Perzonální zemětřesení mezi památkáři, ČSSD bude volit předsedu na mimořádném sjezdu, EU a nižší sazby DPH

Přehled příspěvků

Štěpánka Čechová: Ministr kultury spustil rozsáhlé personální změny v oboru památkové péče a mnozí památkáři jen nechápavě kroutí hlavou. O situaci budou diskutovat první náměstek ministra, architekt František Formánek a historik umění, jednatel Klubu za starou Prahu Richard Biegel.

ČSSD svolává na květen mimořádný sjezd a bude volit nového předsedu. Téma pro místopředsedu strany Martina Starce.

Dohadování s Evropskou unií o výjimkách na nižší sazbu DPH rozebere komentátorka Hospodářských novin Lenka Zlámalová.

100 let uplynulo od světově první úspěšné transplantace oční rohovky a provedli ji tehdy v Olomouci. Jak pokročila léčba zraku, popíše doktorka Pavlína Hrabčíková.

Takový je následujících zhruba 50 minut, příjemný poslech Radiožurnálu přeje Štěpánka Čechová.

Duel

Štěpánka Čechová: Personální audit a po něm personální zemětřesení. Tak by se dalo velmi stručně shrnout to, co spustil ministr kultury Vítězslav Jandák mezi památkáři. Připomenu, že odvolal generální ředitele Národního památkového ústavu i všech deset ředitelů územních pracovišť. Na svém místě nezůstal ani ředitel ministerského odboru památkové péče, ani pracovník referátu UNESCO. Počet odvolaných tím ale nekončí, změny jsou i na postech ředitelů odboru umění a knihoven a odboru regionální a národnostní kultury. Ministr naopak založil odbor lidských zdrojů.

Věnujme se ale čistě památkářům. 5. prosince vypsal resort výběrové řízení na místa všech odvolaných vedoucích památkového ústavu a všichni odvolaní ředitelé se do něj přihlásili. Uzávěrka byla už v pátek, tedy po pěti dnech od začátku výběru. Ministr si tím vysloužil petici za prodloužení lhůty na výběr a stanovení přesných podmínek řízení. Inicioval ji Klub za starou Prahu společně s některými památkáři a dalšími občany. Tyto události jsou tématem pro hosty Duelu týdne. Pozvání do studia přijali první náměstek ministra, nestraník, akademický architekt František Formánek, dobrý den.

Host (František Formánek): Dobrý den.

Štěpánka Čechová: A historik umění, jednatel Klubu za starou Prahu, magistr Richard Biegel, dobrý den.

Host (Richard Biegel): Dobrý den.

Štěpánka Čechová: Tak, pane náměstku, začněme vysvětlením všech těch personálních změn, na které odvolaní ředitelé a možná i mnozí další hledí lidově řečeno s otevřenými ústy. Ilustrovat jejich pocity by asi mohlo vyjádření odvolaného generálního ředitele Národního památkového ústavu Zdeňka Nováka. Poslechněme si ho.

Host (Zdeněk Novák): Pan ministr Jandák mne jmenoval dopisem z 11. listopadu do funkce k 1. prosinci a 1. prosince podepsal dopis, kterým mne z funkce odvolává. Zatím jsem ještě nenašel způsob, jak tu věc pochopit. Já jsem prosil pana náměstka Formánka, který mne nahradil na ministerstvu kultury v pozici prvního náměstka, zda by nemohl s panem ministrem domluvit schůzku, kde by se třeba věci vysvětlili.

Štěpánka Čechová: Já tady teď rozhodně nechci být za agenta exředitele Nováka, kterého vy jste tedy, jak sám zmínil, nahradil, pane náměstku, na postu, takže se vás neptám, zda mu smluvíte schůzku s ministrem Jandákem, ale ráda bych, aby naši posluchači slyšeli to vysvětlení, o které i Zdeněk Novák žádá.

Host (František Formánek): Panu inženýru Novákovi už jsem schůzku s ministrem sjednal, měla by se konat na začátku příštího týdne. Pokud neshledá, že by nebylo vhodné, aby se s panem ministrem setkával v době, kdy bude připravováno a vlastně realizováno výběrové řízení, které on sám se osobně chce zúčastnit.

Štěpánka Čechová: Tam by mohlo dojít ke střetu zájmů.

Host (František Formánek): Určitě by to vypadalo, že se v kabinetě něco domluvilo a potom výsledek, kdyby náhodou byl vybrán pan inženýr Novák za ředitele Národního památkového ústavu, tak by si to určitě veřejnost a všichni, co kolem toho mají své aktivity, vysvětlovali třeba úplně jinak.

Štěpánka Čechová: Ale ten termín jste tedy dohadoval vy, tak proč tak nešťastně?

