Pohádka bez humoru se rychle zapomene. Nejlepší je, když je vtipný i záporák, říká herec Filip Cíl. Kterou pohádku má nejraději?

Řekněte mi, bez které pohádky, ve které jste ale nehrál, si neumíte představit Vánoce?

Anděl Páně, to je pro mě synonymum Vánoc. Poetika nebe je tam naprosto kouzelná. Bez Anděla Páně nemůžou moje Vánoce být.

Čtěte také

Pánbůh má nekonečný smysl pro humor, říká režisér filmu Anděl Páně 2 Jiří Strach

Zároveň si ale Vánoce nedokážu představit ani bez animovaných filmů. Mám rád třeba Klause, moc milý vánoční příběh o pošťákovi, který byl dokonce nominovaný na Oscara.

Pokud bych ale měl jmenovat české pohádky, tak je to samozřejmě pohádka Byl jednou jeden král nebo Obušku, z pytle ven. To je klasika, bez které se o Vánocích neobejdu.

A z těch, ve kterých jste hrál?

Jedna z mála věcí, ve které se na sebe dokážu dívat a neodejít, je pohádka Šťastný smolař. Nerad se na sebe totiž koukám zpětně. Už to totiž nemůžu změnit, už je to natočené, odevzdané, hotové. Šťastný smolař je výjimka. U toho vydržím až do konce a mám to moc rád.

Jaká to byla práce?

Celé natáčení bylo skvělé. Pamatuji si každou natáčecí hodinu, každou minutu s úžasnými kolegy – s Jirkou Dvořákem nebo Ivanem Trojanem. Moc jsem si to užil. Byla to moc hezká práce, i když ne vždycky lehká.

Čtěte také

Dobový obličej a vlna na hlavě mi přihrávají historické filmy. Roli prince v pohádce jsem nemohl odmítnout, říká herec Oskar Hes

Co tam bylo obtížné?

Byla to moje první hlavní role v pohádce – ve velké a důležité pohádce. Dolehlo to na mě. Uvědomoval jsem si tu zodpovědnost. Měl jsem vedle sebe zkušené mentory v podobě třeba Ivana Trojana, kteří mi se spoustou věcí pomáhali. Těžko říct, jak by to dopadlo, kdyby se mnou tak hezky nepracovali. Bylo to ale skvělé, a proto to mám moc rád.

V jednom rozhovoru jste řekl, chtěl byste si chtěl zahrát pořádného zmetka, že už nechcete být jenom hodný kluk. Teď v kladenském divadle ve hře Osiřelý západ se vám to konečně podařilo, že?

Přesně tak. Mám z toho velkou radost. Přál jsem si to opravdu dlouho. Měl jsem to štěstí, že Martin McDonagh, který napsal Osiřelý západ, nemá v žádné hře ani filmu kladné postavy. Takže byla velká pravděpodobnost, že se do něčeho takového trefím. Hraju irského psychopata...

Jak je těžké se k takové roli dostat? Je to po princích a pohádkách obtížnější?

Na jednu stranu asi ano, ale řekl bych, že hrát prince nebo kladné role obecně je vždycky těžší. Každý chce hrát zloduchy, protože třeba Romeo je jenom hezký a zamilovaný, nemá žádnou linku, žádný herecký oblouk. Oproti tomu Mercurio tam má strašně moc věcí. Kladné role mě samozřejmě bavily taky, ale po záporákovi jsem hodně toužil.

Čtěte také

Čeští čerti nejsou zlí, jen nahlouplí. Pohádky od Drdy a Lady polidštily nebe i peklo, říká režisér Zdeněk Troška

Zlobil jste hodně, když jste byl malý kluk?

Celkem to šlo. Problém jsem asi měl se svojí pusou. Otvíral jsem si ji i na lidi, kteří za to třeba úplně nemohli. Já jsem byl ale přesvědčený o svojí pravdě. A pak jsem byl taky trošku flink. Na spoustu věcí jsem kašlal, moc jsem si to nekontroloval, takže studia mi úplně nevyšla.

Co musí mít dobrá pohádka?

Asi dobrý konec, jinak by to nebyla pohádka. Dobrý konec je základ. Mě by tam ale být i humor. Pohádky bez vtipu jsou strašně snadno zapomenutelné, navíc my Češi jsme národ, který velmi rád cituje pohádky a obecně filmy. Kdyby ale ty hlášky nebyly vtipné, tak si je opakovat nebudeme.

Kterou hlášku z pohádky rád používáte?

Toho je spousta. Našli, nenašli... Za prvé nevím, co to je, za druhé mě to uráží. Mohli bychom tu sedět hodiny, a nedobrali bychom se konce.

A dá se v pohádkách opravdu vystačit jenom s dobrem a zlem?

V pohádkách jsou to naprosto základní kategorie. skvělé je, když je kladný hrdina zároveň i třeba vtipný. Ještě lepší ale je, když je vtipný záporák. Vtipný záporák, strašidelný záporák nebo hodně zlý záporák totiž není jenom o zlu jako takovém, ale je za tím nějaký další příběh. A mě by hrozně moc bavilo tento příběh odhalovat, protože nic není černobílé, a ke zlu vždycky vede nějaká cesta...

Jak žít svoji vlastní pohádku? A proč je radost tančit? Poslechněte si celý rozhovor.