Petr Pavel na Colours: Kultura dokáže překlenovat názorové rozdíly a vytvářet prostor pro dialog

Vstupenky na vás zmizely během rekordního času. Co říkáte na ten zájem a jak se na něj zvyká?

Dobrý večer vám všem, i těm, kteří se sem nedostali a dívají se někde venku. Jsem moc rád, že se mohu znovu zúčastnit nejen festivalu, ale i jedné části Meltingpotu. Už jsem se účastnil před lety a musím říct, že to je mimořádně povedený festival a moc rád sem jezdím. Jsem moc rád, že se vás tady sešlo tolik, moc si toho vážím, občas mě to zaskočí, ale musím říct, že tady v Ostravě to takhle začalo.

Prezident Petr Pavel v rozhovoru s Liborem Boučkem pro Radiožurnál v rámci Colours of Ostrava|foto:Michaela Danelová, iROZHLAS.cz

Před pár lety, když jsem tady byl v závěru volební kampaně, tak tady v Ostravě přišlo na náměstí asi deset tisíc lidí, což tehdy zaskočilo asi všechny a nejvíc nás v našem malém týmu. Přestože mě mnozí varovali, že Ostrava je naladěná jinak, tak tehdy jsem měl jiný pocit a mám ho i dnes, takže vám za to děkuji.

Vaše turné po festivalech je v rámci července zřejmé. Navštívil jste MMF v Karlových Varech, byl jste na festivalu Pohoda u našich sousedů v Trenčíně, teď Colours... Co vás na festivalech láká?

Láká mě na nich především to, že nabízejí příležitost, jak se na chvilku odpoutat od běžných starostí všedního dne, jak se na chvilku bavit něčím jiným než neustálým handrkováním, které vidíme na sociálních sítích a v našich médiích. Umožňují lidem rozdílných názorů se sejít na jednom místě a užít si něco společně, což si myslím, že zvlášť dnes  – v částečně rozdělené společnosti – je mimořádně důležité.

Může být umělecké dílo pojítkem částečně rozdělené společnosti? Protože i vašim oponentům se může líbit stejná píseň?

Čtěte také

Praha po 11 letech hostí Valné shromáždění EBU. S projevem vystoupí i prezident Pavel

Nejenom může, ale ono tomu tak je. Při mnoha besedách, které jsem měl s lidmi v krajích, ale i třeba s dětmi různého věku, když jezdím po školách, tak říkám, že kultura má dar zprostředkovat nejenom fakta, ale i emoce. Je to úžasná věc, zvlášť u historických událostí, které jsou starší než my nebo které si tak dobře nepamatujeme, protože nám přinášejí mnoho jiných rozměrů než pouze historické publikace.

Proto říkám, jakou hodnotu má film, divadlo, ale i třeba hudba k tomu, aby mohla zprostředkovat něco, co bychom vnímali jenom jednorozměrově. Kultura nám umožní vnímat to v mnoha rozměrech, umožní nám vcítit se do situace, kterou jsme neměli možnost zažít a která nám dává trochu najevo, že ne vždy jsou věci černobílé, že je mnoho odstínů šedi a že je dobré se na to dívat z různých úhlů pohledu.

Je konkrétní píseň, se kterou byste mohl začít dialog?

Neřekl bych píseň, ale nedávno jsem měl možnost navštívit koncert Iron Maiden, a přestože se tam určitě sešla spousta lidí různých názorů, tak na hodinu a tři čtvrtě si všichni užívali jednu muziku. Dalo je to aspoň na chvíli dohromady, a proto je dobře, že na takové akce chodíme a nenosíme tam naše starosti a politické preference.

Čtěte také

Kozub a Krhut o humoru: Čím víc víš, tím víc si z toho můžeš utahovat

Vy jste byl během července i v zahraničí, byl jste v Ankaře…

… a tam to nebylo moc o kultuře.

Jak velká je to škoda pro vás osobně, člověka, který byl součástí nejvyššího vedení NATO, že samotný obsah summitu je v českém prostředí zastíněn sporem o složení delegace?

Bylo mi to líto, protože jsme mohli věnovat mnohem více času podstatným věcem, které nám právě kvůli drobnostem utíkají mezi prsty. A říkám drobnostem, přestože se v tom sporu jednalo alespoň z mé strany o princip. O princip dělby moci, pravomocí, dodržování ústavní praxe, která se tady za 30 let vyvinula.

