Petr Pavel: Putin byl utvrzován v tom, že Ukrajinu porazí v řádu dní. Spoléhal na pomalou reakci Západu

24. únor 2023, aktualizováno

V den výročí ruské invaze na Ukrajinu zvolený prezident Petr Pavel reflektuje uplynulý rok. Jak zpětně hodnotí své předpovědi v rámci vývoje války? Byly státy Severoatlantické aliance připraveny na ozbrojený konflikt? Je namístě očekávat ze strany Ruska stupňující se agresi a nepředvídatelnost, nezávisle na tom, jak se konflikt bude vyvíjet? Je Česko připraveno na potenciální rozšíření války na území NATO? Rozhovor s nastupující hlavou státu vedl Tomáš Pancíř.

Když se vrátíte myšlenkami o rok nazpět, mýlil jste se v předpovědích?

Myslím, že jsme se mýlili tak trochu všichni. Všichni jsme do poslední chvíle věřili, že k válce nedojde. Omyl spočíval v tom, že jsme se na to dívali naší optikou toho, co je dobrá varianta pro naši zemi, případně pro naše spojence. A když jsme tuto optiku převrátili na Rusko, málokdo byl schopen připustit, že by se Putin vědomě rozhodl pro variantu, která je nejhorší pro jeho vlastní zemi a lidi.

Putin byl objektivně utvrzován v tom, že ruská armáda má na to, aby v řádu dní Ukrajinu porazila. Aby dosáhla stavu, kdy bude moci sesadit vládu prezidenta Zelenského a nastolit režim vstřícný k Rusku. A to tak rychle, že se Západ nestihne vzpamatovat a jakkoliv reagovat.

Putin věřil, že armáda je perfektně vyzbrojená a připravená. A také spoléhal na to, že Západ nebude schopen se sjednotit a rychle reagovat, že v rámci různých zájmů budou mezi státy NATO názorové rozdíly, jak reagovat. A to všechno na jejich straně vedlo k jinému hodnocení situace než na té naší.

Čtěte také

Bylo NATO dobře připraveno na ruskou invazi? Mělo dělat něco jinak nebo rychleji?

Po válce je každý generál. Stále ještě nemůžeme říct, že už je po válce, ale můžeme vytvářet dost analýz, co jsme mohli dělat lépe. I když Ukrajina není členem NATO a státy nemohly reagovat podle článku 5, jistě jsme mohli být důraznější, pokud jde o odstrašení konfliktu, i když jde o nečlenskou zemi.

Mohli jsme být důraznější, pokud jde o odstrašení konfliktu, i když Ukrajina není členem NATO.

Mohli jsme být možná předvídavější v tom, že k odstrašení agrese mohlo přispět to, že by byla větší přítomnost vojáků NATO na území Ukrajiny například formou cvičení. Ale to jsou argumenty ex post. Aliance byla dost připravena, kdyby Rusko podniklo agresivní krok i paralelně proti zemím NATO, třeba Pobaltí. Tam funguje kolektivní obrana a všechny pohotovostní síly. Ale pokud jde o Ukrajinu, tam panovala zpočátku velká obava, abychom konflikt neeskalovali, abychom se nedostali do situace, kdy země NATO budou vnímány jako součást konfliktu. Protože možnost konfliktu mezi Ruskem a NATO si nikdo nepřál.

Čtěte také

Ukrajina své spojence dále žádá o zbraně, americký prezident Joe Biden v tomto týdnu přímo v Kyjevě avizoval další balík pomoci. V noci na pátek našeho času o další pomoci mluvil jeho bezpečnostní poradce. Německo a další státy na Ukrajinu posílají tanky. Vy jste agentuře Bloomberg v minulých týdnech řekl, že by Západ Ukrajině měl poskytnout všechny zbraně s výjimkou jaderných. Znamená to, že podle vás by západní státy měly Ukrajině poskytnout i stíhací letouny, jak o ně Ukrajina žádá?

