Pirát koncertních pódií Pavel Šporcl

22. listopad 2004
Dva na jednoho

Dobré časné odpoledne posluchačům Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu přejí Naděžda Hávová a Vladimír Kroc. Hezký den. Naším hostem je dnes jeden z nejtalentovanějších českých houslistů, přezdívaný pirát koncertních pódií, Pavel Šporcl. Dobrý den, vítejte ve Dva na jednoho.

Host (Pavel Šporcl): Dobrý den.

Moderátor (Vladimír Kroc): Na úvod řeknu, že 31letý českobudějovický rodák Pavel Šporcl hraje na housle od svých pěti let. Absolvoval konzervatoř a potom HAMU u Václava Snítila. Následovala studia v Dallasu a New Yorku. V roce 1992 se stal laureátem soutěže ARD Mnichov, v roce 1997 laureátem Pražského jara. Má za sebou řadu úspěšných turné po Evropě, v Japonsku, v Izraeli, často spolupracuje s Českou filharmonií. Za své nahrávky získal zlatou i platinovou desku.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jako jediného z českých houslistů mladé generace zařadil Pavla Šporcla do své knihy Housloví virtuózové od Paganniniho do 21. století světově uznávaný kritik a historik Henry Ros. A právě Paganninimu je věnována Šporclova nejnovější deska, kterou natočil s klavíristou Petrem Jiříkovským.

Moderátor (Vladimír Kroc): Paganniniho prý nelze nikdy zahrát na 100 procent. I přesto nebo právě proto jste se rozhodl pro tento repertoár?

Host (Pavel Šporcl): Pagannini byl úžasná osobnost, člověk, který posunul houslovou hru o 100 výš, než byla do jeho dob. V vlastně my hrajeme dnes, tak jak hrajeme, jedině kvůli Paganninimu. Ty skladby, které napsal, jsou skutečně nesmírně náročné a člověk se musí pokoušet je zahrát co nejblíže k těm 100 procentům, i když, jak jste správně řekl, já si myslím, že to nejde, ale je hezké se o to pokoušet a je to věc, která vás neustále žene dopředu. Já jsem byl velice rád, že jsem dostal tu příležitost a mohl si vybrat na svoje poslední cédéčko právě Paganniniho skladby a pokusit se o to, abych si dokázal, že aspoň k těm 100 procentům se mohu Paganninimu přiblížit.

Moderátor (Vladimír Kroc): Když jste na tom materiálu pracoval, byl to důvod, že jste třeba o něm víc přemýšlel? Máte odpověď na to, kým je pro vás osobně Pagannini?

Host (Pavel Šporcl): Já jsem několik let dělal program, který se jmenoval Pocta Paganninimu. Vzhledem k tomu, že nejenom tento program, ale vlastně všechny své koncerty si uvádím, tak se snažím zjistit si něco o těch skladatelích, a Pagannini byl a je v současné době moje velká láska, takže se o něm snažím dozvědět se co nejvíce z různých knih, dokonce jsem viděl i fotografie, respektive tedy obrázky, jak vypadal, když hrál a tak dále. Pagannini pro mě je určitě veliká ikona. Když přišel na pódium, ženy omdlévaly, zamilovávaly se. Já když jsem jednou řekl, že je mi líto, že na mých koncertech žádná žena ještě neomdlela, ihned jsem dostal několik emailů, kde se mi ženy svěřovaly, že sice neomdlévají navenek, ale že omdlévají vnitřně, což mě velmi potěšilo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vidíte, a já myslel, že budete mluvit o dvojhmatech a flažoletech a dvojitých flažoletech.

Host (Pavel Šporcl): To si právě nechávám až na ty koncerty, kde právě tyto technické dokonalosti a vymoženosti a všechny ty finesy právě mohu ukázat posluchačům přímo na koncertech. Takto teoreticky se o tom dá mluvit velice těžko.

Moderátor (Naděžda Hávová): Co všechno je na albu ke slyšení?

Host (Pavel Šporcl): Já jsem se snažil o to, aby to album nebyl jenom Pagannini, aby to nebylo 60 minut pouze Paganniniho hudby. Samozřejmě 95 procent je tam Pagannini. Jsou tam nádherné skladby, velice známé v houslovém repertoáru, velice známá je skladba Moto perpetu nebo i Palpiti, Rej čarodějnice, výběr z jeho 24 capricci. Ale je tam také jedna skladba, kterou jsem našel na internetu, a jak jsem později zjistil, je to světová premiéra, co mě velice těší. Tu skladbu napsal jazzový americký skladatel David Beaker, jmenuje se Etnické variace na Paganniniho téma. Já jsem asi před 14 dny panu Beakerovi tu desku poslal a ještě mi nepřišla odpověď, tak jsem zvědav, jestli se mu ta jeho slavná skladba bude v mém podání líbit.

