Pomůže prý na všechno, od nespavosti po chudokrevnost. Zázračný sibiřský životabudič se vyrábí z jelení krve

Jiný kraj, jiný mrav. Na mrazivé ruské Sibiři, konkrétně v Altajské republice, to platí takřka hmatatelně. Mají tam vlastní recept, jak odolat v nehostinném klimatu nemocem – říkají mu pantohematogen. Na svéráznou ochutnávku na jednu z tamních jeleních farem se vypravila zpravodajka Ivana Milenkovičová.

Z obory se ozývá úpěnlivé kvílení a trochu nahání strach. Zvlášť tady uprostřed altajských lesů, ponořených do podzimního, skoro až tajuplného mlhavého oparu. Vydává ho mohutný, odhadem dvousetkilový jelen maral – majestátní příbuzný jelena wapiti, který se prohání po sibiřských lesích.

Tedy v tomhle případě ne tak úplně. Jak říká Andrej Karlovič Reclav, ředitel firmy, která se chovem maralů zabývá, tenhle obrovský samec má trochu jiný úkol. Čeká tu na něj totiž asi 25 až 30 laní. Po konci říje bude chudák tak vyčerpaný, že ho budou muset dokrmovat. Skoro by ho člověk i politoval.

Není maso jako maso

Většinu jeho soků ze zdejší obory ale čekají o poznání méně zářivé vyhlídky. „Vyrábíme tu klobásy všeho druhu. Od vařených, vařeno-uzených a polouzených přes uzené sýry, různé delikatesy, konzervy...“ vyjmenovává Andrej Karlovič.

Různé druhy uzenin, konzervy, ale taky pantohematogen. To všechno se dá koupit v obchodě patřícím k farmě Andreje Karloviče Reclava

Kromě místní chlouby, kterou je stádo skoro tisícovky jelenů maralů, chovají na přilehlé farmě na maso a na mléko téměř tisíc dalších zvířat.

„Dávám přednost spíš vepřovému, někdo zase hovězímu. Masa z marala ale není tolik, proto se považuje za delikatesu. Kdo tomu rozumí, pozná rozdíl. Ti, kdo ale chuť maso z marala neznají, můžou tápat,“ připouští Ana Kazmačovová, která ve firmě pracuje něco přes rok.

Jelení krev vám pomůže přežít Sibiř

Farma je ale vyhlášená hlavně kvůli jiné specialitě – konzervované krvi marala. Nápoji temně rubínové barvy se říká pantohematogen. Víra v údajně léčivé účinky jelení krve tu má staletou tradici.

K altajské farmě Andreje Karloviče Reclava náleží i nedaleká obora, kde chová skoro tisícovku jelenů maralů

Podle Andreje Karloviče obsahuje pantohematogen všechny možné látky a minerály, které lidské tělo na chladné Sibiři potřebuje. „Vůbec nepoužíváme uměle vyrobené vitamíny. Pijeme pantohematogen,“ říká hrdě s tím, že ideální je pít jelení krev na jaře a na podzim. Obvykle 50 gramů na den, rozdělených do tří dávek.

Skoro jako recept na coca-colu

A aby její bylo pití krve snesitelnější i pro méně otrlé ne-Altajce, obsahuje prodávaný nápoj pár přídavků. „Přidáváme do něj extrakt z cukru. Může tam být i med, záleží na technologii přípravy. A pro zlepšení chuti jsou tam taky esence, které se přidávají třeba do limonád,“ dodává Andrej Karlovič.

Jaké konkrétně se nápoj připravuje, to už ale upřesnit nechce. Prý je to jako s vařením – každá kuchařka má svůj recept a vlastní fígle. O tajemství pantohematogenu, jehož jedna láhev se prodává v přepočtu za skoro 600 korun, se výrobci dělí jenom velmi neradi.

Zázrak jménem mladé paroží

Jisté je, že proces jeho výroby úzce souvisí s jarním řezáním pantů, tedy mladých, ještě měkkých rostoucích parohů

Čtěte také

„Když zamíří maral na odřez pantů, odebíráme z něj krev. Veterinář vezme jehlu a podle fyzického stavu zvířete rozhodne, kolik krve z něj odebere. Litr, jeden a půl litru, dva... Do tří litrů. Čím statnější jelen, tím víc krve se z něj odebírá,“ popisuje ředitel farmy.

Zatímco jelení krev se nesmí vyvážet za hranice, pro uřezané panty to neplatí. Jejich největším odběratelem je Jižní Korea. Mladé rostoucí paroží se využívá v tamní tradiční medicíně. Korejci totiž věří, že panty jsou zázračným lékem skoro na všechno – od nespavosti až po chudokrevnost.

Parohy na export

Firma Andreje Karloviče Reclava není zdaleka jediná, která se výrobky z jelenů maralů zabývá. Pantohematogen prodává v altajských obchodech i konkurence

Důvodem je jejich schopnost mimořádně rychlého růstu. „Za jeden den vyrostou o dva tři centimetry. Každý rok se celé obnovují, když je jelen v březnu nebo dubnu shodí. Pokud je ale uřežete, už nevyrostou,“ vysvětluje Andrej Karlovič a doplňuje, že hned po uřezání se panty zpravidla konzervují ve vařící vodě.

Vysoká poptávka po pantech přitom na mnoha místech v Asii vedla dokonce k vyhubení jelenů ve volné přírodě. To sice tady v nekonečných lesích Sibiře zatím nehrozí, ale těm parohatým krasavcům to přeci jenom o dost víc sluší, když se prohánějí volně po lese.

autoři: Ivana Milenkovičová , and
Spustit audio

Související