To je otázka dlouhodobější, protože je určitě jednodušší – a také tím naprostá většina zemí začala – poskytnout Ukrajině zbraně, které může začít používat hned. Většinou se to týká ručních zbraní, ale také těch, co má ve výzbroji, to se týkalo především dodávek středo- a východoevropských zemí.

Je jednodušší poskytnout Ukrajině zbraně, které může začít používat hned. S letectvem je to složitější.

A protože to byla většinou technika bývalé Varšavské smlouvy, kterou Ukrajina má, mohla ji začít používat od prvního okamžiku. Ale se vším dalším už nastává potíž, nejenom s výcvikem obsluhy techniky, ale také s jejím servisem, dodávkami náhradních dílů, opravami, ale i municí, která má jiné ráže.

S letectvem je to ještě složitější. Není to jenom o výcviku pilotů, který samozřejmě trvá déle než v případě třeba řízení tanku, ale je to také o poměrně masivní pozemní podpoře.

Ta se týká nejenom řízení letového provozu, ale i doplňování letounů palivem a municí, jejich opravami a také celým pozemním personálem. A to je záležitost, která by i v případě velice zrychleného postupu trvala minimálně půl roku.

Takže pokud uvažovat o dodávkách stíhacích letounů, tak to musí být velice dobře naplánováno a výcvik musí začít v zemích aliančních spojenců, a to jak létajícího personálu, tak i toho pozemního. Potom i dodávky materiálu nezbytného pro provoz těchto letounů na Ukrajinu musí být rozfázovány.

Čtěte také

Na Ukrajinu v současné době nevede zásobovacích tras tolik a jejich kapacita je omezená, takže i to je potřeba brát v úvahu. A myslím, že žádný takový dlouhodobý plán, který by rozfázoval druhy techniky, které Ukrajině dodáme, není, a že jí spíše dodáváme to, co urgentně potřebuje.

Ukrajina v dnešní době potřebuje ani ne tak stíhací letectvo, jako spíše tanky, obrněné transportéry a dělostřelectvo, které bude mít delší dostřel. A to nejen dělostřelectvo s klasickou municí, ale i raketové prostředky. Potřebuje, aby se mohla bránit proti ruským útokům ze vzduchu, kvalitní protivzdušnou obranu.

Myslím si, že stíhací letectvo je skutečně až v té druhé úrovni urgentnosti.

Čtěte také

Jak je Česko připraveno na možnost rozšíření války na území NATO? Bylo by namístě začít řešit, kolik je v Česku krytů, kolik lidí by se do nich vešlo?

Je určitě důležité připravovat veřejnost na možné krize, a to v celém rozsahu. Když uvážíme, že jsme si teď prošli několika krizemi, v minulosti jsme měli opakovaně povodně, zažili jsme velký požár, i když na relativně omezeném území. Ale všechny tyhle krize nám ukazují, jak málo jsme na ně připraveni. Z každé by mělo vzejít jednoznačné poučení, na jehož konci bude náprava těch největších nedostatků a které nás dovede k lepší připravenosti na krize budoucí.

Všechny krize, kterými jsme si prošli, nám ukazují, jak málo jsme na ně připraveni.

Když vnímáme ozbrojený konflikt jako vrchol pyramidy krizí, tak bychom měli být připraveni i na tuto variantu.

To neznamená, že bychom měli podnikat masová branná cvičení každý rok. Ale měli bychom prověřovat systém a částečně připravovat i veřejnost na to, že krizová situace může nastat a jak se v ní chovat.

Není to o žádné militarizaci společnosti ani o jejím strašení. Ale říkat, co dělat v době krize, až když ta krize nastane, může vyústit v chaos a nepřiměřené ztráty. Proto si myslím, že je důležité, abychom některé základní věci veřejnosti nejen říkali, ale abychom alespoň procedurálně byli na krize připraveni.

Čtěte také

Když mluvíme o dopadech války na Ukrajině na Česko, musíme se samozřejmě zmínit také o velké uprchlické vlně. Podle čerstvých údajů Eurostatu je v Česku v poměru k počtu obyvatel nejvíc ukrajinských uprchlíků z Evropské unie. Cítíte, že v této souvislosti z hlediska začlenění ukrajinských uprchlíků do české společnosti by současná vláda měla dělat něco víc, něco jinak?

