Pokládání střechy za Vídní bylo technicky náročnější než na Antarktidě, vzpomíná Dimitris Georgiadis

24. červenec 2026

Dimitris Georgiadis je pokrývačem z Vrbna pod Pradědem a vysloužil si přezdívku „Antarktický pokrývač“. Ze tří set uchazečů byl vybrán, aby v roce 2023 na Antarktidě položil novou střechu na Mendelovu vědeckou základnu, v roce 2026 pak opravoval střechu na polární stanici na ostrově Nelson. Jak se dostal k práci pokrývače, když původně v tomto oboru nebyl vyučený? A jaké vlastnosti jsou v týmu na Antarktidě nejdůležitější?

Nejbližšími spolupracovníky pokrývače jsou... tesař?

Přiznám se, že jsem nebyl v tomto oboru vyučený, jsem programátor NC, ale devadesátky rozhodly – strojařů byl nadbytek, fabriky se zavíraly a tím, že jsem horolezec, jsem se přes výškové práce dostal k těmto řemeslům. Postupně jsem se vyučil ve všech – jsem klempíř, pokrývač i tesař. Je to důležité z toho důvodu, že nejste na nikom závislý. Dříve se člověk musel domlouvat dopředu, byla špatná kooperace, každý má své zakázky.

„Ozvi se jim, hledají tě.“

Na základě čeho jste uspěl před třemi lety a mohl položit novou střechu na Mendelově vědecké základně?

Je to složité. Jde spíš o životní styl, který vedete, to je základ, abyste se vůbec mohl hlásit na tuto zakázku. Nemám sociální sítě a odkaz na inzerci mi poslal kamarád. Nemohl jsem to otevřít, tak jsem to poslal manželce. Otevřeli jsme to, bylo to v neděli k večeru. Zasmál jsem se tomu, přišlo mi to směšné. On tam dodal: „Ozvi se jim, hledají tě.“ Mě i manželku to rozesmálo.

Čtěte také

Ale ráno, když jsem šel do práce, manželce říkám, že jsem se rozhodl, že jim zkusím zavolat jen tak. Vykulila na mě oči a jen oznámila: „Já jsem si myslela, že už tě ty cestovatelské blbiny přešly.“

Protože vy už jste v té oblasti byl.

Byl jsem blízko, v Patagonii, na startovací čáře, odkud se startuje na Antarktidu.

Proč jste komisi, která rozhodovala o tom, zda vás vyberou, nebo ne, zdůrazňoval, že by taky bylo dobré zkoumat, jestli jste šéf, který se umí rozhodnout, jestli jste manažer?

Důvod byl jednoduchý. Když jsem telefonoval, bylo vidět na panu Kaplerovi, že je unavený...

Pan Kapler je kdo?

Jet na Antarktidu znamená, že potřebujete někoho, kdo zajistí veškeré zboží, výzkumný materiál, všechno, co je potřeba – a to je pan Kapler. Byl unavený. Zeptal jsem se ho a on mi řekl: „Jste 175.“ A když jsem mu oznámil, že to není můj denní chléb, automaticky mi řekl: „Nezlobte se, my hledáme někoho...“

...kdo pokrývá 365 dní v roce.

Tak. Tak jsem mu chtěl říct, že tohle není až tak důležité. Nechci to podceňovat, je fakt důležité to umět. Ale protože dělám řemesel hodně, patří to podle mě do kategorie středně jednodušší. Chtěl jsem mu říct, že když se jede na Antarktidu, je důležité také to, jak člověk zvládá odloučení od rodiny. Vím, jaké to je, protože jsem strávil dva měsíce v Jižní Americe, a už jsem měl rodinu... Není jednoduché to psychicky zvládnout, může dojít ke zbytečné kolizi.

Čtěte také

Stejně tak je dobré mít i zkušenosti. Dělal jsem za Vídní střechu z podobného materiálu, akorát jsme navíc ještě pokládali polystyren. Bylo to hodně dramatické, protože jsme to dělali na přelomu října a listopadu. Bylo hodně větrno.

Počkejte, za Vídní to bylo dramatičtější než na Antarktidě?

Musím říct, že ano. Vítr, mlha, ráno mokro. A když pokládáte ještě navíc polystyren, chytnete to, hned se zlomí... Za mě to bylo technicky náročnější.

Co jste potřeboval vědět, abyste věděl, do čeho jdete?

Podle textu mi bylo všechno jasné. Bylo mi jasné, že je to věc, kterou bych lehce zvládl. Spíše jde o to, že jsem neměl šanci být u přípravy a mít jasno, co jsem si připravil a na co se mám ještě připravit. Všechno už bylo rozhodnuté, materiál tam byl odvezený, takže člověk šel do malého neznámého. Říkal jsem si: „Snad na nic nezapomněli.“ Protože železářství je tam trošku z ruky.

A oni chtěli jenom jednoho pokrývače, tedy bez přirozených parťáků tesaře a klempíře?

Je to tak. Nebylo to tam ale potřeba, stačí jeden, který práci zná, umí rozhodnout a umí si zorganizovat ty, kteří vám dělají pomocníky.

Jak Dimitris Georgiadis vzpomíná na cestu na Antarktidu? Musel mít s sebou speciální vybavení? A jak vzpomíná na práci na vědecké stanici na ostrově Nelson? Poslechněte si celý rozhovor.

autoři: Jan Pokorný , vma

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.