Po Divokých včelách ho přirovnávali k Milošovi Formanovi. Letos míří Bohdan Sláma pro další České lvy

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02983884.jpeg

Víte, kvůli jakému filmu se musel herec Pavel Liška naučit tančit jako Michael Jackson? Jmenoval se Divoké včely. A režisér, který ho k tomu přiměl, se jmenuje Bohdan Sláma. Od té doby patří i on k nejvýraznějším současným filmařům v Česku.

Bohdan Sláma do českých filmů přinesl novou poetiku. Takovou, která dokázala zaujmout také diváky v zahraničí. Česká filmová kritika ho přirovnávala k novému Milošovi Formanovi. A zatím poslední Slámův snímek Bába z ledu má letos nejvíc nominací na Českého lva. Jaké ale byly Slámovy začátky?

Herec Pavel Liška oblečený do tmavého kostýmu Michaela Jacksona. Hraje mladíka, který má na venkovské tancovačce předvést Jacksonovy kreace, místo toho se ale rozpláče. I to je záběr z filmu Divoké včely, kterým na sebe v roce 2001 výrazně Bohdan Sláma upozornil.

Získal za něj první ceny na mezinárodních festivalech v Rotterdamu a San Francisku a o pět let později členové České filmové a televizní akademie oznámili, že Slámův druhý celovečerní snímek Štěstí se stává absolutním vítězem soutěže Český lev.

„Velmi se přirovnával k Miloši Formanovi. Ta jeho každodennost, důraz na dialogy, absurditu každodennosti,“ vzpomíná novinářka Jindřiška Bláhová na první recenze k jeho filmům. Důležitější ale podle ní je, že byl jedním z prvních porevolučních filmařů, kteří začal točit i pro publikum v zahraničí.


Nebylo to úplně automatické. Čeští filmaři tradičně spoléhají na domácí publikum, tvoří pro české publikum. Na tom není nic špatného. Najednou se objevil člověk, který reálně oslovoval zahraniční publikum.novinářka Jindřiška Bláhová

„Shání zahraniční koprodukce, posílá filmy na festivaly. Český film je viditelnější v mezinárodním kontextu.“ Režiséři se společně s producenty v posledních letech snaží filmy nabízet také do zahraničí, a to je podle filmového publicisty Vojtěcha Ryndy nejvýraznější proměnou českého filmového prostředí.

„Druhá věc je ta, že česká distribuce byla až anomální v tom, že české filmy neuvěřitelně bodovaly. To nikde ve světě nebylo, aby české filmy obsazovaly v návštěvnosti první místa,“ doplňuje Vojtěcha Ryndu filmový historik Tomáš Bartošek.

I s tím vším už nová generace filmařů, která si pro trofeje Českých lvů přichází, počítá. A právě toto je ta nejvýraznější proměna v českém filmovém prostředí, která se odráží i při udílení Český lvů.