Host (František Formánek): Který termín?

Štěpánka Čechová: Termín toho slyšení u pana ministra, jestli jsem to správně pochopila.

Host (František Formánek): Ne, ne, to byla aktivita pana inženýra Nováka.

Štěpánka Čechová: Takže to nešlo přes vás, ten termín schůzky?

Host (František Formánek): Ne pan ministr byl v zahraničí, byl jediný den byl v úřadu a dnes je zase v zahraničí, takže to vlastně dřív nešlo uskutečnit.

Štěpánka Čechová: Tak a teď k tomu vysvětlení.

Host (František Formánek): Vysvětlení není tak složité, tam se potkávají dvě systémové změny, dva proudy, které shodou okolností se sešly toho l. prosince. Jak víte, tak bývalý první náměstek pan inženýr Novák byl jmenován panem Dostálem do svoji funkce už na jaře letošního roku. To znamená ta změna byla dlouhodobě plánovaná a po stech dnech pana ministra ve funkci docházelo ve stejné chvíli toho jmenování k začátku personálních změn nebo realizace výsledku auditu a ostatních náležitostí zrovna na začátku prosince. Ono to nebylo v žádném konfliktu ty dva proudy, ty dva procesy byly, šly vedle sebe, sešly se 1. prosince.

Štěpánka Čechová: A proč tedy to uspíšení jmenování, k čemu to bylo dobré, když pan ministr asi musel vědět, co bude chtít udělat. Nebo to bylo splnění odkazu pana ministra Dostála, lze to tak chápat?

Host (František Formánek): Takhle bych si to nevysvětloval. Urychlení toho jmenování bylo po dohodě i s panem inženýrem Novákem na převzetí postu generálního ředitele Národního památkového ústavu, bylo vše připraveno a nebylo proč odkládat jeho jmenování.

Štěpánka Čechová: Nebavme se tedy konkrétně pouze o případu exředitele Nováka, který je kuriózní tím, že byl tedy ve funkci jeden den, ale bavme se o celém tom, říkejme tomu třeba personální zemětřesení ve zkratce, zkrátka 11 odvolaných ředitelů Národního ústavu památkové péče.

Host (František Formánek): Zemětřesení, takového termínu bych také nepoužil, zase mluvím o změně systému, o narovnání systému v oblasti památkové péče, opět věc delší dobu plánovaná. Jedná se o to, že generální ředitel i ostatní ředitelé územních odborných pracovišť byli jmenováni v různých dobách, nikdo z nich, pokud je mi známo, neprošel žádným výběrovým řízením, byly ty cesty, k té funkci a jejich činnosti byly rozdílné, velmi individuální ve všech krajích. My jsme se snažili posílit jejich mandát tímto soutěžením o jejich post, dokonce uvažujeme, že by se stanovil jakýsi termín, že by například měli pětiletý, šestiletý nějaký rozdílný od voleb do Poslanecké sněmovny, aby to nebylo možné spojovat s politikou, nějaký takový to omezený, ale dlouhý mandát, aby mohli pracovat na svých programech a aby k tomu měli možnost, aby získali jakousi větší kompetenci, větší váhu proti státní správě.

Štěpánka Čechová: Nebo-li důvodem toho byla jakási nespokojenost ministra Jandáka s tím, jak ty postoje z minulosti byly obsazeny a snaha to takovým jedním šmahem vyčistit a nastolit pořádek.

Host (František Formánek): Pořádek, tady s tímto slovem už jsem více srozuměný než se slovem zemětřesení, není to ale o tom.

Štěpánka Čechová: Tak o čem to je?

Host (František Formánek): Následně za znovujmenováním ředitelů má následovat změna statutu Národního památkového ústavu, to znamená, že bychom chtěli posílit jeho váhu, aby nebyl jenom do počtu, aby na jeho stanoviska byl brán nějaký ohled, aby ředitelé byli skutečně řediteli, a nejenom loutkami, které se musí dotazovat na ministerstvu co smí a co nesmí udělat, aby vládli svými rozpočty. Celý tento systém je nastartovaný tady touto změnou, ale změnou, která na poradě s řediteli nevyvolala takový ohlas, že to je proti nim, všichni se účastní, jak vidíte a všichni mají zájem, energii do toho jít a na té změně se podílet.

Štěpánka Čechová: Pane Biegle, destabilizace celého odboru památkové péče, nesmyslně krátký termín na výběrové řízení nových ředitelů a zcela chybějící diskuse před plošným stínáním hlav, to jsou výtky, které jsem vybrala z prohlášení Klubu za starou Prahu k celé situaci. Teď, když jste slyšel vysvětlení pana náměstka, změnil jste názor?

