Plánovaný schodek 389 miliard je neobhajitelný. Rozpočet neodpovídá naší makroekonomické situaci, kritizuje Mertlík

Miroslav Kalousek byl podobně jako vy ministrem financí. Na síti X odpoledne napsal, že příští rok budeme podle navrhovaného rozpočtu projídat budoucnost dvakrát rychleji než letos. Souhlasíte s tím, že takový schodek by odpovídal hluboké hospodářské krizi nebo covidové pandemii?

Jednoznačně. Navíc když čísla čteme, tak se obávám, že jsou ještě horší, než jak to bylo ministerstvem financí dneska prezentováno.

Nevychází vám to?

Nevychází mi to, protože plánovaný schodek je 389 miliard, jak jste řekl. Když se podíváte do srpnové makroekonomické predikce ministerstva financí – čili aktuálně platné predikce, která je ani ne měsíc stará –, tak tam je nominální HDP odhadováno na 9 bilionů 531 miliard. No, a když vydělím 389 miliard 9531, tak mi vyjde zaokrouhleně 4,1 procenta HDP. Čili více než 4 procenta. Pokud to není odůvodněno skutečně masivním investičním programem – v této době především do bezpečnosti země a její infrastruktury, včetně infrastruktury kritické –, tak to je neobhajitelné.

Toto číslo se samozřejmě týká samotného státního rozpočtu. Vedle toho máme státní fondy, máme další veřejné instituce, které jsou součástí veřejných financí jako celku. V praxi tedy zejména obce, města, kraje plus zdravotní pojišťovny. Ale vzhledem k dosavadnímu vývoji jejich rozpočtů si nemyslím, že to může obrázek nějakým zásadním způsobem změnit.

To je docela zajímavé, že levicový sociální demokrat, jestli to tak mohu říci, se shodne s pravicovým rozpočtovým jestřábem Kalouskem. Znamená to, že rozpočet je prostě špatně navržen?

Čtěte také

Vyprazdňují se limity zadlužování, upozorňuje Jiří Rusnok. Přilévání poptávky z veřejných peněz vyvolá inflační tlaky

Naprosto neodpovídá naší makroekonomické situaci, která sice není mimořádně růžová, odhadované tempo růstu 2,4 procenta na příští rok ve stejné predikci ministerstva financí, a záměrně používám oficiální čísla, asi odpovídá současnému potenciálu české ekonomiky, ale co si budeme nalhávat, ten potenciál je nízký a měl by být vyšší. Mělo by to být někde mezi třemi čtyřmi procenty HDP meziročního růstu, jak tomu bylo, řekněme, před covidem.

A dlouhodobě taková čísla směřují spíše k zaostávání v globálním měřítku, nehledě na to, že i v předchozích letech to bylo ještě nižší. Není dobré utěšovat se tím, že v rámci Evropy to je velmi dobré číslo. Přestože ten růst je menší, než by měl být, celkově je situace relativně dobrá. Jsme v situaci pozvolného růstu se stále nízkou nezaměstnaností, do jisté míry rostoucí inflací, ale pořád to není tak, že by se muselo utrácet způsobem, jakým se k tomu vláda rozhodla.

Jak se díváte na logiku, kterou vyznává vláda, že vyšší zadlužení rozhýbe ekonomiku, a tím se zvýší příjmy rozpočtu?

To je částečně pravda – nebo to může být pravda, ale velmi záleží na směřování výdajů. A pokud rozhodující část výdajů, jak se zdá, půjde do oblasti spotřeby, tak to tento efekt taky má. Ale velmi malý, skoro až zanedbatelný. Na rozdíl oproti třeba výdajům investičním…

To chci právě říct, že vláda argumentuje tím, že přes sto miliard, jestli se nepletu, jde právě na investiční výdaje.

