Pokud nebudou ryby, nebude ani voda a brzo nebudeme ani my, varuje Pavel Maurer

10. listopad 2018
Leklá ryba

Miluji ryby. Především mořské. Když se dobře upraví ryby domácí, nebráním se candátovi, štice ani sumcům. Vynikající ryby mořské mi však v poslední době dělají starosti a myslím, že nejenom mně. Mají totiž v sobě podle posledních výzkumů plast.

Umělou hmotu, miniaturní kousky rozložených plastových lahví a dalšího odpadu produkovaného naší pološílenou civilizací ryby totiž nedobrovolně je konzumují při své plavbě světovými moři a oceány. Plast sám sebe zkoncentroval do obřích plovoucích ostrovů, vírů, plave na vodě, leží u dna a například velryby si igelitové pytlíky nebo pet lahve pletou s malými rybkami a dokážou je svými obřími tlamami schlamstnout po tunách.

Fandím všem, co se snaží zastavit toto plastové tsunami. Třeba partě surfařů, kteří nedávno založili společnost 4ocean, se za šestnáct měsíců podařilo vyčistit milion liber (asi 450 tisíc kg) umělohmotného odpadu ze světových moří. Jejich iniciativa zmobilizovala tisíce dobrovolníků na celé planetě, kterým vadí špína a kteří, stejně jako já, nechtějí jíst ryby plastové, ale ryby rybí. Za posledních šestnáct týdnů se jim podařilo dosáhnout dokonce 2 milionů liber (přes 900 tisíc kg) vyčištěných moří. 

Ani s papírovou taškou moc přírodu nešetříte, přitom kompostovatelný plast už existuje

Plast

Z našich plastových odpadů vyrostl v Pacifiku 7. kontinent, nazývaný také Velká tichomořská odpadková skvrna - 6 × větší než Francie. Zatímco spotřebitelským trendem je nakupovat do papírových sáčku, trendem vědeckých laboratoří je vyvinout spolehlivě rozložitelný plast. Které řešení je tedy správné?

Jejich iniciativa roste téměř geometrickou řadou. Dokonce mají i cvičené pejsky, kteří se potápí a loví igelitový sajrajt na dně mořském. Přesto je to nerovný boj. Podle statistik téměř devadesát procent všeho plastového odpadu vplouvá do oceánů z asijských a afrických řek. Jednoduše bychom mohli říci, že tyto země jsou škůdci čistoty světových oceánů – ale ono to není tak jednoduché. 

Lidé, kteří odhazují odpadky do Žluté řeky v Číně nebo do Konga v Africe si většinou nedokážou srovnat v hlavě, že když pet láhev odplave z jejich zorného úhlu, tak prostě nezmizí. Mají často pocit, že když plast už nevidí, je celý problém vyřešen. Myslí si, že řeky a moře jsou tak nesmírné, že to hravě zvládnou. V jejich očích to není žádný problém. Většinou řeší spíše to, jestli ten den budou mít co do pusy a jestli seženou kanystr pitné vody. Nějaká plastová láhev v moři jim je úplně fuk. 

A tak před námi, co si to naopak uvědomujeme, co jsme viděli fotky velrybího břicha plného igelitu a obřích modroploutvých tuňáků zamotaných do plastu, stojí výzva. Musíme to nějak zvrátit. Protože ryby jsou dobré, pouze když jsou zdravé – a my lidé nesmíme zapomenout, že trpělivost oceánů má svoje meze. Pokud nebudou ryby, nebude ani voda a brzo nebudeme ani my.

Spustit audio
autor: Pavel Maurer