Host (Richard Biegel): No, to máte těžké. Já bych tomu hrozně rád věřil, ale vždycky mě přijde, že je potřeba nejdřív říct systém, který chci nastolit, říct, co se mi na stávajícím systému nelíbí a až potom dělat takové zemětřesení, protože já bych to zemětřesením skutečně nazval. A potom ten mimořádně krátký termín na výběrové řízení rozhodně nebudí důvěru, nebudí důvěru v tom, že je snaha vybrat ty nejlepší. Nemohu si pomoct. Pokud za tím byl dobrý úmysl, pak to provedení se naprosto míjí s tímto úmyslem. Ta destabilizace je i v tom, že vytváří atmosféru nejistoty, já vítám diskusi o podobě památkové péče, vítám diskusi o posílení památkových ústavů, protože jak víme, památkové ústavy nemají vlastně možnost rozhodovat, protože zákon je takový a tam bych napřel síly, například kdybych dělal reformu památkového systému, ale pokud to všechno začneme tím, že odvoláme vedoucí pracovníky oboru a do 14 dnů chceme jmenovat nové bez toho, že by vůbec byla šance, aby se řeklo, co ten který pracovník udělal dobře nebo špatně, tak to mě připomíná politickou manipulaci a ne koncepční změnu.

Štěpánka Čechová: Pane náměstku, chcete reagovat? Je to politická manipulace, není to příliš veliká rychlost takové změny na postech šéfů?

Host (František Formánek): Politickou manipulaci vylučuji, to vůbec s politikou, s politickými stranami nemá co společného a taky chci říct, že ten postup je více otevřený, na tato místa není nutné vypisovat podle zákona výběrové řízení, pan ministr chce být otevřenější, než je nutné, chce to dělat veřejně tyto kroky a také chci říct, že je nominována výběrová komise, která bude schválena ministrem pravděpodobně v pondělí a potom tato komise bude autonomní a ona si zvolí, jaké kroky budou následovat. Jestli se jí bude zdát, že oni přihlášení kandidáti nejsou dost kvalitní, není jich dostatečný počet a tak dále a tak dále, oni si stanoví jednací řád, jak budou hlasovat, jak se dostanou ke svým rozhodnutím, nikdo jim do toho nebude zasahovat, ani já, ani pan ministr nebudeme členy této komise.

Štěpánka Čechová: Připadá vám, pane Biegle, dobré takové transparentní postupování ministra, chápete, vidíte v tom ten dobrý úmysl?

Host (Richard Biegel): No, pokud, jako transparentní vystupování samozřejmě vítáme, ale pořád nechápu, proč toto nebylo řečeno předem a je-li to tak, znamená to, v podstatě podle pana náměstka, že ta komise třeba může říct, že bude vybírat delší dobu, že třeba může říct, že bude vybírat dva měsíce a že chce rozšířit ještě o další kandidáty, chce přesně stanovit, jaké mají mít ti kandidáti, jakou mají mít kvalifikaci? Je to tak, že si komise může i toto určit, například, že může říct, že kandidáti mají mít pětiletou praxi v oboru památkové péče nebo dějin umění.

Štěpánka Čechová: Pane náměstku, je možné, že se výběrové řízení protáhne?

Host (František Formánek): Určitě to je možné, říkám, že bych ani já, rozhodně ne pan ministr, nikdo další nebude zasahovat do práce členů komise, kteří by měli osobnosti s určitým respektem, nebudou to zástupci jednotlivých organizací, ale budu to skutečně vážené osobnosti a necháme to na nich. Tady musím říct, že každý den Památkový ústav, územní odborné pracoviště je individuální, každý má určitý úsek vymezený, nějaký region, někde se nám třeba nepřihlásí nikdo nebo se jich přihlásí velký počet, v každém tom místě se může postupovat úplně individuálně. Pověření ředitelé by měli fungovat, protože mají oni kompetenci na fungování a vůbec nikdo nám neříká, že to musí být do týdne nebo do měsíce, ano? Takže...

Štěpánka Čechová: Ano, paní Biegle, reagujte na to.

Host (Richard Biegel): Ale pak tedy nechápu, proč byl rovnou stanoven termín na přihlášení se do řízení takto krátký, proč pan ministr říkal, že do 10 dnů vybere ředitele, když teď říkáte, že má vzniknout nezávislá komise, která může jak rozšířit okruh uchazečů, tak prodloužit termín. Mě to připomíná improvizaci, pane náměstku, nezlobte se na mě.

Štěpánka Čechová: A já k tomu dodám dotaz, to skoro vypadá, jakoby pan ministr počítal s tím, že se mu tam všichni ti ředitelé přihlásí zpátky.

