Polské zboží nekupuji! U mne je na černé listině, přiznává Pavel Maurer
Jsou potraviny, které nedoprovází dobrá pověst. Týká se to například polských výrobků, které zařadil na černou listinu gastronaut Pavel Maurer.
Řekněme si zcela upřímně, že Polsko v našich očích rozhodně nepatří k zemím s dobrou kulinární reputací. Jejich produkty a suroviny jsou vystavovány každou chvíli nějaké klatbě, zákazu nebo varování.
Namátkou si vybavuji aféru s posypovou silniční solí, která byla objevena v tisících tunách polských uzenářských výrobků, klobásách, šunkách, ale i v rybích konzervách a pečivu. Byly obvinění vykukové, kteří ve velkém nakupovali posypovou sůl, vzápětí ji přebalili a prodávali jako potravinářskou přísadu.
Tahle sůl obsahuje stokrát víc siřičitanů než potravinářská, nebezpečné těžké kovy a její užívání může způsobit rakovinu. Je mimořádně nebezpečná těhotným ženám... a už se mi to nechce ani dál rozebírat. Stalo se před čtyřmi lety, ale kdo ví, kde ta sůl ještě je?
Polské potraviny = nekvalita, podvod, lacinost
Pak se u nás objevila nějaká špatná kuřata a karcinogenní zelenina. Není třeba v tomto výčtu pokračovat, ale bohužel, musím přiznat, že jakýkoli potravinářský výrobek z této v podstatě sympatické země je pro mne nyní a priori na černé listině. Vlastně si jej většinou nekupuji, pokud mám jakoukoli jinou volbu.
Stejně jako si ve vietnamské tržnici rád koupím zeleninu, ale nikdy mne nikdo nedostane na zlaté Rolexky za devět stovek nebo hluboce zamražené prasečí ocásky, stejně tak mne asi ještě dlouho nebudou přitahovat potraviny s nápisem Made in Poland. Polské potraviny se pro mne staly bohužel symbolem nekvality, podvodu a nemístné lacinosti.
Poslední zpráva z minulého měsíce, že u nás muselo být znehodnoceno přes 2 670 000 polských vajec kvůli nebezpečí salmonely, to je pro mne poslední hřebíček. Další miliony vajec jsou prý podle Mezinárodního systému rychlého varování pro potraviny a krmiva nebezpečné též pro Norsko, Skotsko, Chorvatsko a Holandsko.
Salmonela! Já jsem totiž salmonelu měl ne v Polsku, ale v Kambodži před 27 lety. Za tři týdny jsem zhubnul asi patnáct kilo a myslel jsem, že je to můj konec. Jenže tam byla válka, střílelo se, nebylo co jíst, tam jsem to mohl čekat. Dnes si chci ale v supermarketu koupit normální kvalitní vajíčko, a nechci šunt za co nejnižší cenu, jen aby se vlk nažral a koza zůstala celá! Polsko možná není taková žumpa odporných surovin a laciných ingrediencí, možná, že to tentokrát odnesli Poláci za všechny ostatní.
My ale přece nechodíme do luxusně vybavených supermarketů, abychom se třásly strachy, co mi zase dnes podstrčí do nůše? Šetřit na jídle za každou cenu to opravdu nemá žádnou cenu!
