Plán pro Gazu se může zadrhnout na posloupnosti kroků. Hamás neodmítne kategoricky, míní bývalý velvyslanec Schneider

V průběhu dnešního dne přicházejí další a další reakce na dvacetibodový plán, který včera po schůzce s izraelským premiérem představil americký prezident Donald Trump. Jak nadějný se vám v tuto chvíli, tedy asi 20 hodin po jeho představení, ten plán zdá?

Je to něco úplně nového. To, že ten plán nepředstavil jenom prezident Trump, ale že vedle něj stál izraelský premiér, který to nedementoval, je silná karta. Cosi to vypovídá o poměrně intenzivním jednání v posledních týdnech na všech frontách. Je to určitá naděje.

Je to poprvé, kdy se objevuje konkrétní plán, co bude den poté. A to je něco, na co zejména izraelská vláda odmítala odpovědět: co jsou cíle a co se stane poté, kdy cílů operace dosáhne. To je poprvé na stole a to je velmi důležité. Budou to za týden dva roky od útoku Hamásu 7. října 2023 – dalo se očekávat, že se izraelská veřejnost bude ptát, co je s těmi zbylými rukojmími, jak dlouho bude operace trvat, a že světová veřejnost se bude ptát, jak dlouho bude utrpení Palestinců v Gaze pokračovat.

Čtěte také

iROZHLAS

DOKUMENT: 20 kroků k míru v Gaze. Radikální frakce je odmítají, Netanjahu vyloučil státnost Palestiny

Čili tlak byl veliký, některé země dokonce symbolicky uznaly Palestinu. Bylo tady na mnoha kolejích rozehráno mnohé. Prezident Trump sliboval, že tak jako na jiných frontách konfliktu, i tady bude tím, který dosáhne příměří. Takže je to výsledek těchto snah a chtělo by se mi věřit, že tady nějaká šance je, že to není úplné plácnutí do vody.

Připomeňme, že dvacetibodový plán Donalda Trumpa vychází z toho, že Hamás do 72 hodin od vyslovení veřejného souhlasu Izraelem předá všechna rukojmí. Naopak Izrael propustí téměř dva tisíce vězněných Palestinců. Izrael má v Gaze ukončit bojové operace. Plán počítá také s tím, že v Pásmu Gazy vznikne a bude vládnout kabinet palestinských technokratů pod dohledem mezinárodního výboru, vedeného právě Donaldem Trumpem. Dále plán předpokládá vytvoření mezinárodní stabilizační síly, na jejímž vzniku mají spolupracovat Spojené státy s arabskými zeměmi. Tyto síly by v Pásmu měly převzít zodpovědnost za bezpečnost. Členům Hamásu, kteří si to budou přát, má být zajištěn odchod do zemí, které je budou ochotny přijmout. Ostatní příslušníci skupiny v Pásmu budou moci zůstat, pokud složí zbraně a zavážou se k mírovému soužití.

Teď se tedy čeká na to, jak zareaguje Hamás. Agentura AFP odpoledne s odvoláním na dva zdroje blízké tomuto teroristickému hnutí napsala, že Hamás v současné době plán Donalda Trumpa studuje a že diskuse o něm mohou trvat několik dní. Myslíte si, že Hamás může na těch 20 bodů, tak jak byly zveřejněny, přistoupit?

Já si myslím, že těch dvacet bodů pro ně není nových. Ony doznaly ještě nějakých změn – není tajemstvím, že se izraelské straně podařilo tam vyjednat některé věci, které pro ni byly důležité. Takže to jsou ty změny, se kterými se Hamás musí seznámit. Jinak je naprosto zřejmé, že se základním principem, který navazuje na dohodu o příměří z ledna, byli seznámeni a není to pro ně nic nového.

Celé je to konstruováno tak, že se moc neřeší detaily, i když některé věci tam jsou  popsány poměrně přesně. Řeší se základní princip: podstatou plánu je, že se americké administrativě podařilo zaangažovat do vyjednávání i další hráče, což z toho dělá velkou šachovou hru. Není to jen záležitost Ameriky, Izraele a Palestinců nebo Hamásu, není to jen role Kataru, je to i role dalších zemí.

Čtěte také

Jedno hlasování na česko-izraelských vztazích nic nemění. Na kárání nebyl prostor, říká Lipavský

Že to, co se bude dít v Gaze, až skončí boje, bude vyžadovat mezinárodní přítomnost, bylo zřejmé, ale její obrysy si nikdo nedokázal představit. Právě zaangažovanost zemí, které by mohly přispět do mezinárodní správy, ať už do mírové rady nebo do stabilizačních vojenských sil, které by měly přebírat od izraelských ozbrojených sil kontrolu – to jsou všechno pozitivní věci. A země, které na to v principu kývly, vytvářejí jistý tlak na Hamás.