Šlo mi o to, aby se vláda nezačala chovat tak, jako by byla jedinou ústavní institucí v této zemi. I vláda musí respektovat to, že jsou tady různé vrcholy moci, z nichž každý má svůj díl odpovědnosti, svůj díl pravomocí, a pokud má dojít ke změně, tak k ní musí dojít dohodou. Ne tím, že si kterákoli z ústavních institucí začne vynucovat a vymezovat svůj vlastní prostor mimo zvyklosti.

Z tohoto pohledu jsem to vnímal tak, že nemohu couvnout tlaku, který tady byl a který Andrej Babiš vyjádřil slovy: Nejezděte do Ankary, a bude klid. On by ten klid stejně nebyl, protože pokud takový proces začne, má tendenci pokračovat. Pokračování vidíme například už podaným návrhem na další omezení pravomocí prezidenta, pokud jde o jmenování vedoucích zastupitelských misí, který byl schválen Sněmovnou.

|foto:Michaela Danelová, iROZHLAS.cz

Z tohoto pohledu nešlo o malou věc, ale na pozadí principiálního sporu jsme se nebavili o bezpečnostní situaci v Evropě, nebavili jsme se, co to znamená pro naši zemi, nebavili jsme se o změnách, ke kterým v tomto prostředí dochází a které samozřejmě mají bezprostřední vliv na všechny naše občany.

Stála za to ta eskalace, aby summit skutečně zapadl? Vzhledem k tomu, kde se geograficky nacházíme, že by nás občany mělo zajímat, jaký je postoj NATO v roce 2026, jaká je agenda, protože velmi dobře víme, co se odehrává pár set kilometrů od nás?

Z toho důvodu jsem na summitu chtěl být, protože z dosavadních jednání, která jsem měl, ať už to bylo na Bezpečnostní radě státu nebo na vládě k tématům obrany, jsem nenabyl dojmu, že by se vláda v těchto otázkách úplně orientovala a že by šla správným směrem.

Z první ruky jsem chtěl dostat informace, jak to vnímají spojenci, jak se situace vyvíjí, jaká jsou očekávání, a hlavně, co z toho pro nás plyne, co si z toho summitu budeme muset odnést a jaké budeme muset udělat domácí úkoly, protože se to týká především naší budoucnosti. Neděláme to, abychom udělali radost komukoli v Bruselu nebo ve Washingtonu.

Jaký závěr summitu si já coby průměrný občan Česka a členské země NATO mám odnést z faktického dění v Ankaře?

Čtěte také

Od Mobyho přes Lorde až po Twenty One Pilots. Sledujte reportáže Radiožurnálu z Colours of Ostrava

Tak nejprve dobré zprávy. NATO i přes všechny zdánlivé rozmíšky a kritiku třeba ze strany Donalda Trumpa je stále tou jednotnou organizací, která zajišťuje kolektivní obranu všem svým členům, a to říkám s veškerou odpovědností a jsem za to moc rád. Zároveň došlo k ujištění od naprosté většiny spojenců, že vnímají situaci s velkou zodpovědností a jsou připraveni do své vlastní bezpečnosti vložit více prostředků, aby byla věrohodná ke všem moderním hrozbám.

Tváříme se, jako by zodpovědní měli být ostatní

Negativní zprávy začínají tím, že jsme jednou z mála zemí, a opravdu se to dá spočítat na prstech jedné ruky, kde se tato odpovědnost úplně neprojevila. Stále se tváříme, jako by zodpovědní měli být ti ostatní, a my nemůžeme, protože si to nemůžeme dovolit. Přitom když se podíváme na hodnocení v rámci evropských zemí, tak třeba podle ekonomických ukazatelů se pohybujeme někde na konci první desítky.

To znamená, že všichni ostatní, kteří jsou za námi ekonomicky, a přesto přispívají nejenom na svoji obranu, ale i na kolektivní více než my, nemohou být spokojeni s tím, že my jim řekneme, že dát nemůžeme, protože nemáme. Protože oni udělali všechno pro to, aby měli a aby byli solidární ke všem ostatním i sami k sobě. Myslím si, že to budeme muset ještě s vládou probrat, abychom se nestali těmi, na které se ostatní budou dívat jako na vychytralé, nezodpovědné a sobecké.

Co má přinést iniciativa pro vývoj nové evropské antibalistické obrany? Poslechněte si celý rozhovor.