Je třeba říci, že naše vláda se k otázce uprchlíků postavila opravdu velice vstřícně, ale taky realisticky. A že téměř půl milionu lidí, které jsme byli schopni přijmout, tak zvládla nad očekávání dobře.

Musí být citlivě vyvažováno, do jaké míry pomáháme uprchlíkům a do jaké míry řešíme problémy vlastních lidí.

Na druhou stranu není možné očekávat, že příznivá atmosféra bude fungovat do nekonečna. Logicky s tím, jak se prohlubují některé sociálně-ekonomické problémy, tak je potřeba věnovat mnohem větší pozornost informacím pro veřejnost, jak dál s tou situací nakládat. Musí být velice citlivě vyvažováno, do jaké míry pomáháme uprchlíkům a do jaké míry řešíme problémy vlastních lidí.

Je důležité zdůrazňovat princip solidarity, o tom není pochyb, a samozřejmě reagovat na jakýkoli projev nevraživosti, nebo dokonce fobie před uprchlíky.

Čtěte také

Protože zdaleka ne všichni uprchlíci jsou pouze příjemci sociálního systému. Většina z nich už dnes je zapojena do tvorby zdrojů, takže naopak do toho sociálního systému přispívají. Navíc zaplňují díry na našem pracovním trhu, které by jinak zůstaly nezaplněny, což by naší ekonomice taky neprospělo.

Je důležité opravdu vyváženě informovat veřejnost a být spravedlivý v tom, jak uprchlíci jsou, nebo nejsou pro nás zátěží. To si myslím, že by vláda měla dělat možná o něco lépe.

Dnes je to rok, co sledujeme prostřednictvím médií něco, co jsme si před rokem a jedním dnem mnozí nedokázali představit. Co se Česko, Evropa a svět za ten rok naučily? Čím jsme se poučili z posledního roku?

Primární sdělení je, že svět už nebude nikdy takový, jako byl před válkou. Protože tato válka mění hodně.

Posouvá nás do trochu jiné reality, do trochu jiné úrovně konfrontace. Zcela jasně ukazuje, že nadcházející období bude obdobím soupeření mezi na jedné straně demokraciemi, ať už leží na druhé polokouli, nebo na té naší západní.

Na druhé straně jsou systémy a režimy, které jsou do různé míry autoritářské. Ať už je to režim v Číně, v Rusku, v Íránu, Severní Koreji, ale i mnoho dalších zemích.

Čtěte také

A že toto soupeření bude mít formu vlastně multispektrální, od soupeření ekonomického, finančního, vědeckého až bohužel po vojenské. A že se nám tady opravdu rýsuje skupina států, které jsou ochotny spolupracovat v soupeření s demokraciemi, i když stojí na úplně odlišných základech.

A my se s touto realitou prostě musíme vyrovnat. Musíme brát v úvahu, že i země jako Čína, se kterou máme obchodní výměnu, která se zatím nechová vojensky agresivně vůči demokratickým zemím, má naprosto odlišné strategické cíle. Má naprosto odlišné základy, na kterých stojí, a my si toho musíme být vědomi.

Měli bychom si z toho vyvodit, že imperativ spolupráce není jenom v rámci Evropské unie nebo Severoatlantické aliance, ale že bychom měli usilovat o co nejužší spolupráci i s ostatními demokratickými režimy. A to včetně největší, nejlidnatější demokratické země světa, Indie. Abychom byli schopni vytvořit dostatečnou protiváhu právě proti nedemokratickým režimům v čele s Čínou.

Zná už nastupující prezident České republiky termín své cesty na Ukrajinu? Existují v rámci Evropské unie a NATO konkrétní scénáře týkající se vývoje konfliktu? Je reálné v současné době zajistit Ukrajině více munice? A v jaké výši by měly být výdaje na obranu Česka? Poslechněte si celý rozhovor.

autoři: Tomáš Pancíř , vpl

Související