Moderátor (Vladimír Kroc): Určitě máte společné i to, že vy také umíte komunikovat s publikem. I možná proto, pokud to jde, tak si necháváte rozsvíceno v sále. Vy dokážete se ne tak úplně koncertovat na hudbu a vnímat, co se děje v publiku při vaší hře?

Host (Pavel Šporcl): Určitě dokážu vnímat, i když nedá se hrát koncert a koukat po lidech, co zrovna dělají. Samozřejmě jakmile zaslechnu nebo mohu slyšet najednou mobilní telefon, to slyším vždycky, to je pravda. Když mám pauzu, tak se velice rád podívám po krásných slečnách. Vzhledem k tomu, že si právě ty koncerty uvidím a snažím se lidi dostat více do toho koncertu a navázat s nimi daleko lepší atmosféru, tak právě proto si nechávám svítit trošku v sále, abych na ně viděl.

Moderátor (Naděžda Hávová): Při velkých koncertech je to určitě jiné než při koncertech výchovných. Vy jste velkým propagátorem výchovných koncertů. Já když si vzpomenu na své dětství, tak jsem na výchovné koncerty chodila s největším odporem. Musím říct, že celá škola zlobila tak, že určitě ti muzikanti z toho byli velmi nešťastní. Výchovné koncerty, to je příležitost, kdy by zřejmě se díváte do hlediště častěji než obvykle nebo ne?

Host (Pavel Šporcl): Určitě. Já jsem také byl velkým odpůrcem velkých koncertů. I když jsem k těm koncertům měl nejblíže jakožto houslista, tak jsem na nich zlobil nejvíce, protože tam vždycky přišlo nějaké smyčcové kvarteto, něco zahráli a zase odešli, a to určitě pro ty děti není to nejlepší. Takže já se snažím stejně jako na jiných koncertech ty studenty do toho koncertu vtáhnout. Dokonce se jich na něco ptám, je to přece jenom výchovný koncert, tak se snažíme dát dohromady například Mou vlast, věty Smetanovy Mé vlasti nebo kolik napsal Dvořák symfonií a to byste se divili, kolik jich někdy napíše. A samozřejmě hraji skladby, které jsou poslouchatelné pro ty děti. A také jsem vymyslel v poslední době jednu věc, a to, že beru s sebou ještě jedny housle a zeptám se, jestli si chce někdo zahrát na housle, kdo nikdy nehrál. Vždycky se zatím někdo přihlásil.

Moderátor (Naděžda Hávová): Takže už je máte pěkně zničené?

Host (Pavel Šporcl): To jsou housle, které stály asi 500 korun, jsou nalakované autolakem na zeleno a já je beru s sebou do sklípků a na podobné akce, kde by hrozilo, že se třeba mohou rozbít. Takže tyhle housle si ten studentík vezme, hraje nějakou obyčejnou prázdnou strunu bez prstu. Já hraji většinou Sedí liška pod dubem a náhle z toho máme duo. Najednou se ta atmosféra ještě daleko zlepší.

Moderátor (Naděžda Hávová): Neozval se vám nějaký student s tím, že by řekl: Pane Šporcle, byl jste to vy, kdo mě přivedl k vážné hudbě a k houslím. Začínám se jim věnovat, začal jsem brát hodiny houslí?

Host (Pavel Šporcl): Není to přímo otázka houslí, ale klasické hudby jako celku. Určitě mi chodí ne denně, ale hodně často emaily, kde mi mladí lidé děkují za to, že byli poprvé na mém koncertě a že zjistili, že je ta klasická hudba poslouchatelná, že je krásná, že je škoda, že je jí tak málo a určitě k tomu budou přivádět i své kamarády. Dokonce maminky mi psaly, že jejich děti poprvé neusnuly na koncertě klasické hudby. A tak samozřejmě z tohohle mám velikou radost.

Moderátor (Vladimír Kroc): Necháme-li stranou ten zelený nástroj, tak víme, že hrajete na housle z roku 1749 italského houslaře Carkassiho a potom na nový nástroj od Jana Špidlena. Na kterých z nich jste nahrál Paganniniho?