Host (František Formánek): Pokud, Česká republika je malá republika, všechny ty osoby, které by mohly být kompetentní na takovou funkci zastávat, je známe, je to omezený okruh lidí, jsou připraveni, jedině z důvodu, že by mohli být v zahraničí a nemohli se fyzicky zúčastnit, to je snad jediná výhrada k tomu rychlému postupu, ale rozhodně kvalita toho výběru nezáleží na tom, jestli to uděláme za jeden den nebo za jeden týden, to si nemyslím a to byla filosofie pana ministra, když zahájil tady ten cyklus.

Štěpánka Čechová: Nicméně, pane Biegle, vy jste sepsali petici, kolik už máte pod ní podpisů?

Host (Richard Biegel): No, my jsme ji sepsali, je to tři dny a v tuhle chvíli jsou to asi desítky podpisů na jednotlivých památkových ústavech, ale já to nevím přesně, já to vím prostě, mám informaci dejme tomu v Praze, v jižních Čechách a tak dále. To se uvidí po neděli, ale já, mimochodem například jsou tam zástupci Katedry dějin umění nebo Vysoké školy umělecko průmyslové, ale já bych se ještě vrátil k tomu, my v té petici zejména žádáme právě o prodloužení, o vysvětlení těch kroků .. .

Štěpánka Čechová: Proto o tom hovořím, ano ...

Host (Richard Biegel): Prodloužení toho, té lhůty a z toho není jasné, komise, já pořád nechápu, proč se tohle nemohlo říct předtím, než k tomu masovému odvolání došlo ...

Štěpánka Čechová: Že by ta petice třeba ani nevznikla.

Host (Richard Biegel): Přesně tak, jestliže já mám dojem, pakliže chystám zásadní změny v takhle citlivém a nepolitickém oboru, tak musím nejdřív zahájit dialog a komunikovat s těmi, kteří v tom oboru působí a tahle změna byla naprosto náhlá a skutečně destabilizovala obor, ať už po té fyzické stránce nebo i po té stránce atmosféry, protože tohle není atmosféra, ve které se dá příliš konstruktivně diskutovat.

Štěpánka Čechová: Pane náměstku, proč jste se tedy alespoň nepokusili diskutovat před tou změnou, bylo opravdu nutné ji provést takhle rychle, takhle náhle?

Host (František Formánek): To je skutečně otázka, jak ta diskuse měla být široká, rozhodně byla, uvnitř úřadu samozřejmě byla, byla s některými osobami a osobnostmi z té sféry, byla vždycky, byly otevřené dveře vůči médiím, to znamená dokonce byla snad stejný den byla tisková konference, byly zodpovězeny všechny otázky novinářům, dokonce jim byly dány tiskové materiály, které byly širší než jejich otázky... .

Štěpánka Čechová: Ale tady se pořád bavíme o rozmezí pěti až osmi dnů, dávám na mysli spíše diskusi předcházející další diskusi, tak třeba nevím jak dlouho může trvat, měsíc, dva, zkrátka diskuse předtím, než se spustilo to vše, co nastalo, ty personální změny.

Host (František Formánek): Já to nevidím tak kritické, s tím slovem zemětřesení bych to vůbec nespojoval ...

Štěpánka Čechová: Já už jsem ho nepoužila, já jsem použila, proč nebyla diskuse předcházející a ne zemětřesení, proč nebyla diskuse předcházející těm personálním změnám, vy diskutujete až poté, co jste je udělali.

Host (František Formánek): My jsme diskutovali i předtím a vidíte tady, že i v tom konfliktu, to znamená, že se teď ozývají, se sepisuje, vážená skupina občanů sepisuje petice, petici, tak vlastně to, i toto vyvolává, i v tom konfliktu vidím pozitivní věc, že se vyvolává, že se může reagovat, že můžeme spolu mluvit, my se teď s panem Bieblem tady vidíme poprvé, i když jsem se už snažil, abychom si domluvili nějakou schůzku, abychom ...

Štěpánka Čechová: To právě o té diskusi moc nesvědčí tedy, pro mě, jako pro laika, když vás poslouchám

Štěpánka Čechová: Pane Biegle.

Host (Richard Biegel): Mě osobně to velice mrzí, protože pakliže ministerstvo skutečně má v úmyslu změnit památkovou péči k lepšímu, posílit její roli, tak si musí uvědomovat, že je to obor citlivý a ne v úplně jednoduché situaci a myslím si, že, já osobně znám a určitě známe desítky lidí, kteří by o tom byli ochotni předem otevřeně diskutovat a mohlo se předejít tomu, že se teď sepisují petice. Já nevím, jestli jako sepisování petice mě připadá až jeden z posledních možných kroků, ale já si nepřipadám jako někdo, kdo byl vyzván k diskusi.

