Počáteční odpor křesťanů vůči rokenrolu

31. březen 2007
Křesťanský týdeník , Křesťanský týdeník

Posluchačům, kteří sledovali příběh rokenrolu až do dnešního pokračování, asi připadá zvláštní, že křesťanství do historie rokenrolu nijak výrazně nezasáhlo. Neobjevila se žádná osobnost typu Johna Lennona nebo Micka Jaggera, která by přispěla evangelijním příběhem o vykoupení. Přitom se mnozí rockoví hudebníci stali křesťany, ale buď až v době, kdy jejich hudební dráha byla za zenitem, nebo přísně oddělovali svoji sekulární tvorbu a tu takzvaně křesťanskou.

Jak to, že témata, která jsou samotným středem křesťanské zvěsti, jako je odcizení člověka, potřeba osobní proměny, hledání lásky, touha vrátit se do edenské zahrady, byla mohutnou inspirací moderní kultuře, zatímco křesťané stali váhavě opodál?

Pro odpověď se musíme vrátit zpět k příběhu Jerry Lee Lewise, který byl jistou dobu přesvědčen, že rokenrol je "ďáblovou hudbou", a věřil, že člověk, který se mu věnuje, ohrožuje vlastní spásu. Mnoho křesťanských duchovních, bylo přesvědčeno, že rock'n'roll a evangelium se navzájem vylučují. Tento spor trvá dodnes.

Jednou z námitek proti rock'n'rollu byl jeho rytmus. První kritici se k němu stavěli negativné a říkali, že vzbuzuje divošské vášně a zvířecí chování, byla to "hudba z pralesa", nevhodná pro civilizované teenagery. V padesátých letech vzbuzovalo děs pouhé pomyšlení, že na bělošské děti působí hudba, která má kořeny v Africe.

Jiná námitka vůči rokenrolu byla, že nízké basové tóny zpomalují oběh mozkomíšní tekutiny, což má za následek uvolňování hormonů v pohlavních žlázách. Následkem tohoto uvolňování prý "dochází k nadměrné stimulaci pohlavních žláz bez normálního vybití. A tak nejen, že k uvolnění pohlavní aktivity dojde po tanci v zaparkovaném autě, ale je to také bezprostřední příčina tělesných obscenit, které se vyskytují na tanečním parketu." Argumenty tohoto typu zabránili křesťanům v tom, aby hráli rock'n'roll. Když už se křesťané chopili elektrických kytar tvořili jakýsi Ježíšův rock.

Téměř nikdo z muzikantů, kteří s Ježíšovým rockem koncem 60. let začínali, se neobtěžoval osvojit si řeč rock'n'rollu, ale snažili se poněkud těžkopádně "použít" rock'n'roll k šíření křesťanské zvěsti". Tím, že hudbu chápali jako nosič poselství, stvořili impotentní rock'n'rol. Ta hudba neměla žádné spodní proudy, žádná tajemství a každá písnička musela nějakým způsobem pojednávat o Pánu Ježíši. Hudební průmysl Ježíšova rocku měl svoje vydavatelství "moderní křesťanské hudby", svoje časopisy a vlastní obecenstvo. První hudebníci Ježíšova rocku začali tvořit s vědomím, že Ježíše si chce přivlastnit sekulární hudební průmysl. Objevily se totiž dva úspěšné muzikály, Godspell a Jesus Christ Superstar, které napsali nevěřící autoři.

Jinak ale v pop music bylo jméno Ježíše do té doby tabu. Když Paul Simon zpíval v písni k filmu Absolvent v roce 1968 nazvané Mrs. Robinson: "Ježíš vás miluje víc, než si myslíte", vědomě tím porušil tabu. Nikdo se předtím o Ježíši nezmínil. Všichni si mysleli, že je to jméno, které v popmusic nesmíte vyslovit. Nehráli by to v rádiu.

Logo

Ve zvukové podobě příspěvku byly použity ukázky z písní:

Jesus Christ
Mrs. Robinson

autor: Karel Vepřek
Spustit audio