Host (Pavel Šporcl): Paganniniho na Carkassiho, ten nástroj je velice krásný, pomohla mi s koupí jedna banka, což je zase další krásná věc, protože vlastně nikomu se nic podobného v této republice nestalo a všichni dobře víme, že je to velice těžké, ale já jsem za to velice rád. To natáčení bylo velice intenzivní. Myslím, že jsme měli 5 frekvencí po čtyřech hodinách, a bylo to moc krásné. Myslím, že to stálo za to.

Moderátor (Naděžda Hávová): Na skladbu Paganniniho Capriccio číslo 5 váš velký obdivovatel a zároveň filmový režisér Juraj Herz natočil videoklip. Jde to vůbec dohromady vážná hudba a videoklip?

Host (Pavel Šporcl): Proč by nešla? Určitě jde. Není to můj první videoklip. Tento videoklip je ale naprosto jedinečný a úžasný.

Moderátor (Naděžda Hávová): Čím je tak úžasný?

Host (Pavel Šporcl): Až ho uvidíte, uvidíte sama. My jsme se s Jurajem vlastně potkali těsně před natáčením a celý štáb včetně Juraje a jeho úžasné manželky Terezky Pokorné nám vyšel vstříc, že nejenom co se finančních požadavků týká, ale vlastně celého toho natáčení. My když jsme se poprvé s Jurajem sešli, říkali jsme si, o čem by ten klip mohl být, tak já jsem chtěl, aby byl o tom, že budu bojovat s Paganninim a samozřejmě na konci vyhraji. A Juraj řekl: Ten klip musí být o tom, že budeš bojovat s Paganninim a nakonec vyhraješ. Aniž bychom se o tom dříve bavili. Takže jsme měli úplně stejnou myšlenku. Ten videoklip je také součástí toho cédéčka, takže všichni, kdo si to cédéčko koupí, tak se na něj mohou dívat na svém počítači. Já se přiznám, že jsem se na něj díval asi 100krát a hlavně na ten konec, kde Paganniniho pokořím, to mi vždycky dodá ještě větší sebevědomí.

Moderátor (Vladimír Kroc): Prý Juraj Herz přibyl do vašeho fanklubu, který už má více než tisíc duší. Je to pravda?

Host (Pavel Šporcl): Je a já mám z toho velikou radost. Juraj se stal takovým čestným členem a je pravda, že těch fanoušků a fanynek mám hodně a moc mě to těší.

Moderátor (Naděžda Hávová): Já jsem se ještě chtěla zeptat, hovořili jsme o houslích, na které hrajete, o houslích, které půjčujete při výchovných koncertech. Já vím, že jste toužil po elektrických houslích. Stále je to ještě pravda?

Host (Pavel Šporcl): Určitě po nich toužím, zatím se nenaskytla ta správná příležitost, kde bych je mohl použít, ale tuším ve svých kostech, že by něco mohlo přijít a moc se na to těším.

Moderátor (Vladimír Kroc): Prý jste si nechal pojistit ruce, je to pravda?

Host (Pavel Šporcl): Je to pravda a zase musím říct, že mi vyšla vstříc jedna úžasná pojišťovna. Není to u nás nic jednoduchého nechat si pojistit ruce jako svůj pracovní nástroj, protože většina pojišťoven bere ruku jako celek, respektive oni ji rozdělí na 2 části, na palec a zbytek. Takže když si uříznete palec, tak je to v pořádku pro pojišťovnu, zatímco když si uříznete jeden prst z toho zbytku, tak je ta ruka pro ně stále funkční. To znamená, že já kdybych si uřízl jeden prst a nemohl hrát na housle, tak nedostanu nic. Naštěstí tato úžasná pojišťovna to všechno pochopila a pojistila mě.

Moderátor (Naděžda Hávová): Mě by zajímalo, jak jste zodpovědný pojištěnec, protože já vím, že si občas chodíte zahrát tenis a kromě jiného jste se také začal věnovat přístrojovému potápění.

Host (Pavel Šporcl): Ano a musím říct, že moje manažerka Kateřina Kašparová je z toho jaksi velice nešťastná. Ano, já jsem se byl potápět a musím říct, že to je překrásná věc. I v tomto mi pojišťovna vyšla vstříc. Já samozřejmě nejsem blázen a svoji práci dělám nesmírně rád a skutečně ji miluji. Já bych byl hrozně smutný, kdyby se mi cokoliv stalo. Takže i to, že hraji tenis, i to, že se potápím, i to, že jezdím občas lyžovat, dělám s velikou opatrností. Já už bych potom nemohl dělat opravdu nic.

