Počítat koaly v korunách stromů je těžké, ekologům pomohl dron

Termovize, která je sama o sobě při sčítání zvířat poměrně běžná, využívá infračervených paprsků k záznamu teplot nalezených jedinců. Novinkou bylo využití dronu a strojového učení. Badatelé z univerzity v australském Queenslandu chtěli zjistit, kolik koalů najdou v terénu lidé a kolik dron. Zvířata počítají zvláště kvůli jejich ochraně.

Falešné stopy

„S pomocí dronů našli o 15 % víc koalů, na rozdíl od pozemních pozorovatelů,“ vysvětluje zoolog Miloš Anděra. Přínos metody podle něj spočívá také v počítačové analýze. Software založený na umělé inteligenci dokáže zpracovat velké množství dat. Běžný terénní hledač koalů podle údajů ze studie zveřejněné v časopise Scientific Reports našel kolem 70 % zvířat, která žijí v dané oblasti, dron 85 %.

Koala dost času v životě prospí a ve zbytku konzumuje eukalyptové listí|foto:Fotobanka stock.xchng

Sčítat velká zvířata, třeba antilopy, z letadel nebo satelitů bývá poměrně běžné. U koalů by to nemělo smysl, protože se schovávají pod korunami eukalyptových stromů: „Význam termovizní techniky je v tom, že pronikne i korunou stromů a koalu zaznamená,“ popisuje přínos metody Anděra. Koala dost času v životě prospí a ve zbytku konzumuje eukalyptové listí. 

Aby software začal fungovat, vědci ho nejdřív museli naučit, kdy koala v daném místě je a kdy není:„Termovize jsou extrémně citlivé, dokážou rozeznat i desetinu stupně,“ připomíná etolog Marek Špinka. Podle něj je ale člověk v těchto pokusech nezastupitelný nejen při strojovém učení, ale i při odhalování falešných stop, snímků jiných zvířat nebo lidí.

Tuleni a satelit

Při využití termovize k hledání zvířat je klíčová teplota prostředí. Pátrání po koalech proto probíhalo většinou ráno a v chladnějších měsících, aby byl mezi teplotou zvířat a okolí co největší rozdíl. Situaci naopak vědcům zjednodušilo to, že koalové nepatří mezi sociální druhy. „Někde jsou zvířata rozptýlena po velké ploše, jindy máme problém je spočítat, protože jsou velmi hustě soustředěna,“ vysvětluje Špinka.

V severních oblastech monitoringu tuleňů běžně stačí satelitní nebo letecké snímkování. Ve středních zeměpisných šířkách sčítání ztěžuje fakt, že ploutvonožci, k nimž tuleni patří, tvoří velké kolonie|foto:Český rozhlas

To se dá ilustrovat na případu tuleňů. V severních oblastech při jejich monitoringu běžně stačí satelitní nebo letecké snímkování. Ve středních zeměpisných šířkách sčítání ztěžuje fakt, že ploutvonožci, k nimž tuleni patří, tvoří velké kolonie složené ze stovek tisíc jedinců.

„Když je vyfotíte, těžko rozeznáváte jednotlivá zvířata,“ popisuje potíže ekologů Miloš Anděra. Australští badatelé teď chtějí sčítat zvířata kromě Queenslandu i v Novém Jižním Walesu a zaměří se také na jeleny, kteří jsou v australské přírodě považováni za invazní druhy.

Poslechněte si celou Laboratoř, ve které zoolog Miloš Anděra, etolog Marek Špinka a herec Kajetán Písařovic debatují také o úprku jelenců ušatých před vlky a dálkových chodcích mezi žirafami.