Plemeno limousine mi přirostlo k srdci, říká chovatel skotu. Jak funguje rodinná farma hasičů z povolání?

Pane Farko, máte rodinnou farmu postavenou dost netypicky, protože jste tři bratři a zasvětili jste do toho poměrně malé děti. Na tom je to postaveno. Dá se to takto říci?

František Farka: V této době už nám docela výrazně pomáhají. Samozřejmě je potřeba dávat pozor, protože na farmě máme hlavně skot a něco málo koní. Je třeba u toho opravdu dávat pozor, aby nedošlo k úrazu. Ale tím, že se mezi zvířaty pohybují už od malého věku, návyky odkoukávají a sžívají se se zvířaty úplně v pohodě.

Kluci, měli jste na výběr, nebo to prostě bylo dáno, že budete pracovat v zemědělství?

Štěpán Farka: Měli jsme na výběr.

Takže vás to baví?

ŠF: Určitě, je to koníček.

To znamená, že když máte prázdniny, trávíte čas na farmě? Jakub ještě chodí na základku, Štěpán už na střední školu…

Jakub Farka: O víkendech, když přijedu z intru, trávím čas na farmě. Snažím se pracovat se skotem. O prázdninách pracuji taky, teď jsem byl v Německu, kde mi táta domluvil u známého, že tam budu na 14 dní na zaučení.

Farmář František Farka a synové|foto:Tereza Doležalová

A jak máte rozdělenou práci jako sourozenci?

ŠF: Podle toho, co je potřeba. Já většinou jezdím po poli a brácha je u zvířat.

Počkejte, po poli s čím?

ŠF: S traktorem.

Takže ovládáte mechanizaci?

ŠF: Ano.

JF: Nám to tam většinou někdo převeze po silnici a pak už nás pustí na pole.

Čtěte také

Dožínky připomínají, že chleba se nerodí na krámě, říká historik. Proč se vázal poslední snop?

To ostatně nejsou jediní mladí, kteří pracují na farmě, protože vaši bratři mají taky děti. Ty už taky pracují a soustředí se hlavně na mechanizaci.

FF: Ano. Protože mám v naší farmě na starost hlavně živočišnou výrobu, tak všem dětem ukazuji, jak se pracuje se zvířaty. No, a Pavel, bratr, se specializuje na techniku a zaučuje zase v rámci mechanizace.

Ale ten má taky asi tři děti, ne?

FF: Pavel má čtyři děti. Dva kluky, dvě holky. Holky jsou ještě hodně malé…

Ještě nejezdí s traktorem.

FF: Pomalu začínají. A potom máme třetího bratra Martina, ten má kluka a holku. A Matyáš, který se na nás vedle kouká, nám taky pomáhá.

Takže jestli dobře počítám, dětí je devět. To máte docela dobré zázemí. Ostatně vy jste jako rodinná farma kdysi začínali s kolika hektary? S dvanácti?

FF: Třináct pronajatých hektarů, protože jsme chtěli vyzkoušet masný skot. Máme to specifikované ještě tím způsobem, že všichni tři bráchové jsme hasiči z povolání, a tuto farmu děláme po práci.

Takže to je vyloženě hobby pro všechny? To se dá takto zvládnout? Protože dneska máte 400 hektarů…

FF: Zatím ještě jo. Je to dost na hraně, ale zatím se to ještě zvládnout dá.

Nevychovatelné plemeno

Pojďme k tomu, že chováte plemeno limousine v čistokrevné formě. Co to znamená?

Čtěte také

Ovce jako sekačka končí na podzim snězena. Chovatelů ubývá i kvůli „poměšťování“ vesnic, říká farmář

FF: To znamená, že všechny krávy a jalovice toho plemene jsou zapsané v plemenné knize. Tudíž pokud splní exteriér – když narostou do patřičných rozměrů a mají určité hmotnosti v určitém věku –, tak můžou být i matky plemenných býků a jalovic zase dál do chovu.

A proč jste zvolili právě toto plemeno?

FF: Kdysi jsem pracoval v jednom zemědělském družstvu, kde zrovna toto plemeno měli. Mělo takovou ošklivou nálepku, že je nevychovatelné, že se s ním těžko pracuje. Chtěl jsem dokázat, že to není o zvířatech, ale o přístupu lidí ke zvířatům, proto jsem si to plemeno vybral. A teď mi přirostlo k srdci. Byť v omezené míře chováme ještě jedno plemeno, aubrac, limousiny bych neměnil ani za nic.

Máme to půjčené na pár let a pak se to zase předává dál. To je takový životní koloběh.

Když se posuneme dál, jaké máte představy, jak by se měla farma rozvíjet? Počítáte s tím, že ji jednou převezmou děti?

FF: S tím cílem to děláme, aby to bylo komu předat. Máme to půjčené na pár let a pak se to zase předává dál, to je takový životní koloběh. A když odmyslíme tu škaredou dobu 40 let komunismu, kdy to pradědovi sebrali a musel pracovat v družstvu, tak děda říkával: „Tu půdu máme půjčenou a musíme se o ni starat tak, abychom ji byli schopni v nějakém lepším stavu předat zase našim potomkům.“

Štěpáne, cítíte už v 15 letech odpovědnost, že to jednou převezmete po tátovi a strýcích?

ŠF: Určitě. Snažím se koukat, abych věděl, co a jak. Snažím se to po nich převzít a jít v jejich stopách.

Čtěte také

Vlnu házíme do hnoje, říká farmář. Ovce jsou u nás na maso, stříhání je prevence, dodává šampion střihačů

Není to ale jednoduchá situace. Tady na Zemi živitelce se o tom hodně mluví. Co vás v Trhových Svinech nebo Březí u Trhových Svinů trápí? Je to třeba sucho? Máte pro dobytek dost krmení?

FF: Sucho je asi celorepublikový problém. Pokud se nám povede sklidit kukuřici, kterou jsme zaseli kvůli suchu narychlo ještě v červnu – zatím to vypadá, že ano, když nám ji nezlikvidují divoká prasata –, tak si myslím, že do příštího roku s krmením vydržíme. Pokud by přišel ještě jeden takový extrémní rok, tak už bychom asi museli sáhnout ke snížení stavu dobytka.

V čem je specifický Český svaz chovatelů masného skotu? Chtějí se Štěpán a Jakub Farkovi v dospělosti věnovat farmaření? A povídají si někdy po vzoru Karla Rodena s býky? Poslechněte si celý rozhovor.