Pokud jde o Hamás, také dosáhne nějakých cílů. Izraelské hlavní cíle, to jest dostat zpátky rukojmí, ať už živé nebo mrtvé, a zároveň odzbrojení Hamasu, to ta dohoda nabízí. Hamásu nabízí imunitu, pokud se odzbrojí a vzdají se ozbrojeného boje, propuštění mnoha lidí, kteří jsou ve vězení, i možnost dostat se za nějakých podmínek z Gazy do exilu v arabských zemích.

Na druhé straně, neznamená to konec Hamásu? Protože bod 13 výslovně píše, že Hamás a další frakce se zavazují, že nebudou hrát při správě Gazy žádnou roli, přímo, nepřímo, ani v žádné jiné formě. Neukončil by souhlasem Hamás svoji vlastní existenci?

Hamás by se musel transformovat v něco jiného. Mimochodem, součástí plánu je i něco, co požadovali Izraelci, kteří velmi silně nedůvěřují Palestinské národní správě, Fatáhu, a požadují reformu této části palestinského spektra. Takže to znamená jakési přerovnání, reformu správy Palestinců.

Čtěte také

Není jasné, co je izraelským cílem, pokud cílem Izraele není něco tak šíleného, přemítá Kalhousová

Na druhé straně, ze stolu jsou, odpusťte, ohavné scénáře o tom, že budou vysídleni obyvatelé Gazy. To, co se objevovalo, to tam není. Naopak je tam výslovně řečeno, že každý má právo v Gaze zůstat nebo ji opustit a zase se tam vrátit.

Dokonce tam je závazek, že budou obyvatelé Gazy přesvědčováni, aby tam zůstali.

Ano, to je z hlediska pohledu zvenčí velmi důležité. Otázkou pro mě je, jestli se – tak jako mnohé dohody – tato nezadrhne na posloupnosti, kterou předpokládá. Tam se dá sypat písek do soukolí, pokud někdo bude mít zájem věci protahovat, nejasně odmítat, ale zároveň to úplně neplnit a vytvářet prostor pro výmluvy. To je jedna z možných komplikací. Druhá věc je, jaké budou domácí dopady přijetí, které premiér Netanjahu v podstatě v Bílém domě potvrdil, na složení izraelské vlády.

Mezinárodní soukolí

Mluvíme o dohodě, o návrhu. Na druhé straně, není tam ještě nějaký prostor k vyjednávání? Protože Donald Trump dnes odpoledne řekl, že Hamás má tři nebo čtyři dny na to, aby se vyjádřil. Na přímou otázku, jestli je možné o textu vyjednávat, tak řekl moc ne, z čehož by se ale dalo chápat, že o něčem se tam ještě jednat dá. Vy jste máte diplomatické zkušenosti – očekáváte ještě možnost, že by se těch 20 bodů pozměnilo?

Těch dvacet bodů asi v principu ne, ale samozřejmě, ďábel je v detailu a je spousta věcí k dojednávání. Přicházejí zprávy, že v Kataru teď probíhají intenzivní jednání, kterých se mimochodem účastní také Turecko, což je důležitá věc. Já si dokážu představit, že v pozadí je velmi mlhavá představa o tom, že Turecku bude tolerována jeho role v rekonstrukci Sýrie, ale nebude připuštěno s ohledem na podporu Hamásu, aby se přímo účastnilo rekonstrukce Gazy.

Čtěte také

Na zájmech Evropy Trumpovi nesejde. Chtít nerosty za darovanou pomoc je v principu fér, míní zmocněnec Kopečný

Tam se mluví o státech Zálivu, které mají jinou ekonomickou roli a mohou se stát těmi, kteří budou přinášet ekonomické investice. Protože plán je postavený nikoli na pomoci, nikoli na darech, ale na tom, že půjde o investice za výhodných podmínek.

To je přesně myšlenkový svět současné americké administrativy, že se dá přesvědčit obchodníky, aby přesvědčili válečníky, že mají složit zbraně. Tento předpoklad platí, pokud se dokážou utlumit silné ideologie, které brání racionální kalkulaci. Pokud to někde může fungovat, tak si myslím, že to může fungovat na Blízkém východě. Ve vztahu k Rusku tento předpoklad, že se nabídnou výhodné ekonomické dohody a Rusko složí zbraně Ukrajině, neplatí, protože tam jsou ve hře ještě jiné faktory. Tady by se zdálo, že by mohly platit.

