Pohádkové role princů soustavně odháněl. Chtěl jsem dokázat, že umím něco víc, říká Zdeněk Piškula

Když to vezmu podle pohádkových postav, teď tady sedím s hajným z pohádky Jana Svěráka Tři bratři. Víte, kdy letos na Vánoce běží?

Jo, včera jsem se koukal, jestli si to pořád drží prime time. Myslím si, že to je buď dvacet čtyři nebo dvacet pět.

A je pro vás důležité, jestli si drží prime time?

Spíš mě to tak těší. Já jsem dlouhou dobu tu pohádku vůbec nesledoval, potom, co jsme ji odtočili. Až pak jsem ji zase začal vnímat a dozvěděl jsem se, že ji dávají každý štědrovečerní večer, tak mě to vždycky potěší.

V roce 2013, kdy se točilo, jste ale úplným benjamínkem u filmu nebyl, že?

Ne, ne, já jsem začínal ve dvanácti. Pár rolí už jsem za sebou měl, ať to bylo Vyprávěj nebo Klukovina ze sekce Nevinné lži.

Čtěte také

Půvab neobratnosti jsme cestou ztratili, jeviště jsme se přestali bát, přemítá Svěrák v besedě s Cimrmany

Šel jste na casting na Tři bratry?

Šel a byl jsem vyhozen.

Co jste tam tak hrozného předvedl?

Zpíval.

Vy jste zpíval a oni vám řekli, že to není ono?

Já jsem se totiž o castingu dozvěděl, když jsem byl na dětském táboře, kde byly zakázané telefony. Musel jsem se naučit nějaké písničky, takže jsem se písničky učil cestou v autě na casting. Vůbec jsem to neuměl. Přišel jsem tam, odzpíval, pan Svěrák řekl, že děkuje, ale že to asi nevyjde. A já jsem mu celou situaci nastínil a řekl jsem mu, jestli by mi mohl dát ještě znova šanci, že se to naučím do druhého dne. A on, že jo, a vyšlo to.

Já jsem pochopila, že ve Třech bratrech, na co jste sedl, s tím jste měl velký problém.

Jo. Vyloženě, co si pamatuji, z nějakého důvodu se po mně chtělo, abych seděl na koni obráceně a u toho zpíval. To se stalo a snad tam ten záběr i je, akorát jsem měl nejmladšího koně z těch tří. Můj kůň byl uprostřed; kůň Tomáš Klus se v písničce rozbíhal dopředu a můj mladý se za ním vždy splašil a běžel za ním, když jsem na něm seděl naopak. To se stalo párkrát a vždy jsem to nějak ukočíroval, naštěstí. Ono to nebylo zas tak dramatické, byli vycvičení.

Navíc Tomáš Klus je pětibojař, tomu se to jezdí na koni.

Právě, a ještě dostal toho nejlepšího, nejklidnějšího, nejstaršího koně. To jsem moc nepochopil.

Čtěte také

Průvodce v Himálaji se s vámi nemaže. Sáhl jsem si na dno, přiznává herec Zdeněk Piškula

Já jsem se někde dočetla, že jste měli houpacího jelena, na kterém jste si taky docela zaskákal. Já si tu pohádku vybavuji, ale toho jelena tam moc nevidím.

Já taky už moc ne. Ale vím, že v jednu chvíli moje postava sedne na bílého jelena a jede podle mě vyprostit karkulku z břicha vlka. I ten vlk byla loutka, všechno byly loutky. Jelen byl na kolejnicích, já seděl na něm, jeden chlap ho zespodu tlačil, protože to bylo točené přes rákosí, takže dospod nebylo vidět, a druhý chlap ho ze strany kýval, aby to vypadalo, že jede. Tam vím, že jsem se taky jednou vysekal.

Když se budu držet zvířat, v Poslední aristokratce, což je mimochodem taková pohádka pro dospělé, jste se k jízdě na koni vrátil. Ale tam, když jsem vás viděla, tak jsem si říkala: ten Zdeněk se asi na koni fakt naučil. Vypadá to dobře.

Tam už bylo třeba, tam už jsem hrál aristokrata, ne nějakého kluka z mlýna. Takže tam jsem musel vypadat, jako že jezdím parkur, což rozhodně nevypadám. Mám tam ve spoustě scénách dubléra, ale můžu říct, že už koně ovládám a i během natáčení jsem z něj vůbec nechtěl slejzat.

Škatulka princů

Vrátím se ještě zpátky do pohádkového světa. Může si mladý herec myslet, že když už si zahraje u oscarového režiséra, že už má prince do budoucna trošku v kapse?

To nevím, takto jsem si to v hlavě nikdy nenastínil. Ale je fakt, že mi od té doby chodilo více nabídek na pohádky. Já jsem je odmítal, z důvodu toho, že jsem se nechtěl zaškatulkovat pouze jako pohádkový herec. To byla moje domněnka v těch 16, 17 letech.

To je ale fantastický způsob myšlení v 17 letech. Málokdo tomu dokáže odolat a říct: ne, já tady nebudu ve škatulce hezkých chlapečků.

Já nevím, jak jsem uvažoval v tu dobu. Ale vím, že jsem hodně ze všech stran slýchal, že právě toto se hercům děje. Úplně jsem se z toho vystrašil a nechtěl jsem to. Takže jsem natočil jenom jednu pohádku na ČT, Nejlepší přítel.

Tam hrajete dřevorubce.

Tam hraji dřevorubce. To jsou jediné dvě pohádky, co jsem natočil. Ale všichni si myslí, že mám natočených spoustu pohádek.

Čtěte také

Dětský entusiasmus vás úplně sebere, říká Roman Zach o natáčení pohádky Zrození alchymistky

Potom už další role nepřišly? Nebo jste je fakt tak soustavně od sebe odháněl, až už žádná další nepřišla?

Spíš takto. Pak jsem je opravdu soustavně odháněl. Pak jsem nastoupil do divadla, začal jsem dělat divadlo a nějaký čas mi nechodily žádné role, protože jsem asi opravdu byl zapsaný už jen jako princ. Tak jsem skrze divadlo chtěl jako dokázat, že umím i něco víc.

Když jsem se dívala na vaše oblíbené pohádky, tak na seznamu jsou Tři oříšky pro Popelku a Mrazík. První docela chápu, ale proč to druhé, co vzniklo tak třicet let před vaším narozením?

To je o tom, že v televizi dávali Mrazíka a já jsem to shodou okolností vždy stihl. Mám zapsané od dětství, že jsem koukal na toho Ivánka.

Zvláštní je, že vy jste se chtěl odseknout od těch princů, zatímco někteří herci strašně toužili po roli prince a nikdy ji nedostali. Roman Zach mi o tom nedávno vyprávěl, říkal: jednou jsem to odmítl a už si nikdy, obzvlášť ve svém věku prince nezahraju.

Ono najít k němu stejně vysokou princeznu je asi složité.

Jaké další pohnutky zavedly Zdeňka Piškulu na divadelní prkna? Poslechněte si rozhovor s hostem Lucie Výborné.