Podmínky vstupu České republiky do Evropské unie
Vstup do Evropské unie nás čeká nejspíš v roce 2004, jistotu samozřejmě nemáme. Záleží na výsledcích, vyjednávání s Evropskou komisí, na hlasování parlamentů všech členských států o přijetí kandidátských zemí a také a to hlavně na tom, jestli v referendu takový krok schválí většina z nás.
Termín přijetí společné měny je méně jistý. Někteří odborníci mluví o roce 2007, někdy se hovoří o roce 2010. Nezáleží ale jenom na správném načasování s ohledem na vývoj ekonomiky a na našem vlastním rozhodnutí, musíme především, jak zdůrazňuje Aleš Heřmánek, splnit pět podmínek nutných pro náš vstup do Evropské měnové unie.
První podmínkou je míra inflace, tedy jak rychle u nás v příštích letech porostou ceny. Ty se mohou zvyšovat maximálně o jedno a půl procenta více než ve třech členských zemích Evropské unie, kde mají inflaci nejnižší.
Pavel Mertlík: Pro představu, dnes se v Evropské unii inflace pohybuje někde kolem jednoho a půl až dvou procent, čili kolem tří, tří a půl procent je ta hranice pro vstup. Česká republika má v současnosti inflaci pohybující se mezi dvěma až třemi procenty, takže by to mělo být v pořádku.
Aleš Heřmánek: Říká exministr financí Pavel Merlík. Dalším kritériem jsou úrokové sazby na mezibankovním trhu, které mohou být nejvíce dvě procenta nad průměrem zemí Evropské měnové unie.
Pavel Mertlík: Dnes máme nižší úrokové sazby než v Unii. Třetí podmínkou je stabilita směnného kursu. V situaci před vstupem do Unie země musí mít svůj kurz zafixován na euro v režimu takzvaného evropského směnného mechanizmu dvě a neměla by o více než plus či mínus patnáct procent se od tohoto kurzu během nejméně dvou let odchylovat. To se zdá být problematičtější, ale ne na tolik, aby to bylo nesplnitelné. To pásmo plus, mínus patnáct procent je dostatečně široké.
Aleš Heřmánek: Poslední dvě podmínky jsou zatím nejhůře splnitelné. Jde o zadlužení země a schodek veřejných rozpočtů, tedy nejen státu, ale také například obcí, krajů, Všeobecné zdravotní pojišťovny a Konsolidační agentury.
Pavel Mertlík: Podíl veřejných dluhů na hrubém domácím produktu nemá přesahovat šedesát procent a roční deficity nemají přesahovat tři procenta hrubého domácího produktu.
Aleš Heřmánek: Obě dvě podmínky spolu velmi úzce souvisejí. Schodek veřejných rozpočtů se dnes pohybuje mezi pěti až šesti procenty hrubého domácího produktu. V dalších letech by se měl mírně snižovat, alespoň to předpokládá ministerstvo financí. Jenže státní rozpočet má v příštím roce skončit rekordním sto padesáti sedmi miliardovým deficitem. Takže s tím snižováním to asi nepůjde příliš rychle.
Zdánlivě lépe jsme na tom v případě zadlužení, to dosahuje jen asi dvaceti procent hrubého domácího produktu, tedy jen jedné třetiny povoleného maxima. Jenže do zadlužení se samozřejmě promítají schodky veřejných rozpočtů.
Pavel Mertlík: Ten průměr těch deficitů do veřejného dluhu je rychlejší, takže ten nárůst toho dluhu je pak velmi rychlí a podle vládou schválené projekce veřejných rozpočtů do roku 2005, kdy by ty deficity se měly udržovat na úrovni kolem pěti a půl procent HDP. Tak to samo o sobě bude znamenat zvýšení toho podílu z dvaceti procent na zhruba třicet procent nebo přes třicet procent. Čili těmi pouhými dvaceti procenty dnes bychom se neměli nechat uchlácholit.
Aleš Heřmánek: Není moc pravděpodobné, že by nám nesplnění některé z těchto pěti podmínek bylo odpuštěno.
Pavel Mertlík: Jiná věc je to, že některé členské země Evropské měnové unie k splnění těchto kritérií dosáhly částečně metodami, kterým se někdy říká kreativní účetnictví. Čili jakýmsi zastrčením, zejména některých rozpočtových deficitů do nějakých málo viditelných skrýší veřejných financí a oni dříve nebo později se viditelnými stanou a ty země mají potom problémy s plněním těch kritérií.
Přepisy pořadů zajišťuje Česká informační agentura. Texty neprochází korekturou.
