Podzemí osvětlené lucernami. V bubenečské čistírně odpadních vod ožívá historie pražské kanalizace

Za hlavní budovou staré čistírny se za mohutnou mříží ukrývají usazovací nádrže. Místo běžného osvětlení tu návštěvníkům cestu ukazují lucerničky.

„V části podzemních sedimentačních nádrží nám přestala fungovat elektřina a došli jsme k závěru, že je levnější pořídit dvacet lucerniček než dělat novou elektroinstalaci,“ vysvětluje ředitel čistírny Cyril Holub.

Pod zemí panuje příjemný chládek. „Je tady stejná teplota v zimě i v létě, stabilně okolo deseti stupňů,“ dodává.

Voda z celé Prahy

Podzemím staré čistírny vedou chodby, kudy kdysi proudila odpadní voda z celé Prahy. První zastávkou byly takzvané česle – místo, kde voda do čistírny vstupovala a kde se zachytávaly největší nečistoty.

Čtěte také

iROZHLAS

‚Zřízení parfumerie! Plynné i mazlavé delikáty zdarma.‘ Příběh pražské kanalizace provází i protesty

„Šlo o první stupeň, kde se zahrážily všechny velké nečistoty. Prvních čtyřicet let provozu tady museli ve třech směnách stát chlapi, kteří z dvoumetrové hloubky tahali na hácích a hrábích každý den několik tun odpadu. Stěrače, které dokážou mříže očistit, byly nainstalovány až ve 40. letech.“

Po zachycení hrubých nečistot pokračovala voda do lapáku písku, kde se oddělovaly těžší minerální částice, především písek. Následovaly usazovací nádrže, v nichž se usazoval jemný kal. Ten se pak využíval jako hnojivo.

Krása ukrytá pod ulicemi

Nad kanály se dodnes dochovaly působivé klenby vystavěné ze speciálních cihel. Podle Cyrila Holuba ale představují jen malou část technického mistrovství, které se skrývá pod Prahou:

„Krása, která je vidět tady ve staré čistírně, je jen vrchol ledovce, protože takhle krásně jsou vystavěny celé pražské stoky. Kanalizační síť ze samotného počátku 20. století je vystavěná se stejnou precizností a stejným estetickým detailem jako to, co vidíme tady ve staré čistírně. Je neuvěřitelné, že pět a půl tisíce hektarů odvodněné plochy staré Prahy má pod sebou síť něčeho tak krásného, tak pečlivě udělaného.“

Technický unikát evropského významu

Celý proces čištění nebylo možné řídit jen samotným tokem vody. Čistírna potřebovala energii, kterou zajišťovaly parní stroje. Dodnes jsou funkční.

Stará čistírna odpadních vod Bubeneč|foto:Tomáš Sysel, Open House Praha 2025

„Jsou z roku 1903, jsou od firmy Breitfeld-Daněk. Pás u levého stroje je původní, ručně sešitý z hovězích kůží. Ten napravo už je z kaučuku, z gumy. Málokdy se spouštěly oba zároveň, protože každý stroj má asi sto koní. Pro provoz čistírny stačil jeden,“ vysvětluje průvodkyně Gabriela Krátká.

Stará čistírna odpadních vod v Bubenči je národní kulturní památkou a patří k nejlépe dochovaným industriálním areálům svého druhu v Evropě. Dodnes připomíná, jak promyšlený systém čištění odpadních vod Praha vybudovala už na začátku 20. století. Právě díky němu mohlo moderní velkoměsto bezpečně fungovat a dál se rozvíjet.