Petr Fischer: Stranické struktury nedokážou vyprodukovat zajímavé prezidentské kandidáty

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka zmínil také mediální obraz vlády
Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka zmínil také mediální obraz vlády

Přemysl Sobotka, zřejmě už opravdu oficiální kandidát ODS na post českého prezidenta, má velmi silný mandát, soudí předseda strany a premiér Petr Nečas. A to z prostého důvodu: musel projít primárkami, ve kterých pro něho hlasovalo daleko více lidí, než kdyby Sobotku doporučilo pár desítek vybraných z grémia strany.

Petr Nečas ovšem takticky pomlčel o tom, že prezidentské primárky v ODS byly spíše zklamáním než radostnou událostí demokracie. Zájem o účast na diskusích byl minimální, hlasování se zúčastnila spíše menší část strany. Ideové, řečnické a diskutérské výkony obou soupeřů – konečného vítěze Přemysla Sobotky a Evžena Tošenovského – nepatřily rozhodně ke strhujícím vystoupením, která by si kromě pár řádek v politologických učebnicích bylo třeba do budoucna pamatovat.

Spíše než přehlídkou myšlenkové hloubky a politického vhledu, přesvědčovacích schopností a opravdové odvahy diskutovat byly primárky v ODS soutěží v konzervativnosti a jisté neměnnosti, až inertnosti postojů, což byla nakonec disciplína, ve které zvítězil uvážlivější a na tak vysoké úrovni mnohem trénovanější senátor Sobotka. Těžko ale po tomto zvláštním souboji říci, že ODS nyní nabízí skutečně autenticky konzervativního kandidáta, který by byl schopen přesvědčit většinu voličů, že prezidentská funkce má náležet právě jemu.

Podobně jako u nepovedených primárek v ČSSD, které pro úvodní nepochopení opustil Jan Švejnar, takže nezbylo než nominovat Jiřího Dienstbiera, se i v případě ODS ukazuje, že stranické struktury nedokážou vyprodukovat zajímavé, mnohovrstevnaté osobnosti, které by zaujaly prostě tím, že a jak jsou, jak myslí, a nikoli pouhou přináležitostí k jistému, předem definovanému politickému názoru.

Přemysl Sobotka má možná přece jen větší mandát, než kdyby ho volilo vedení strany, bohužel ale jeho sílu nepotvrdil během samotných primárek. Možná právě naopak: po stranických výběrech ODS a ČSSD totiž začíná být pochopitelné, proč většina voličů zatím dává přednost nestranickým kandidátům. U nich totiž pořád ještě existuje naděje, že se dokážou vyhnout onomu zvláštnímu druhu rigidního přemýšlení o politice a jejím smyslu, který produkují české stranické aparáty.