Štěpánka Čechová: Abychom ukončili diskusi nad diskusí, když ta petice přijde a ona evidentně přijde, jak na ni budete reagovat. Budete tedy ochotni prodloužit celou tu dobu výběrového řízení v případě, že to bude nutné z hlediska stanovení odbornosti a dalších věcí, budete se nějak zamýšlet nad tím, co ti lidé požadují?

Host (František Formánek): Zcela určitě a určitě první, co bych udělal, bych vyvolal nějaké setkání, abychom si ty věci mohli vysvětlit. Ještě k diskusi, ta situace v památkové péči je zakonzervovaná posledních x let, možná 15, když mluvíme o roce 89 a 90. Diskutuje se 15 let, jestliže razantní krok pana ministra, který otevírá možnost ke změně je potom zase shledáván malým prostorem pro diskusi, tak je to skutečně otázka.

Štěpánka Čechová: Vy jste sám řekl, zakonzervovaná situace v památkové péči. Ministr Jandák to vyjádřil slovy, že v posledních letech byla paralyzovaná památková inspekce, památkářům vyčítal například zbourání části hladové zdi v Praze na Strahově, to se mimo jiné dávalo i uvádělo jako jeden z důvodů odvolání pana ředitele Nováka, za to už mimo jiné magistrát udělil pokuty, jenom abych dodala ten vývoj, tak tady je ale důležité, jak celý proces té kontroly funguje a kdo o čem rozhoduje. Nechme ještě jednou promluvit exředitele Zdeňka Nováka, který to vysvětluje.

Host (Zdeněk Novák): Po reformě veřejné správy byly zrušeny okresní úřady, které památková inspekce kontrolovala a musela kontrolovat 80, na sobě nezávislých subjektů. Pak ta kontrola památkové inspekce se soustředila zejména na krajské úřady, kterých je 13, plus Magistrát hlavního města Prahy, kde památková inspekce mimo jiné kontrolovala, jak tyto úřady kontrolují a metodicky vedou pověřené nižší správní úřady obcí s rozšířenou působností a myslím, že to dělala perfektně.

Štěpánka Čechová: Není to tak, pane náměstku, že v tom zápalu boje se neprůhlednou situací kolem památek ministr Jandák řekněme trochu sáhl vedle, že chtěl mít, a to je patrné třeba na té hladové zdi, v rukou jasnou kontrolu nad tím, co kde kdo bourá, staví nebo prodává, ale jak jsme slyšeli, Národní památkový ústav je v těchto věcech jen řekněme spíš poradním hlasem, ale rozhodují příslušné odbory krajů a obcí s rozšířenou působností. Nepadly tedy náhodou hlavy ředitelů Národního památkového ústavu jaksi omylem, Mimochodem přesně tak si to vysvětluje pracovník jednoho z těch dotčených územních pracovišť, se kterým mluvila naše reportérka, odtud ten názor.

Host (František Formánek): Památková inspekce ve svých pěti lidech není možné, aby fyzicky možná pracují perfektně, jak říkal pan inženýr Novák, ale fyzicky schopni vůbec se zabývat jenom zlomkem těch věcí, ano, které existují.

Štěpánka Čechová: Ano, ale pan inženýr Novák v tom také hovořil o celém tom fungování a je to tak, že skutečně rozhodují de facto ty jednotlivé obce s rozšířenou působností a kraje a v Praze je to magistrát, který také uděloval ty pokuty za tu hladovou zeď. Čili nikoli Národní památkový ústav.

Host (František Formánek): Je to přesně tak, cílem změny tohoto systému, jak jsem již uvedl, je posílení úlohy Národního památkového ústavu.

Štěpánka Čechová: Takže ty hlavy ředitelů Národního památkového ústavu nepadly omylem, protože si pan ministr myslel, že tím vyřeší cestu k těm kompetencím rozhodovat, kdo co bourá, staví a tak dále.

Host (František Formánek): Nemyslím si, že by to mohlo nějak souviset.

Štěpánka Čechová: Pane Bieble, vy tady celou dobu se usmíváte tak trošičku potutelně, máte tentýž názor, co měl jeden z těch pracovníků dotčeného územního odboru?