To je sice pravda, ale meziroční navýšení tam není tak velké. Navíc je jím pouze vykompenzován očekávaný pokles příjmů použitých na investice z fondů Evropské unie. Takže částečně české peníze nahradí ty evropské, ale to není více peněz. Takže to navýšení je, ale není nějak zásadní.

Ale popravdě řečeno v situaci, kdy se staví na české poměry dálnice tempem, jaké tady několik let nebylo, celá řada dalších investičních projektů běží a nové nejsou připraveny, tak ty možnosti nejsou až tak velké. No, a když se vedle toho podíváme na plány typu zestátnění části ČEZ a privatizaci jeho další části a podobně, které nemá racionální ekonomické vysvětlení a je to velmi podivná operace, která zatíží veřejné rozpočty, tak je to celé velmi podivné.

Čtěte také

Rozvolnění rozpočtových pravidel vyvolalo mediální hysterii. Schodky chceme proinvestovat, tvrdí Hrnčíř

Velmi rád bych upozornil ještě na jednu věc, na kterou nesmíme zapomínat, a to je cena zadlužení. To, co za to platíme. Úroky z veřejného dluhu, nebo ekonomicky řečeno výnosy z dluhopisů, máme někde kolem 5 procent jejich hodnoty. To není opravdu málo, pětiprocentní úrok. Každý, kdo má hypotéku a má povinnost ji splácet, ví, jaký je to nárůst z dob, kdy to bylo 2 až 3 procenta.

A když se podíváte na nominální objem výdajů na úroky, které musíme platit věřitelům České republiky, včetně českých domácností samozřejmě, tak třeba za rok 2025 to bylo 112 miliard korun. Nominální hrubý domácí produkt byl tehdy 8 bilionů 556 miliard korun. Když tato dvě čísla zase vydělíte, objem úroků představuje 1,3 procenta HDP. Jinými slovy, z těch zhruba čtyř procent deficitu více než čtvrtinu, a pomalu se to může blížit třetině, sežerou jenom úroky, které platíme. A bude to čím dál horší.

Ministerstvo financí očekává, že státní dluh v roce 2028 překročí hranici 4,4 bilionu korun, že náklady na jeho obsluhu se vyšplhají až na 139 miliard, přičemž v roce 2025 to bylo 98 miliard. Je toto ještě udržitelné?

Myslím si, že to určitě dlouhodobě udržitelné není. Z krátkodobého pohledu to udržitelné je, ale zbytečně nás to zatěžuje. A v okamžiku, kdy bychom museli výrazně zvýšit třeba obranné výdaje – a myslím si, že tento okamžik se bohužel docela blíží –, tak ta zátěž bude o to horší.

Další věc, která s tím souvisí, je důvěra finančních trhů ve schopnost České republiky splácet. Úroky rostou ve světě všeobecně a nemá smysl se utěšovat tím, že náš veřejný dluh je zatím hluboko pod 60 procenty maastrichtského kritéria, které sice není úplně bezdůvodně zvolené, ale přece jenom je to trošičku arbitrární údaj.

Máte země na světě, které se ekonomicky nehroutí – nebo stále nehroutí –, jako třeba Japonsko, které má velké hospodářské problémy, ale dokáže ufinancovat dluh ve výši přesahující 200 procent HDP. A vedle toho máte země po světě, které zkrachovaly s dluhem hluboko pod naší úrovní. Nejen ten vykřičený příklad Argentiny, ale i řada dalších. Jinými slovy, může se velmi lehce stát, že ze dne na den výnosy začnou růst z dnešních pěti procent někam směrem k deseti. No, a pak už zbývá jen zavolat do Mezinárodního měnového fondu.

Souzní Pavel Mertlík s kritikou vládní novely rozpočtových zákonů? Jak odhaduje, že ve věci rozhodne Ústavní soud? A mělo by dojít ke zvýšení majetkových daní, jak Česku doporučuje Evropská komise a Mezinárodní měnový fond? Poslechněte si celý rozhovor.