Pew Institute a průzkumy veřejného mínění

3. srpen 2008
Výzvy přítomnosti

Průzkumy veřejného mínění mají v demokratických zemích značný vliv. Jako podklady ke svým rozhodnutím je využívají politici nebo manažeři velkých podniků. Důležitým zdrojem informací jsou pro prognostiky nebo sociology. Ve Spojených státech existují dvě respektované organizace, jež se věnují mapování názorů v různých oblastech. Jedním je historicky starší Gallupův ústav. Druhým je Pew Forum, které je v posledních letech často citované. Tato organizace se věnuje přednostně průzkumům náboženských postojů a otázek. Jedním z jejích představitelů je Američan Mark O´Keefe, který nedávno navštívil Prahu.

Když se mluví o průzkumech veřejného mínění, zdá se, že jejich popularita v posledních letech výrazně stoupá. Nejde to ale trochu do extrému? Nejsou lidé v dnešní generaci poněkud posedlí nejrůznějšími průzkumy?

Nevím, jestli bych použil slovo "posedlí". Kvantifikování různých věcí pomáhá lidem nepochybně v porozumění různých skutečností. Když děláme naše průzkumy, setkáváme se s obrovským zájmem i o kvantifikování údajů z náboženského života. Zájem mají velká i menší média ve Spojených státech a píše se o nich obšírně v jiných zemích. Je obecně známé, že například politické strany ve Spojených státech, kandidáti a legislativci, velice pozorně sledují průzkumy. Zajímá je, co si lidé, které zastupují, myslí o různých otázkách. Co se týče veřejnosti, tam si myslím, že průzkumy dodávají hodnověrnost prezentovaným názorům. Když například někdo píše článek o modlitbě, může pro něj být zajímavé vědět, co si lidé o modlitbě myslí, zda a jak se modlí. Když například náš průzkum ukáže, že takové a takové procento Čechů se pravidelně modlí, článku to pomůže a zdá se, že veřejnost tomu lépe rozumí.

Do jaké míry využívají průzkumy veřejného mínění pro svoji činnost církve? Jak je to ve Spojených státech?

Řekl bych, že ve všeobecnosti církve průzkumy nevyužívají, i když vím o výjimkách. Mimochodem, Gallupův ústav prodává své služby i církvím. Na rozdíl od nás je založen na komerčním základě (my jsme nezisková organizace). Průzkumy pomáhají například církvím zmapovat situaci jejich členů, zjišťují, jak se jim daří nebo co očekávají. Některé z velkých evangelikálních megacírkví na to mají prostředky. Když se průzkum dělá metodologicky správně, je obyčejně dost drahý, což je rozdíl oproti různým otázkám, jež se jenom umístí na webové stránky, a podobně. Pokud má být průzkum hodnověrný, není zadarmo. To znamená, že si ho dovolí jenom velké církve se značnými zdroji.

Jsou peníze jediným důvodem, proč církve příliš průzkumy nepoužívají? Nebo je za tím i určité podezření vůči smyslu a hodnověrnosti, zda a nakolik daný průzkum skutečně odráží postoje společnosti v nějaké otázce?

Ano, myslím, že existují i jiné důvody. Mnoho kazatelů se dívá skepticky na všechno, co zavání marketingem v církvi nebo vedením a organizováním církví po vzoru komerčních organizací, kde spotřebitel dostane to, co žádá. V téhle oblasti je mezi některými kazateli jistá obava. To znamená, že i kdyby měli peníze na nějaký průzkum, nedali by ho udělat, protože se necítí jako ti, kdo nabízejí nějaké zboží, ale jako ti, kdo sledují cosi podstatně důležitějšího. Svobodný trh se řídí tím, že konzument dostane, oč žádá. Mnozí kazatelé ale říkají, že nejsou od toho, aby přinášeli lidem to, co chtějí, ale to, co potřebují.

Neměl by být ale přece jenom tenhle aspekt v životě církví zohledněn? Je tady určitý paradox, že církve by se na jednu stranu neměly chovat jako komerční společnosti, ale na druhou stranu jejich smyslem je služba lidem v potřebách, které tito lidé pociťují. Takže přinejmenším do nějaké míry by zájem mít mohly...

