Petr Nikl: Tvoření nezapadá do škatulky plánování
Své projekty a vystoupení považuje spíš za potřebu a v současné době můžete navštívit v Českých Budějovicích jeho výstavu Tváře New Yorku. Řeč je o Petru Niklovi, výtvarníkovi, básníkovi a hudebníkovi, se kterým si v úterý povídala moderátorka Lucie Výborná.
„Nejdřív musím vědět, co bych rád sdělil, pak si vyberu formu a prostředek vyjádření,“ nastiňuje svůj pohled na umění Petr Nikl, který částečně žije v Česku a částečně v New Yorku, kde pracuje jeho manželka. „Lidé v New Yorku jsou velmi bizarní, kreativní, ale také barevní v tom, co mají na sobě a jakým způsobem přistupují k životu,“ popisuje.
Během prvního roku svého pobytu v New Yorku projížděl městem a litoval, že nemá fotoaparát. Původně sice chtěl malovat portréty těch, které potkává, zpaměti, ale nakonec zjistil, že se nedokáže oprostit od svého subjektivního pohledu.
„Proto jsem začal lidi fotit a pak je zcela otrocky překreslovat, ale stejně mě to bavilo. Zažil jsem vzrušení z reality,“ přiznává Petr Nikl a popisuje muže, kterého portrétoval hned několikrát. „Jmenuje se Henry a potkával jsem ho sedávat na Times Square. Má neuvěřitelně kulaté oči, ale příliš toho nenamluví, proto ani nevím, jaké má zaměstnání,“ vypráví.
K vyjadřování Petra Nikla patří intuice a také spontaneita, která se podle něj ztrácí pobytem v prostředí, které jí nepřeje. „Je to věc osudu. Jsem rád, že jsem vyrůstal v prostředí, které právě spontaneitě přálo,“ uvažuje.
Proč Petr Nikl nepoužívá diáře a raději příliš neplánuje? Jak k němu přichází inspirace? A co ho napadá při pohledu na zcela běžné věci? Také to se dozvíte při poslechu záznamu rozhovoru.
Záznam celého rozhovoru s Petrem Niklem a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