Host (Richard Biegel): Já mám strašnou radost z toho, že se konečně stalo veřejné téma z faktů, že památkové ústavy bezpečnosti nerozhodují, že památkáři jsou dvojí, ti státních památkových ústavů a potom ti s razítkem s těch jednotlivých odborů, protože třeba v Praze je situace taková, že památkový ústav má nějaký názor, napíše ta stanoviska a najednou odbor památkové péče rozhodne úplně jinak a ten ústav nemá vůbec žádnou možnost, jak to rozhodnutí zvrátit. Tam bych viděl, konkrétně v Praze a určitě i na mnoha dalších místech, obrovský problém. To je relikt ještě zákona z roku 1987. Mě rmoutí, že žádný z návrhů, který byl podán po listopadové revoluci se to nepokusil napravit a pokud by tohle se napravilo, pokud by tam byla nějaká větička, že ten rozhodovací orgán, v Praze tedy odbor kultury a památkové péče, se musí názorem památkových ústavů řídit a pokud je proti, tak vyvolá nějaká rozhodující instance nad ním, která by rozsoudila, tak bysme se skutečně mohli pohnout dál, protože takhle je ta situace schizofrenní. Památkáři něco, mají nějaký názor, dají stanovisko, odbor památkové péče rozhodne jinak, ale ta v uvozovkách facka od veřejnosti běží zpátky na ty památkáře.

Štěpánka Čechová: Pane náměstku, vyřeší toto, já tomu říkám personální zemětřesení, vy to nemáte rád, ale povede i ke změnám těchto problémů, znamená to, že památkový ústav dostane větší pravomoce?

Host (František Formánek): To je strategický cíl, ano, přesně nevím, jak to říct. Vytesat slova pana kolegy do kamene, do žuly, protože přesně tak to zamýšlíme. Ty mnohokolejnosti, nesmyslné komplikace, ani odborníci nerozumí, proč to tak funguje, to je historická nějaká souvislost, jak říkal pan kolega, je to, skutečně cílem je změnit systém a posílit úlohu památkového ústavu. Třeba pod jiným názvem, v jiné struktuře, ale v této skupině odborníků.

Štěpánka Čechová: A je tedy možné, že ta skupina odborníků, respektive jejich šéfové, dostanou všichni své posty zpět, jestliže se přihlásili do toho řízení?

Host (František Formánek): To je docela možné, nemám skleněnou kouli.

Štěpánka Čechová: Hlásí se jich více než tato skupina? Máte větší výběr, protože to výběrové řízení už je uzavřené.

Host (František Formánek): Pokud znám nějaké počty, tak je asi 100 přihlášených, to znamená na každý ten post možná 10.

Štěpánka Čechová: To znamená, vybírat bude z čeho, pan Biegel tady už sám načal téma zákon o památkové péči. Není to také další problém, který je potřeba posunout pro to, aby fungovaly všecky ty změny, které vy se snažíte na ministerstvu nastartovat, máme starý zákon tuším z roku 87, prošel asi deseti novelami a když ho bývalý ministr kultury Pavel Dostál nesl v roce 2002 do Sněmovny, tak skončil tak, že se s ním Sněmovna odmítla zabývat, a to bez jakéhokoliv přesnějšího zdůvodnění. Co ji na tom vadí? Takže pokusíte se vy na ministerstvu znovu zopakovat krok pana ministra Dostála a prorazit s novým zákonem o památkové péči?

Host (František Formánek): To si říkám, že zcela určitě to je v našem plánu, jsou určité kroky, které můžeme udělat rychleji nebo rychle, možná až příliš rychle, a to jsou ty kroky, které se dějí v Národně památkovém ústavu a potom jsou nějaké dlouhodobější, legislativa, to je nějaká procedura velmi složitá a dlouhá, znovu se pokusit, aby byl přijat nový památkový zákon, to je určitě náš skoro největší cíl v památkové péči.

Štěpánka Čechová: Pane Biegle, teď, co vy byste cítil jako podstatné tímto zákonem změnit?

Host (Richard Biegel): No, já jsem jenom chtěl říct, že ten zákon, který připravil pan ministr Dostál, rozhodně nebyl lepší než ten zákon stávající. Hlavní problém pro mě té výkonnosti stávajícího zákona je ten, že se v podstatě nedodržuje, že se není šance, jak vymoci v praxi to, že se památka bude užívat v souladu s její hodnotou a účelem. Já se bojím toho, že trend, obecní trend ke změně památkového zákona je z hlediska památek spíše k horšímu, že je mnohem větší snaha například krajů zasahovat do památkové péče. Já jsem, jestli se stala nějaká pozitivní věc v posledních letech, tak to bylo sloučení památkových ústavů do jedné centrální instituce, protože se tím stala nezávislá na právě na krajích, já vůbec s tím nechci nějak napadat samosprávu, ale problém je v tom, že když je takhle složité a z principu nezávislé rozhodování blízko tomu místu, kde vlastně se ta věc děje, tak může vzniknout problém a myslím si, že musí proběhnout zásadní diskuse před tím, než jakýkoliv zákon vznikne o tom, jestli je vůbec možné tyhle věci smysluplně prosadit a posílit, protože pokud ne, tak je možná lepší dohlížet na to, aby se ten stávající zákon dodržoval. Já bych se obával v tomto směru spíše oslabení moci památkové péče.