Moderátor (Vladimír Kroc): Na druhou stranu u toho přístrojového potápění hrozí, že třeba váš sluch může dojít k újmě. Toho jste se nebál?

Host (Pavel Šporcl): Nebál, ani jsem nic podobného nezažil, že by něco takového hrozilo, to potápění je naopak velice bezpečné z toho hlediska, že vždy s vámi pod vodou musí být ještě někdo další, nesmíte se potápět sám a je tam spousta pravidel. A kdybych cokoliv cítil, že se něco děje, tak bych okamžitě vyplaval. Je to natolik krásné, já jsem tomu úplně propadl, být tam mezi těmi rybičkami a koukat se jim do očí. A právě proto mám doma to veliké 400litrové akvárium, na které se dennodenně dívám a snídám u něj a je to velice relaxující záležitost.

Moderátor (Naděžda Hávová): Houslisté prý mívají často problémy se zády. Jak se tomu snažíte předcházet kromě toho, že se pravidelně potápíte, to je zřejmě dobré na páteř?

Host (Pavel Šporcl): Potápění je dobré na páteř. Každý sport je určitě dobrý a housle jako nástroj je velice fyzická záležitost. Plavání je proto úplně ideální a nejlepší. Já zatím jsem ve stádiu, kdy mě ještě nic nebolí, a proti svým kolegům jsem na tom daleko lépe.

Moderátor (Naděžda Hávová): Takže i houslisté mají nemoci z povolání?

Host (Pavel Šporcl): Určitě, hlavně krční páteř a vlastně celá levá polovina těla je na tom trošku hůř. Když si uvědomíte, že já od pěti let hraji na housle, což už je nějakých 25 let, a i když jsem ze začátku cvičil třeba 5 minut denně, ale teď už nějakých 10, 15 let třeba cvičím 3, 4 hodiny denně. V té zakloněné poloze houslové, kdy jste dozadu zakloněná, tak je to velice náročné. Já jsem od jisté doby teď začal cvičit v sedě, což také velice pomáhá. To plavání je ale skutečně nejlepší, takže se snažím chodit, co nejvíce to jde.

Moderátor (Vladimír Kroc): Pavle, asi se nemůžeme vyhnout vizuální stránce vašich představení. Je o vás známo, že máte na 170 šátků. Žádný rozhovor se neobejde bez alespoň zmínky o vašem spíše rockerském zjevu. Mě napadlo, jestli jste si trochu nenaběhl. Zdá se, že musíte neustále obhajovat obsah toho provokativního image.

Host (Pavel Šporcl): Určitě jsem si nenaběhl, jsem velice pyšný na to, co se mi podařilo. V těch sálech mých koncertů je hodně mladých lidí a koncerty jsou vyprodány někdy i měsíce dopředu. Někdy třeba za 10 minut už nejsou žádné lístky, když začne předprodej, a to mě velice těší. Samozřejmě první otázky bývaly, teď už to není tak časté, proč nosím šátek a kolik jich mám. Mě to svým způsobem velice těšilo. Znamenalo to, že se o mně lidi zajímali, ale já jsem okamžitě dodával, že ten image je důležitý, ale že stejně důležitý, ne-li důležitější, je kvalita mého hraní. A o to mi vždycky šlo a jde a doufám, že půjde i nadále, protože to je to, co mě žene dopředu. Já bych se nikdy nechtěl dožít toho, že by lidi říkali, že se za ten šátek schovávám a že už nehraji tak dobře nebo že jsem nehrál tak dobře. Takže u mě je první místo kvalita a pak až to ostatní.

Moderátor (Naděžda Hávová): V Náměšti jste v létě vystupoval s Hradišťanem, na předchozí desku jste nahrál mimo jiné Ševčíkovy parafráze na lidovou píseň Holka modrooká. Jak byste vymezil svůj repertoár?

Host (Pavel Šporcl): Já mám v klasické hudbě velice široký repertoár. Naučil jsem se asi 45 houslových koncertů, mnoho sonát a jiných virtuózních skladeb. Snažím se hrát i ne hudbu 20. století a to všechno se pokouším zamixovat do svých koncertů a recitálů, aby posluchači měli možnost si poslechnout nejenom ty nejznámější skladby, ale také skladby, které nikdy neslyšeli, aby se nebáli tolik té klasické soudobé hudby. A také právě proto si všechny ty koncerty uvádím a snažím se jim vysvětlit, co je to za skladbu nebo říci něco hezkého či vtipného o tom skladateli, protože já chci, aby moje koncerty byly v pohodě, aby posluchači odcházeli, jak já říkám, s úsměvem na tvářím a ne duševně vyčerpáni. S Hradišťanem byl nádherný koncert. Já cimbálovou muziku a muziku tohoto typu mám hrozně rád a kdykoliv je příležitost a tam třeba beru ty zelené housle do těch sklípků, kde se samozřejmě cimbálová muzika hraje. Mám moc rád jazz, když je šance, tak si velice rád trošku zaimprovizuji.