Ve Spojených státech existuje v tomhle směru zajímavý vývoj. Jedna z největších evangelikálních megacírkví se jmenuje Willow Creek Church a je v blízkosti Chicaga. Právě oni byli velkými inovátory. Změny, které dělali, označovali jako "služby pro hledající". Bylo to založené na mnoha průzkumech, jež ukazovaly, že duchovně hledající lidé reagují negativně na symboly, jako jsou krucifixy, ale že vítají, když se obsah sděluje určitým způsobem. Byla tedy vyvinuta celá řada přístupů a megacírkev rostla exponenciálně. Její úspěch byl tak oslnivý, že spousta jiných sborů začala toto know how imitovat. Minulý rok ale vedení Willow Creek prohlásilo, že to byl špatný přístup. Že lidé, kteří do jejich sboru chodí, mají víru kilometr širokou, ale jenom centimetr hlubokou. Takže začali radikálně měnit způsob, jakým jejich církev funguje. Odklonili se od průzkumů a od toho, co si žádá spotřebitel, a přiklonili se k učednictví, tedy k rozvíjení duchovního života zájemců v malých skupinách, a k tomu, co - dá-li se to tak říct - zákazník potřebuje.

Co vlastně dělá Pew Forum a jak se vaše výzkumy využívají?

Jsme nezisková organizace se sídlem ve Washingtonu a naším posláním je rozšířit porozumění náboženství ve veřejném životě. Děláme průzkumy, zabezpečujeme internetové odkazy na různé články, a také vedeme debaty pozorovatelů náboženského života a uživatelů internetu. Cílovou skupinou jsou pro nás hlavně veřejní představitelé, volení zástupci - především na národní úrovni - a novináři, hlavně ti, kteří pracují pro celonárodní média. Naše činnost by měla sloužit hlavně jim, i když víme, že naše stránky využívá spousta jiných lidí. O naše výsledky je velký zájem. Například v tomto roce jsme zveřejnili velký průzkum, který se jmenuje "náboženská mapa Spojených států". Dotazovali jsme v něm více než 30 000 Američanů a zjistili jsme mnoho věcí o tom, čemu věří a jak praktikují svoji víru nebo k jakým náboženským směrům se hlásí. Výsledky citovalo skutečně mnoho médií. Nemám u sebe konkrétní čísla, ale dostal se na první strany většiny velkých deníků a stal se hlavní zprávou například stanice CBS. Přitáhl ohromnou pozornost, což ukazuje na velký zájem o duchovní osu veřejného života.

Co ze všech těch průzkumů vyplývá? Je náboženství na postupu nebo naopak ustupuje? Jaký je celkový obraz?

Můžu mluvit hlavně o Spojených státech, kde se uskutečňuje většina našich průzkumů, i když určitě ne všechny. Spojené státy zůstávají velmi náboženskou zemí. Mohu-li použít komerční termín, pak řeknu, že máme velice dynamický trh. Jsme zemí, kde platí oddělení státu a církve, takže vláda se vůbec neplete do života náboženských organizací. A náš poslední průzkum ukázal, že mezi jednotlivými náboženskými skupinami existuje značný pohyb. Každý čtvrtý Američan změnil příslušnost k církvi nebo náboženství, ve kterém byl vychován. To považujeme převratné odhalení. I jinde ve světě je ale náboženství nesmírně důležité. Dělali jsme například průzkum v deseti zemích světa o letničním hnutí. A zjistili jsme, že věci jako je víra v zázraky a letniční praktiky, například modlitby za uzdravení, jsou daleko víc rozšířené, než by to většina lidí čekala, hlavně v latinskoamerických zemích. Nějaké průzkumy jsme dělali i v Evropě a i když v posledních 40 nebo 50 letech se zdá, že náboženství je tady na ústupu, v některých zemích existují signály oživení.

Vraťme se ještě k Americe. Co vlastně ukázaly výsledky klíčového průzkumu, označovaného jako náboženská mapa?

Jednu věc už jsem zmínil, a tou je míra, v jaké lidé mění svoji náboženskou příslušnost - každý čtvrtý ji změní. Když se podíváme jenom na jednu denominaci - na římské katolíky - vídíme dvojí pohyb. Na jedné straně mnoho lidí odchází z katolické církve. Každý desátý Američan je bývalým katolíkem. Ale současně přichází do Spojených států ohromné množství Hispánců, kteří jsou katolíky. Takže vidíme různé pohyby věřících. Když se v některých jiných zemích narodí někdo jako katolík nebo luterán, patří celý život k dané denominaci. Drží se značky, dá-li se to tak říct. Ve Spojených státech je to diametrálně odlišné. Náboženská příslušnost Američanů se zdá být proměnlivá a obyvatelé ji mění tak často, že to lidi z jiných kontinentů překvapuje.

V listopadu čekají Ameriku prezidentské volby a je obecně známé, že v nich bude důležitou otázkou náboženství. Proč tomu tak je v zemi, kde je striktně odděleno náboženství od politiky?

