Popírání covidu je obranný mechanismus. Společnost se začala drolit, soudí psychiatr Cyril Höschl

Kdo jsou lidé, kteří tvrdí, že jde o „covidové divadlo“? Je ignorování problému také cesta?

Je to přirozený a pro řadu lidí normální obranný mechanismus pro vyrovnávání se s obtížnými životními situacemi. Takzvaní „popírači“ si závažnost onemocnění nechtějí uvědomit ne proto, že by byli hloupí, ale proto, že když se naučí problém vytěsňovat, uleví se jim.

Jak je pro naši duševní rovnováhu významné, že se společenský pohyb zastavil a nemáme ani mlhavou představu, kdy se budeme moct vrátit k dřívějšímu životu?

Hraje to obrovskou roli. Zřejmě všichni si všimli, že ve společnosti narůstá napětí a agresivita. Polarizace prochází napříč celou společností, od politické úrovně až po rodinné vztahy. Je to způsobeno dvěma fenomény. Zaprvé se zastavily dějiny a společnost se zmrazila, proto se zevnitř začala drolit. Zadruhé je to spojeno s možností neuvěřitelné hyperkonektivity, propojení každého s každým. 

Jak moc nám během pandemie chybí lidský dotyk?

Důležitost osobního kontaktu, mazlení a dotyků by se neměla podceňovat. Například ve vývoji jedince, zejména u dětí, je kontakt nesmírně důležitý. Tam to ohrožení ještě není tak veliké, maminky s dětmi jsou. Problém je v dalších fázích života. Když se nám něco špatného stane, obejmeme i cizího člověka, jsou to zakódované atavismy. Když o to budeme ochuzeni, půjde o defekt v mezilidských vztazích, který se určitě projeví. 

Naučíme se díky rouškám lépe číst z očí?

Je to jedna z mých soukromých hypotéz. V kulturách, kde lidé umí lépe číst z očí, jim zakrývání rouškami obličeje nedělá ani zdaleka takové potíže. 

Vyrůstá kvůli covidu „ztracená generace“? Kdo nejvíc doplácí na sociální izolaci? A kterých duševních onemocnění v posledních měsících nejvíc přibylo? Poslechněte si celý rozhovor.