Pocta Vidě. Letošní ročník Talichova Berouna připomene život dirigentovy ženy, zve ředitelka festivalu

Tradiční hudební festival nese jméno slavného dirigenta Václava Talicha. S jakou vizí před desetiletími vznikal a nakolik se dnešní festival liší od toho původního?

Čtěte také

Na talent nevěřím, důležitý je zápal a sebedisciplína, říká dirigent SOČR Petr Popelka. Co pro něj znamená rozhlas?

Festival vznikl v roce 1983, kdy se jméno dirigenta Václava Talicha u příležitosti 100. výročí narození stalo významným dnem UNESCO. Do té doby to jméno bylo v podstatě zapomenuto. Režim dělal hodně pro to, aby se na Talicha nevzpomínalo, ale on stál u zrodu několika důležitých institucí, ať už je to Česká filharmonie, Slovenská filharmonie, Slovinská filharmonie, ale taky Královská filharmonie Stockholm.

Takže opravdu mnoho lidí na něj vzpomínalo s vděčností, láskou a dali dohromady sílu, která stála za vznikem festivalu. Jeho hlavní náplní bylo to jméno připomínat jak prostřednictvím institucí, které stály za tím zrodem, tak právě i různými doprovodnými publikacemi, knihami, výstavami a samozřejmě zejména hudbou.

A co z té původní myšlenky zakladatelů považujete za důležité zachovat i dnes?

Myslím, že celkově ta míra profesionality, důslednosti, s kterou Talich přistupoval k práci, je inspirativní úplně všeobecně pro každého, nejenom pro hudebníky. Snažíme se hodně pracovat s jeho dvěma zásadními myšlenkami. První z nich je práce s mladými lidmi a práce i se začínajícími interprety, hudebníky, skladateli v kombinaci s etablovanými jmény, která už jsou delší dobu na scéně a jsou známá. To Talich dělal během své práce. Snažíme se s tímto tématem také pracovat.

Byl velkým propagátorem premiér a uváděl nová díla, zejména Sukova, Novákova a dalších skladatelů. To byla také jeho velká mise. Často udával způsob, jak jsou nyní ta díla interpretována, takže se snažíme v tomto duchu podporovat vznik nových kompozic. A skladby na objednávku festivalu jsou každoroční součástí.

Jaký otisk jste zatím zanechala za čtyři roky vedení této instituce?

Možná jsem podobně jako Talich takový trošku buldok, takže když se do něčeho zakousnu, tak se jen tak nepustím. Myslím, že jsem do toho dala hodně energie a že o festivalu je stále více slyšet nejen v Čechách, ale také v zahraničí. Podařilo se mi proniknout a navázat vazby se Slovinskem, se Švédskem, ale také s Německem, kdy se v tandemu s naším dramaturgem Ladislavem Horákem snažíme navazovat i mezinárodní přátelství. Takže doufám, že o festivalu je opravdu stále více slyšet nejen v Čechách, ale i v zahraničí.

Dvojité výročí Vidy Prelesnik

Letos se hlavní řadou festivalu prolíná téma femme fatale. Proč právě osudové ženy?

Vždycky se snažíme stavět dramaturgii úplně celého roku, nejenom té hlavní řady, okolo jedné silné myšlenky, většinou ve vztahu k Talichovi a jeho osobnosti. A v letošním roce to byla obrovská inspirace, protože jeho žena Vida Prelesnik, klavírní virtuoska slovinského původu, slaví dvojité výročí – jak narození, tak úmrtí.

Čtěte také

Hudba se zvukem tvoří až 50 procent emocí filmu, říká zakladatel Soundtrack festivalu

Nás zaujal její život, kdy byla velmi talentovanou hudebnicí a v podstatě svoji kariéru tak trochu obětovala pro kariéru Talichovu. Přitom to byla silná žena, která za Talichem stála, a myslíme si, že její osud je zajímavý a není v hudbě ojedinělý, protože často za úspěšným a významným mužem je právě silná žena. A pak jsme samozřejmě volně pracovali s tím tématem dále, takže se zabýváme i soudobými skladatelkami. Velmi se těšíme i na interpretky-ženy, takže to bude krásný ročník plný zajímavých dam. Těším se třeba na Martu Töpferovou, která v Čechách běžně nevystupuje.

A samozřejmě jsme chtěli, aby Vida tím ročníkem opravdu zněla, takže kromě přednášek slovinské muzikoložky Barbary Jarc jsme oslovili Lukáše Sommera, aby složil skladbu Pocta Vidě. Za tím je zajímavý příběh, protože ona si s Talichem vyměňovala tisíce dopisů. Pan docent Milan Kuna je ke stáří, když už dobře neviděl, předčítal, přepisoval je a byly velmi zajímavé.

Jednoho dne, když přišel do Talichovy vily zase předčítat, viděl, jak Vida stojí zády ke krbu, dohasínají poslední uhlíky a všechny ty dopisy spálila. Takže vůbec myšlenka spálené vášně mezi těmi dvěma určitě bude rezonovat. Některé dopisy se dochovaly v Muzeu Českého krasu, takže ty jsme poskytli panu Sommerovi. Za tou skladbou je opravdu hezký příběh.

Lukáš Sommer také připomene, myslím, Vitku Kaprálovou.

Přímo ne, ale zazní Kaprálová Quartet, to znamená trošku přeneseně. Kaprálovou jsme se zabývali v loňském roce, takže to nebude vyloženě o ní, ale samozřejmě její jméno se nám také krásně hodí do dramaturgie. A Kaprálová Quartet je složení čtyř talentovaných žen, takže tam opět bude silný ženský element. Skladba bude zajímavá i tím, že bude pro kytaru a smyčcové kvarteto. Není to až tak časté a samozřejmě autor bude premiérovat, takže to bude zážitek. Je to 6. října.

Talichův Beroun už dávno není jenom událostí pro skalní příznivce vážné hudby. Vyrazili jste i cestou open air koncertů. Ten už máte za sebou. Je to způsob, jak přilákat úplně nové publikum?

Čtěte také

Vážná hudba s sebou nese stereotyp „vážnosti“. Mně otvírá srdce, vypráví oceňovaný klavírista Jan Schulmeister

Věřím, že ano, protože za poslední roky, kdy se o to snažíme, se značně omladilo publikum. Myslím si, že je to zajímavé pro mladé lidi a samozřejmě i pro trošku jinou cílovou skupinu. Teď jsme měli Skety a Jana Smigmatora a v minulosti třeba Dashu, Epoque Quartet nebo 4 Tenory. Pořád se snažíme držet vazbu na klasiku nebo jazz. Návštěvnost je mnohem větší než na našich koncertech a lidé chodí. Většinou to třeba jednou zkusí a zjistí, že to za to stojí. Myslím si, že to funguje, trochu jim otevřít bránu nebo dvířka.

Čím Karolinu Froňkovou v dětství zaujala osobnost Václava Talicha? Za jakými vzdělávacími projekty stojí? Co festivalový tým chystá pro jubilejní 45. ročník? A komu jsou určeny jeho dirigentské kurzy? Poslechněte si celý rozhovor.