Moderátor (Vladimír Kroc): Stále jste nazýván mladým virtuózem. Jste ročník 1973. jste vyrovnaný s myšlenkou, že zákonitě přijde chvíle, kdy bude přívlastek mladý nepatřičný?

Host (Pavel Šporcl): Mně říká hodně lidí i fanoušků, že vypadám velice mladě, takže já se snažím neříkat tak často, kolik mi vlastně je, protože mnohdy si myslí, že je mi třeba 26 nebo i 24, což mě velice těší. Já právě proto, co se snažím dělat, potřebuji vypadat ještě hodně dlouho mladý. Je pravda, že v klasické hudbě a možná i v jiných oblastech do 35 je člověk neustále talentovaný nadějný muzikant a pak už je zkušený, ale s tím se asi prostě nedá nic dělat.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže zatím, jak jsem pochopil, nepřemýšlíte o tom, co bude potom, až budete ten zkušený muzikant, jestli vám zůstane ta buřičská stylizace?

Host (Pavel Šporcl): Samozřejmě, že přemýšlím o tom, nemám jaksi nic konkrétního. Vždycky, když jsem o něčem dlouhodobě přemýšlel, tak najednou, stejně tak jako se to stalo se šátkem, tak najednou něco přišlo, aniž já bych to očekával. Říkám tomu, že mě tímto světem provází osud a já na osud velice věřím. Určitě budu stále rebel. V tuto chvíli si nedovedu představit, že bych šel hrát ve fraku, i když z mého pohledu by to byl kus rebelství.

Moderátor (Naděžda Hávová): Hodně se věnujete dobročinnosti, asi nemáme dost času, jenom vyjmenovat vaše aktivity v tomto směru. Co vy sám považujete za nejdůležitější?

Host (Pavel Šporcl): Nejdůležitější se těchto akcí a koncertů zúčastňovat. Považuji to za svou povinnost a snažím se vyjít maximálně vstříc všem pořadatelům. Vždycky si vyberu nějakou akci, která se mi líbí, teď jsem třeba včera byl v Novém Městě na Moravě. Snažím se pomáhat velice často. Jsem teď domluven na spolupráci s ústřední organizací neziskových organizací, s ICN, kde jsem se stal jejich patronem. Bude hezký koncert na začátku roku. Podporoval jsem už dokonce 2krát speciální olympiády, poslední koncert byl asi před 14 dny na Žofíne, jehož výtěžek šel na cestu účastníkům na ty speciální olympiády. Pravidelně seč zúčastňuji dobrého skutku v Náchodě, kde se vyhlašuje vlastně Muž roku. To je také dobročinná akce. V únoru budu hrát pro boromejky na Kapce naděje. Opravdu se snažím co nejvíce pomáhat.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ještě před koncem roku vystoupíte k sedmdesátinám Foku 2krát v Praze, chystáte se do Německa, do Řecka a na ten příští rok prý máte vysloveně smělé plány, snad až do Spojených států zamíří vaše turné?

Host (Pavel Šporcl): Určitě, mám těch plánů hodně. Ty koncerty s FOKem budou 7., 8. prosince, takže velice zvu do Obecního domu. Těch koncertů dalších bude hodně. Po Německu, v Řecku chystáme velké turné, kde budu představovat desku Pagannini. Také se velice těším, budu tam mít dokonce velice hezké hosty, to ještě nebudu prozrazovat. Určitě se chystám do Ameriky, do Anglie, bude toho hodně.

Moderátor (Naděžda Hávová): Už plánujete nějaké další cédéčko, sbíráte náměty?

Host (Pavel Šporcl): Určitě plánuji, to cédéčko Pagannini bylo vydáno vlastně před měsícem a já jsem se soustředil hlavně na to a budu se soustředit na to turné a na propagaci a ukázání tohoto cédéčka.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ve studiu Českého rozhlasu 1 radiožurnálu byl hostem Naděždy Hávové a Vladimíra Kroce houslový virtuóz Pavel Šporcl. Díky, na shledanou.

Host (Pavel Šporcl): Děkuji za pozvání, na shledanou.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autoři: vlk , nah
Spustit audio

Více z pořadu