Předpokládám, že neodmítnou dohodu radikálně a kategoricky.
Jiří Schneider

Na druhou stranu, totéž si mysleli někteří izraelští generálové a bezpečnostní představitelé před 7. říjnem. Měli představu, že když proudí Hamásu do Gazy peníze z Kataru, že se Hamás po třech krvavých pokusech bojovat s Izraelem už do čtvrtého nepustí – a neplatilo to. Znamená to velmi silný program deradikalizace, zbavení se ideologie, která by bránila pragmatickému přístupu. To může být další písek do soukolí těchto úvah.

Je to úplně jiný přístup než klasický diplomatický přístup, že se jedná o detailech a dokud není dojednán poslední detail, tak se nejde ven. Tento přístup sází na to, že se zveřejní záměr, vytvoří se veliký tlak a pak se dotlačují detaily. To může fungovat, ale také nemusí.

Podle bodu 10 návrhu má vzniknout Trumpův plán hospodářského rozvoje pro obnovu a oživení Gazy. Na něm se má podílet panel odborníků, kteří se podíleli na vzniku moderních prosperujících měst na Blízkém východě. Znamená to, že celou obnovu Gazy bude mít na starosti a pod dohledem Donald Trump? A pokud by to tak bylo, nemůže to narazit třeba na odpor Číny nebo dalších světových hráčů?

Já předpokládám, že další země, ať už arabské, nebo například i Pákistán či Turecko, jsou země, které mají kontakty s Čínou. Dokážu si představit, že Čína tam své ekonomické zájmy bude realizovat prostřednictvím těchto zemí.

Čtěte také

Nečekejme, že Spojené státy vyšlou vojáky na Ukrajinu. Problém, který řeší USA, je expanze Číny, upozorňuje Bříza

Ovšem záleží na tom, jak dopadne základní strategická rovnováha mezi Spojenými státy a Čínou, kde pořád ještě není jasné, kterým směrem to půjde – jestli velká soutěž anebo jakási pravidla spolupráce. To je otázka velkého obrázku, jaké budou vztahy jak s Čínou, tak s Ruskem, které je v globálním měřítku také součástí té rovnice.

V jakém smyslu je součástí této rovnice?

Ve dvou smyslech. Zaprvé, dokud bude americká administrativa řešit problémy Blízkého východu, ať už Gazu, Írán, Sýrii nebo cokoli jiného, tak je odvedena svou pozorností od Ukrajiny, což je v ruském zájmu. Ve druhém smyslu, pokud by měla posvětit případné dohody Bezpečnostní rada OSN, tak Čína a Rusko jsou stálí členové Bezpečnostní rady OSN a mají tam svoji roli.

Palestinská státnost?

Kdyby Hamás dohodu odmítl, nezeslábla by mezinárodní kritika Izraele?

Samozřejmě, Černého Petra by měli oni. Já předpokládám, že neodmítnou dohodu radikálně a kategoricky. Spíš to bude takové: ano, je potřeba něco vyjasnit, a to už je otázka subtilnějších jednání.

Čtěte také

Hamás není žádná velká armáda. Jsou to spíš guerillové skupiny, přibližuje česká velvyslankyně v Izraeli

Skutečně musím říct, že jsem překvapen, ale dokážu si za určitých okolností představit velmi rychlý postup k příměří. Také se ale obávám, že jakkoli toto nebylo úplně prázdné gesto a mělo to jistou symbolickou rovinu, že se to může ještě protahovat v řádech dnů a týdnů.

Poslední, dvacátý bod návrhu Donalda Trumpa zní: „Spojené státy zahájí dialog mezi Izraelem a Palestinci s cílem dohodnout se na politické perspektivě mírového a prosperujícího soužití.“ Dá se to chápat jako otevření cesty k dvoustátnímu řešení?

Výslovně to nezmiňuje dvoustátní řešení, což je červený hadr pro některé izraelské politiky. Zároveň někteří upozorňují na to, že to není věc prakticky realizovatelná, s ohledem na fakta na zemi, vytvořená za poslední desítky let. Něco, co bylo představitelné v době, kdy byly uzavřeny dohody v Oslu, je teď daleko obtížněji představitelné, s ohledem na to, jak se změnila situace na zemi: infrastruktura, osady atd.

To znamená, že toto nepřipadá v dohledné době v úvahu?

Já si myslím, že ve formě palestinského státu rozhodně nikoliv. Ale v diplomacii často hrají roli správné pojmy a symboly. Takže možná pod jiným názvem, jakási forma samosprávy, ano.

Jaké odezvy dohody se dají očekávat v Izraeli? A jakou podporu by měl ze strany USA v případném pokračování konfliktu? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.