Plaga ke kauze Mendelovy univerzity: Šlo o kolektivní pochybení, selhala vnitřní kontrola

Národní akreditační úřad pro vysoké školství po vyřízení námitek předkládá výsledky kontroly na brněnské Mendelově univerzitě. Co z výsledků vyplývá a jaký dopad to bude mít pro univerzitu? Co kontrola zjistila o práci bývalé rektorky této univerzity a zároveň neúspěšné prezidentské kandidátky Danuše Nerudové? Tomáš Pancíř se ptal předsedy Rady Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství a bývalého ministra školství za ANO Roberta Plagy.

Jako Rada národního akreditačního úřadu jste dnes dospěli k rozhodnutí ve věci pochybností ohledně některých studijních programů na Mendelově univerzitě. Můžete říci, k čemu jste došli?

Čtěte také

Rada národní akreditačního úřadu pro vysoké školství se dnes usnesla na tom, že odejme institucionální akreditaci Mendelově univerzitě pro doktorský stupeň studia v ekonomické oblasti vzdělávání, to znamená jen v části toho, co je univerzitě svěřeno.

Zároveň, a to je trošku novum, rozhodla o zániku oprávnění uskutečňovat doktorský studijní program ekonomiky a managementu v češtině i angličtině. To je ten dotčený program, kde bylo nejvíc problémů, které byly v médiích řádně propírány.

Když rozebereme praktické dopady dnešního rozhodnutí – znamená to, že ti, kteří studují v tuto chvíli to příslušné doktorské studium, nebudou moci pokračovat nebo studium budou moci dokončit?

Pokud by dnešní rozhodnutí vstoupilo v právní moc, znamenalo by to, že oprávnění zaniká. Studenti v té chvíli končí a univerzita má povinnost jim zajistit dostudování v jiném programu, který nabízí. Rada zvažovala i variantu omezení. To by znamenalo, že univerzita do daného programu nemůže přijímat nové studenty.

Ale ta pochybení, o kterých se bavíme v rámci toho doktorského studijního programu, jsou natolik závažná, že vedly radu k tomu, aby odňala možnost uskutečňovat celý ten program. Důležité je poznamenat, že se to netýká bakalářských a magisterských studijních programů. Kontrola neukázala, že by problémy byly v bakalářských nebo magisterských programech. Ten doktorský studijní program byl opravdu problémový a rada to podle toho vyhodnotila.

Říkal jste, že ta pochybení byla závažná. Co z vašeho pohledu bylo nejzávažnější z těch pochybení, která se probírala?

Je to velká škála věcí. Doktorská studia byla předimenzována, co se týká počtu studentů, což souvisí s tím, že studenti si za studia platili. A teď neberu ty agenturní peníze, ale peníze, které putovaly univerzitě. Podmínky pro publikační činnost nebyly v souladu se standardy, které jsou pro doktorské studijní programy.

Myslet si, že systémy jsou dokonalé a na žádné univerzitě nedojde k problému je liché.

Standardní doktorandi musí publikovat na určité úrovni, tady to byly dva články. Jeden z těch článků byl dost často publikován přímo na univerzitě a ten druhý v zahraničním periodiku, které měla pod svou kuratelou agentura. To není systém, který bychom mohli označit jako kvalitní.

Ale těch věcí, co se týká přerušených a zkrácených studií, tam byla spousta. A když se bavíme o institucionální akreditaci, její odebrání je signálem, že v této oblasti nezafungoval vnitřní systém řízení kvality. Univerzita si s tím problémem neporadila sama. Platí to i pro regionální školství. Naučme se pracovat s chybou. Myslet si, že systémy jsou dokonalé a na žádné univerzitě nedojde k problému je liché.

Standardní doktorandi musí publikovat na určité úrovni. Tady se jednalo o dva články.

Rada posuzovala, zda k tomu univerzita přistoupila takto: „Máme problém a pojďme ho vyřešit rychleji a třeba minimálně stejně tvrdě nebo i tvrději, než by o něm rozhodla Rada národního akreditačního úřadu.“ To bych já osobně vnímal jako správné fungování vnitřních kontrolních mechanismů. Anebo jestli k tomu přistoupili liknavě, ať už věcně nebo časově, jestli to nechávali tzv. lidově vyhnít.

Mluvil jste o závažných pochybeních. Zkoumali jste, kdo za to může?

Ptáte-li se na konkrétní zodpovědnost, na začátku jsem říkal, že primární zodpovědnost leží na bedrech děkana provozně ekonomické fakulty a garantů daného studijního programu. Samozřejmě, že sekundární zodpovědnost doléhá i na to, jak funguje systém na univerzitě. Rada pro vnitřní hodnocení je kolektivní orgán, v jehož čele sedí rektor nebo rektorka. A to je dozorce kvality uvnitř instituce.

Je to kolektivní zodpovědnost. Oči, které mají dohlížet na to, aby se na univerzitě jedna z těch součástí nebo někteří jednotlivci neutrhli, aby se systém kvality dokázal vypořádat s tím, co jsem řekl. K chybě může dojít, ale chybu musím potom nějakým způsobem napravit a musím hlídat, aby k ní podruhé nedošlo.

Čtěte také

Mluvíte o kolektivní zodpovědnosti. Nese nějaký svůj díl zodpovědnosti bývalá rektorka univerzity Danuše Nerudová?

Já chápu, že v rámci prezidentské kampaně je ta kauza nasvícena mnohem víc, než by byla, kdyby Danuše Nerudová předtím nebyla rektorkou. Z mého pohledu, ať odpovím, jak odpovím, bude to špatně nebo to může být dezinterpretováno. Protože rektor je v čele Rady pro vnitřní hodnocení, tím pádem má za to odpovědnost, ale vždy až sekundární.

Ten orgán je kolektivní. Rektor tento orgán sice vede, ale není schopen ho nějakým způsobem přetlačit. Takže ano, svůj díl zodpovědnosti za fungování systému má i rektor. Nebudu to personifikovat. Ale systém uvnitř autonomní instituce má být natolik robustní, aby to nezáleželo na jednotlivci, aby dokázal zkontrolovat fakultu, garanta nebo školitele, který nevykonává činnost dobře.

Přijdou někteří studenti o své tituly? Nedochází k podobným pochybením i na jiných českých univerzitách? Poslechněte si celý rozhovor.

autoři: Tomáš Pancíř , tec
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová