Pěstování růží v Keni? Zamořené prostředí a zdravotní problémy

14. říjen 2011
Keňské jezero Naivasha je ohroženo kvůli chemikáliím z květinových farem (ilustrační foto)

Růže je odedávna symbolem lásky a krásy. Obdarovat jí své blízké je snadné – stačí zajít do supermarketu. Velké kytice růží zabalené ve staniolu se tam prodávají za pár korun. A to i přesto, že k nám doputovaly přes půl zeměkoule až z africké Keni. Opravdová cena těchto růží je však mnohem vyšší než ta, kterou si přečteme na cenovce. Jak se pěstují růže na plantážích poblíž keňského jezera Naivasha?

Scházím se se třemi ženami v malém domku na předměstí. Jsou odvážné, přesto však nechtějí, aby mě s nimi někdo viděl. Ze schůzky by totiž mohly mít problémy. Pracují na různých květinových farmách, zkušenost mají všechny stejnou – za kyticemi květin se skrývá otrocká práce a zničené životní prostředí.

Nejhůř je před svatým Valentýnem

„Farma, na které pracuji, má čtyři hektary. Sklízíme květiny každé tři hodiny, sto tisíc růží denně. Používáme řadu chemikálií, které urychlují růst,“ popisuje 27letá Caroline, která nemá ponětí, které chemikálie se k urychlení růstu i proti škůdcům používají.

„Máme ochranné oděvy, rukavice a holínky. Ty jsou však rychle děravé. Slyšela jsem, že několik lidí dokonce vinou chemikálií zemřelo, jiní odcházejí s poškozeným zdravím. Mám vleklé kožní problémy, ale kdybych si stěžovala, vyhodí mě,“ dodává Marry.

Nejhorší je prý období před svátkem svatého Valentýna. Poptávka z Evropy roste a manažeři květinových farem přestávají dodržovat i některá měkká pravidla.

„Pracují zde také těhotné ženy, předčasné porody jsou téměř pravidlem. Děti nejsou zdravé. I moje dcera je pořád nemocná. Myslím si, že je to způsobeno používanými chemikáliemi,“ říká Isabele a v náručí drží kojence.

Jezero Naivasha v Keni

O chemikáliích se na farmách nemluví

Přísně střežená brána se otevírá. Vjíždíme do království květin. Známosti a úplatky pomohly, a tak se nacházíme v jedné z největších květinových plantáží v Naivashe. Procházím obřími skleníky. Každý má rozlohu menšího fotbalového hřiště. Růžové keře se táhnou snad donekonečna. Mezi řádky prochází ženy a odstřihují nalévající se poupata.

Vedoucí směny Erik mi vysvětluje systém automatického zalévání i aplikace chemických postřiků. Ptám se, jaké látky používají, krčí rameny. Neškodí lidem? Erik si výmluvně přikládá ukazováček k ústům. Toto téma je tady tabu. Až při otázce, kolik květin ročně sklidí, je sdílnější. Bere kalkulačku a počítá.

„Asi 25 miliónů růžových stonků ročně,“ vysloví šokující číslo. Podobných farem jsou kolem jezera desítky. Přímo na místě se zabalí do kytic a kamióny je odvezou na letiště do Nairobi. Odtud růže putují do Evropy. Znečištěné životní prostředí zůstane v Keni. Tuny a tuny nebezpečných chemikálií a hnojiv končí v jezeře Naivasha. Květinový byznys navíc přilákal ke břehům jezera spoustu lidí.

„Jen na květinových farmách pracuje sto tisíc žen. Připočítáme-li rodinné příslušníky, jde o půl miliónu lidí. Poblíž růžových farem vyrostly nové vesnice. Bez kanalizace, bez čističek. Veškerý odpad proudí přímo do jezera,“ popisuje situaci Damaris, bývalá zaměstnankyně květinové farmy, která dnes bojuje za zlepšení pracovních podmínek na plantážích i za záchranu jezera Naivasha.

„Není pochyb o tom, že jezero je ohroženo,“ domnívá se inženýr Patrick Wainena. „Je součástí širšího ekosystému. Právě tady se čistí vzduch z dvě stě kilometrů vzdáleného Nairobi. Kdybychom ztratili jezero Naivasha, hlavně město by se zadusilo, což by mělo bezprostřední zdravotní dopad,“ varuje.

Zatím marně. Byznys je silnější argument a pro většinu lidí je práce na plantážích mizerným, ale jediným zdrojem příjmů. „Neříkám, aby si lidé v Evropě růže z Keni nekupovali. Měli by však říct svých obchodníkům, aby se zajímali o to, jak a kde se květiny pěstují. A za jakou cenu. Nemáme sílu celou situaci změnit. Ti, kdo květiny kupují, tu moc mají,“ apeluje Damaris.


Zvětšit mapu polohy jezera Naivasha