Naše průzkumy ukazují, že rozhodující většina Američanů chce mít za prezidenta člověka s hlubokým náboženským přesvědčením. Kandidáti to vědí a čím dál víc se snaží mluvit řečí víry, protože s ní američtí voliči rezonují. Hlavní týmy v kampani mají své "ředitele pro kontakt s náboženskými voliči". Jejich úkolem je oslovit věřící voliče a obracet se na ně s celou řadou záležitostí. Co vidíme letos, a to je překvapivé, je skutečnost, že demokratická strana zjišťuje důležitost dané věci. Barack Obama má šéfa pro náboženské voliče už několik měsíců, často mluví o víře a staví se na stranu věřících v mnoha oblastech sociální politiky - od řešení situace chudých až po zahraniční politiku a otázku války.

Bylo to podobné v posledních volbách nebo dokonce předtím, když vyhrál v roce 2000 poprvé George Bush?

Už tehdy to bylo velmi důležité. Naše průzkumy ukazují, že lidé, chodící pravidelně do kostela, hlasovali v mnohem větší míře pro republikánského kandidáta George Bushe, než pro demokrata Johna Kerryho. Mimochodem, John Kerry je katolík, ale víc amerických katolíků volilo George Bushe než jeho. U nás v Pew Foru máme Kerryho komentáře z debaty s novináři po volbách. Řekl velmi zajímavou věc, že pro něj nebylo přirozené mluvit o víře, ale kdyby šel do kampaně znovu, musel by to změnit. Částečně je to tím, že pochází z oblasti New England, tedy ze severovýchodu Spojených států, kde se dívají na náboženství spíš jako na osobní věc, nikoliv veřejnou. V jiných částech Ameriky, hlavně na jihu, je náboženství věřejnou věcí, takže se tam náboženská řeč používá běžně i mezi politiky. V minulosti to mnozí kandidáti pochopili, například Bill Clinton, protože pochází z Jihu. Ten užíval řeč víry často už jako kandidát demokratů a později i jako prezident.

Z našeho podhledu existuje ale ještě jeden paradox, že George Bush je křesťan, netají se svou osobní vírou a byl to zřejmě jeden z důvodů jeho zvolení. Současně jeho popularita ale šla neuvěřitelně dolů, jeho obliba se dostala pod kteréhokoliv předcházejícího prezidenta. Co se stalo? Není to paradox?

To je dobrá otázka. Naše průzkumy a průzkumy naší sesterské organizace ukázaly, že jeho popularita šla dolů. Zdá se, že to má celou řadu příčin a já nevím o žádné, jež by měla něco společného s náboženstvím. Evangelikální křesťané patřili mezi důležité Bushovy příznivce, ale jeho popularita klesala u všech skupin, včetně evangelikálních křesťanů. Musíme si ale uvědomit, že každý náš prezident byl vždycky křesťan, a tak je to pořád. Nežádá to ústava a jednou se to možná změní, ale v tuto chvíli je to fakt. George Bush byl kritizován jedněmi a chválen jinými spíš za způsob, jakým integruje svoji víru do politiky. Nezdá se ale, že by náboženská řeč zmizela z veřejného života, ať už se po něm stane prezidentem republikán nebo demokrat. Republikánský kandidát John McCain vyjádřil dokonce obavy, aby se nemluvilo o víře příliš. Nechce prý působit dojmem, že ví, co chce Bůh v takové nebo makové otázce. Na druhé straně Barack Obama mluví o víře svobodně. Velmi ho ovlivnila komunita černošské církve v Chicagu. Viděl sílu náboženství a viděl, jak se může stát náboženská motivace motorem sociálního hnutí.

Když se tedy podíváme na náboženství a církve ve Spojených státech, v čem je jejich přednost, kde jsou naopak jejich slabosti?

Církve ve Spojených státech jsou nadále velmi dynamické a živé. Samozřejmě existuje mnoho nebezpečí a výzev, ale náboženský život bude v následujících letech nadále velmi důležitou součástí amerického života. Existuje zajímavá spekulace, jež se snaží odpovědět, proč je v amerických církvích tolik života - na rozdíl od Evropy. Různí lidé mají různé teorie, a podle téhle je pes zakopán v tom, že Evropa má státní církve. Ve chvíli, kdy dostávají peníze od státu, ztrácí motivaci a přestávají být tvořivé. Přestávají sloužit svým členům nebo voličům. Oddělení státu a církve je podle tohoto názoru hlavním důvodem, proč jsou církve v Americe tak živé. A naopak, spojení církve a státu může být důvod, proč církve v některých částech Evropy živoří.

autor: Daniel Raus
Spustit audio