Po obřím lenochodovi zůstaly už jen chlupy
Na nejjižnějším cípu Latinské Ameriky fouká vítr skoro bez přestání. Patagonii si snad bez všudypřítomného větru ani nelze představit. Zavítáme na patagonské pláně, ošlehané větrem a obehnané zasněženými vrcholky hor. Vydali se po stopách jednoho čtvrtohorního medvěda.
Člověk nad tím nemusí dlouho přemýšlet, aby zjistil, kdo je tady pánem. Na patagonských pláních se místy krčí keře, tu a tam stojí malý, ale mohutný strom, jehož větve ukazují směrem, kterým fouká vítr.
Jsem v chilské části Patagonie, nějakých 30 kilometrů od přístavního městečka Puerto Natales. A jsem na stopě obřímu medvědovi, který je miláčkem místních lidí. Jmenuje se Milodón. Jediná potíž je v tom, že už nežije.
Když si uvědomím, jak všude kolem fouká, tak bych si tuhle ohromnou jeskyni asi taky oblíbil. Stejně jako ten Milodón. Odhadem má tahle jeskyně nějakých dvacet třicet metrů na výšku a vešla by se sem určitě dvě fotbalová hřiště.
"Objevili ho tady v roce 1895. A to hlavně díky vynikajícím konzervačním podmínkám, které tahle jeskyně má," uvádí Ciro Barría, který je správce zdejšího přírodního parku. Dobře zachovanou kostru Milodóna v tom zmíněném roce našel německý dobrodruh Hermann Eberhard. Milodón, kterého tu našel, byl starý deset tisíc let.
Možná bych už ale měl konečně říct, kdo nebo spíš co to ten Milodón vlastně je. Už také proto, že čistě vědecky vzato to úplně tak medvěd není. "Milodón byl ohromný lenochod. I když můžeme také říct, že to byl medvěd, že měl rysy medvěda. Co je jisté, že se pohyboval velmi pomalu, vážil asi tak jednu tunu. Byl to býložravec s ohromnými drápy, aby mohl ze země vytrhávat kořeny a další potravu," vysvětluje správce.
Proč tenhle vegetariánský kolos vymřel, není zcela jasné. Rozhodně to nemělo nic společného s jeho bezmasou stravou. Pravděpodobně ho vyhubili tehdejší masožraví lidé.
Procházíme se jeskyní, když v tom se Ciro Barría sklání k zemi a začíná hrabat v písku. A vstává s jakousi štětinou v ruce. "To jsou jeho chlupy. Chlupy Milodóna. Teď jsem je tady našel," říká. Je to pravda? ptám se hodně nedůvěřivě. "Je to pravda. Jak jsem říkal, konzervační podmínky jsou tady velmi speciální," doplňuje.
Ještě se chvíli dívám na štětinu, kterou Ciro Barría drží v ruce. Že by opravdu byla stará deset tisíc let? A proč vlastně ne? Němec Eberhard tady před více než sto lety našel nejen kosti Milodóna, ale také kus jeho kůže i s chlupy, která je dnes uložena v berlínském přírodovědném muzeu.