Štěpánka Čechová: Pane náměstku, myslíte si, že zvládnete za prvé vyjasnit kompetence v tom zákonu tak, aby Národní památkový ústav nebyl v podstatě bez... institucí a za druhé zajistit mu vymahatelnost tomu zákonu?

Host (František Formánek): Beru ten návrh zákona stávající jako pracovní materiál, ale rozhodně to není ten, se kterým bychom chtěli přijít do Sněmovny nebo na jednání vlády. Je tam ještě mnoho času na jednání, diskuse, aby ten návrh byl kompetentní, aby to znamenalo změnu.

Štěpánka Čechová: Abychom uzavřeli vlastně to, o čem jsme přišli diskutovat. Dokdy by mohlo být jasno, kdo se ujme postů ředitelů Národního památkového ústavu? Netrváte tedy na tom termínu, že do tuším 15. prosince to říkal pan ministr?

Host (František Formánek): Říkal myslím do 19., to není podstatné a myslím, že to bude individuální, že je to můj předpoklad, že komise shledá to, že je potřeba postupovat individuálně, to znamená v některém kraji bude ustaven ředitel třeba příští týden, ale v některém třeba příští měsíc.

Štěpánka Čechová: Pane Biegle, uspokojí vás taková odpověď?

Host (Richard Biegel): No, já bych, samozřejmě bych byl rád, kdyby zklidnění situace nastalo a skutečně se posuzovali kandidáti podle konkrétní situace, protože každý památkový ústav je jiný, ale musím opakovat, že nerozumím tomu, proč tohle nepřišlo předtím, proč nejdřív následovalo zemětřesení a potom vypsání nesmyslně krátkého termínu na vyřešení celé situace.

Štěpánka Čechová: To si asi budete muset vyříkat na nějakých dalších schůzkách, dnes už náš čas pro diskusi vypršel, pozvání do studia přijali první náměstek ministra kultury, architekt František Formánek, díky na slyšenou.

Host (František Formánek): Děkuji.

Štěpánka Čechová: A historik umění a jednatel Klubu za starou Prahu Richard Biegel. I vám díky, na slyšenou.

Host (Richard Biegel): Na slyšenou.

Štěpánka Čechová: Mimořádný sjezd ČSSD, výjimky DPH, sté výročí transplantace oční rohovky a fotbalový fejeton Jana Pokorného. Taková bude druhá část pořadu. Teď je ale se zprávami na řadě Věra Štechrová.

Rozhodnutí sociálních demokratů před volbami

Štěpánka Čechová: Tady je opět Štěpánka Čechová, pojďme k dalším tématům. Jak už jste slyšeli v krátkých zprávách, vládní ČSSD hodlá ještě před volbami vyměnit své vedení. Svolala na květen do Prahy mimořádný sjezd, očekává se, že zvolí předsedou premiéra Jiřího Paroubka. Úřadující šéf strany Bohuslav Sobotka už se o předsednictví ucházet nechce. O rozhodnutí sociálních demokratů teď blíže s místopředsedou strany Martinem Starcem, dobré odpoledne. Pane místopředsedo, slyšíme se?

Host (Martin Starec): Ano, dobrý večer.

Štěpánka Čechová: Já připomenu, že až do letošního září stál v čele ČSSD Stanislav Gross, který se pak kvůli aféře kolem majetkových poměrů své rodiny stáhl jak z funkce premiéra, tak i vašeho předsedy a jeho post převzal tehdy statutární místopředseda Bohuslav Sobotka. Premiér Paroubek se netají tím, že mimořádný sjezd bude součástí volební kampaně. Je tedy celá ta změna lídra taktika, aby se na kauzy, spojené se Stanislavem Grossem jakoby definitivně zapomnělo?

Host (Martin Starec): Já si myslím, že jsme spíše diskutovali o něčem trošku jiném. Diskutovali jsme o tom, aby se doplnilo vedení strany, je naprosto jasné, že v tuhle chvíli je volná pozice předsedy a v případě, že by Jiří Paroubek byl zvolen předsedou strany, tak se uvolní funkce místopředsedy, a to by byla druhá dovolba, která by na tomto sjezdu proběhla.

Štěpánka Čechová: Úřadující šéf ČSSD Bohuslav Sobotka Hospodářským novinám řekl, že by v případě volebního vítězství ČSSD bylo dobré, abychom měli většinovou vládu, která by byla postavena na koalici s jinými stranami, než je KSČM. Vzhledem k tomu, že Jiří Paroubek nepochybuje, že bude sestavovat novou vládu, myslíte si, že něco takového bude chtít dodržet, anebo se spojí třeba s ufony, jak sám už prohlásil ohledně hlasování o důležitých zákonech?

