Písně Karla Gotta a smažený sýr v Hanoji. Vietnamci na léta strávená v Česku nezapomínají

Restaurace v centru rozpálené Hanoje se jmenuje Hoa Vien – Květinová zahrada. Hned pod jejím názvem ale zdobí fasádu domu mozaika, která zasvěceným říká, že uvnitř se mohou zchladit českým pivem. Autor z malých dlaždiček vyskládal obraz pijana, plného půllitru a nápis Dej Bůh štěstí.

Kousek Česka v srdci Hanoje

Uvnitř to vypadá jako v klasické české hospodě. U stropu visí české a vietnamské vlaječky, z reproduktorů zní české písně a o živou hudbu se stará kapela Láska. Na trubku v ní hraje Kung Ha Ding, který žil v Praze na přelomu 70. a 80. let.

Kapela Láska v s několika náhradníky. Stálých členů je šest a schází se každou neděli|foto:Ladislav Novák, Český rozhlas

„Vystudoval jsem pražskou konzervatoř. Už dlouho jsem v České republice nebyl, ale stále ji nosím v srdci,“ říká.

Kapela Láska hraje každou neděli a má šest stálých členů. Její repertoár vychází především z oblíbených českých písní. „Hrajeme lidovky, ale taky skladby kapely Olympic nebo Karla Gotta,“ vypráví Kung.

Některé české lidové písně tu znějí i ve vietnamštině. O jejich překlad se postaral muž s česko-vietnamskou přezdívkou Do.honza. „Do Československa jsem přijel vlakem v roce 1971. Cesta trvala čtrnáct dní a byl to velký zážitek. Československo je pro mě druhým domovem. Našel jsem tam lásku, českou maminku i dům. A taky hodně úspěchů,“ vzpomíná.

Mezi dvěma domovy

Do.honza vystudoval ČVUT a českou literaturu. Napsal několik knih, mimo jiné o české hudbě, a překládal do vietnamštiny díla českých básníků, například Jana Nerudy, Vítězslava Nezvala nebo Jaroslava Vrchlického. Podle něj se umění obou zemí výrazně liší už samotnými tématy.

Čtěte také

Pražská Malá Hanoj: unikát nejen pro cizince. Reportáž ze světa, který začíná na Jižním Městě

„Češi přemýšlejí trochu jinak. Vietnamci se často vracejí k válce, protože jsme jich mnoho zažili. Češi naopak píší o lásce, krásné přírodě nebo hudbě. Třeba Má vlast od Bedřicha Smetany je nádherná. Poslouchám ji každý den,“ říká překladatel, který v Česku strávil 35 let.

„Češi mají přísloví: Všude dobře, doma nejlíp. Když jsem žil v Česku, vzpomínal jsem na Vietnam. A teď, když jsem ve Vietnamu, často vzpomínám na Česko. To je opravdu neřešitelný problém.“

České pivo i kuchyně

V Hoa Vien čepují plzeňské pivo, ale vaří zde i vlastní, a to z českého chmele a českých kvasnic. A také kuchyně je tu česká.

Restaurace Hoa Vien, v překladu Květinová zahrada. Za poetickým názvem se skrývají pivo z žateckého chmele a guláš|foto:Ladislav Novák, Český rozhlas

„Chodíme do téhle restaurace, abychom znovu ochutnali česká jídla – smažený sýr, řízek nebo bramborák… česká jídla mi chutnají,“ říká Trang, která v roce 1974 absolvovala Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy.

„Vietnamci mají rádi i dršťkovou polévku. Vaříme ji tady také, ale není tak dobrá jako v Česku,“ dodává s úsměvem.

Dnes působí jako lektorka českého jazyka. „Čeština je pro nás velmi těžká. Má sedm pádů, zatímco vietnamština žádné.“

Studentům předává nejen znalost češtiny, ale i vztah k české kultuře. Zároveň je připravuje na rozdíly mezi oběma zeměmi. „Češi většinou říkají přímo, co si myslí a co chtějí. Jsou otevřenější a přímočařejší. Vietnamci jsou zase srdečnější,“ uzavírá Trang, jedna z mnoha Vietnamek a Vietnamců, kteří i po letech s nostalgií vzpomínají na svůj čas strávený v Česku.