Petr Josek o vítězné fotografii Czech Press Photo: Díváte se a vždy na ní najdete něco nového
Reportážní fotografie by měla upozorňovat na špatnosti světa a na bídu, třeba kvůli tomu, aby se to vícekrát nedělo. Výsledek je ale mnohdy opačný. Své o tom ví fotograf a předseda poroty Czech Press Photo Petr Josek, který dlouhá léta pracoval pro agenturu Reuters a dokumentoval dramatické události v Bosně, Rusku, Albánii, Makedonii a v dalších zemích. Pamatuje i situace, ve kterých mu šlo o život.
Začátkem 90. let dostal nabídku od agentury Reuters, nejdříve na tříměsíční zkušební dobu, nakonec zůstal 24 let. „Miluji fotografování v klidu, ale adrenalin také není špatný,“ přiznává v rozhovoru s moderátorkou Patricií Strouhalovou.
S fotoaparátem se dostal do Albánie, Makedonie, na Balkán, do Ruska, dokumentoval izraelsko-libanonský konflikt. „Strach jsem měl pokaždé – když se do toho dostanete, tak zjistíte, že musíte nějak reagovat,“ upozorňuje.
Vybavuje si také situaci, ve kterém mu šlo o život – seděl na pískovišti v nemocnici v období příměří a povídal si s člověkem na vozíčku. Náhle vedle něj začaly padat kulky. „Tehdy bylo 500 marek za novináře,“ říká.
Ačkoliv byl s fotoaparátem u řady konfliktů po celém světě, tak nejvíce se proslavila fotografie voříška během záplav v Uherském Hradiště z roku 1997.
A co se týče soutěže Czech Press Photo, tak fotografií roku se stal snímek uprchlíků na maďarsko-srbské hranici, jehož autorem je Jan Zátorský. „Fotka vypovídá o situaci tolik, že se na ní člověk může dívat poměrně dost dlouho a vždy tam najde něco nového,“ upozorňuje.
Fotografování je podle něj individuální záležitost – mnoho amatérů vidělo jeho fotoaparát a divilo se, jak s tím může fotit. Přiznává také, že občas fotografuje mobilním telefonem, selfíčka ho ale nezajímají, zato rád upravuje fotografie. „Nyní je to lepší a jednodušší,“ dodává.
Zajímá vás víc? Audio záznam celého rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