Host (Martin Starec): Já si myslím, že o výsledku voleb vždycky rozhodují voliči, ty rozdají karty a potom s těmito kartami musí vedení jednotlivých stran hrát. Našim úkolem bude samozřejmě vstoupit do takového svazku, do takové koalice či vládnout takovým způsobem, abychom co nejvíce mohli prosadit svoje programové cíle.

Štěpánka Čechová: Takže třeba i s KSČM?

Host (Martin Starec): Já si myslím, že tahle verze nepřichází v úvahu.

Štěpánka Čechová: A co varianta menšinové vlády ČSSD, tedy jinak řečeno vláda s podporou komunistů?

Host (Martin Starec): Minoritní vláda se bude opírat o samozřejmě záležitost ve Sněmovně, jako takovou, já bych nevnímal tu otázku jenom ve vztahu ke KSČM, to jsou velice jednoduché počty, ale minoritní vláda je jedna z variant, která je pro občany přijatelná.

Štěpánka Čechová: Další dnešní rozhodnutí se týká peněz. ČSSD plánuje utratit příští rok 311 milionů korun. Řekněte, odkud pocházejí tyto prostředky a za co je chcete utratit?

Host (Martin Starec): Je to docela prosté, dvě třetiny těchto peněz budou příspěvky ze státního rozpočtu, ta zbylá třetina jsou samozřejmě dary a vlastní prostředky a je docela pochopitelné, že příští rok utratíme vedle běžného provozu strany na volební náklady.

Štěpánka Čechová: Kolik přesně půjde na volební náklady?

Host (Martin Starec): Do Poslanecké sněmovny už jsme ohlásili číslo, že cca 100 milionů korun budou stát Sociální demokracii volby do Sněmovny a několik desítek milionů potom volby do Senátu, do obcí a měst a samozřejmě v Praze do zastupitelstva hlavního města.

Štěpánka Čechová: Vy jste dnes na ústředním výkonném výboru také rozhodli, že budoucí poslanci budou podepisovat slib, kterým se zaváží podporovat stranu. Znamená to, že názor strany bude automaticky muset být při hlasování názorem poslance?

Host (Martin Starec): My budeme chtít po kandidátech dvě věci, za prvé, aby prohlásili, nám dali čestné prohlášení, které se týká některých věcí a samozřejmě taky nám podepsali dokument, který nějakým způsobem sváže jejich kandidaturu s tím, jak budou vystupovat, jakým způsobem budou vystupovat jako členové našeho poslaneckého klubu.

Štěpánka Čechová: A jaké jsou sankce za nedodržení takového slibu?

Host (Martin Starec): Ono to není právně vymahatelná záležitost, ale pokud kandidát před volbami podepíše prohlášení to, čemu bysme řekli prohlášení a loajalita, samozřejmě slib chovat se slušně a čestně, tak předpokládáme, že pro nikoho z nich, kdo bude zvolen, to nebude problém dodržet.

Štěpánka Čechová: Místopředseda ČSSD Martin Starec, díky, na slyšenou.

Host (Martin Starec): Hezký večer, na shledanou.

DPH a Evropská unie

Štěpánka Čechová: Dohoda o prodloužení výjimek na nižší sazbu DPH do roku 2015 se tento týden ministrům financí Evropské unie nepovedla. Česku tak hrozí, že bude muset už za dva roky zvýšit daň z přidané hodnoty na byty a vytápění domácností, a to by logicky znamenalo zdražení. Stále také používáme nepovolenou sníženou daň u dětských plenek. Zajímavé je, že návrh uje i možnost trvalého snížení DPH na restaurace a lokální služby, tedy v oborech, kde česká sazba stoupla hned po vstupu do unie. V případě úspěchu jednání ale naše současná vláda o opětovném snížení neuvažuje. Další kolo vyjednávání o DPH začne ve čtvrtek na summitu unie. Do politiky kolem sazeb daní teď nahlédneme s komentátorkou Hospodářských novin Lenkou Zlámalovou, dobrý den.

Host (Lenka Zlámalová): Dobrý den.

Štěpánka Čechová: Tak, u nových států unie, včetně nás, by se měly všechny výjimky na nižší DPH, které končí v letech 2007 a 8 prodloužit až do toho roku 2015. Dohodu ale zatím blokuje Německo. Vzhledem k tomu, že jsme slýchali od některých našich politiků, jak výborné podmínky nám v unii vlastně vyjednali, znamená to, že se nedaly takové potíže s prodlužováním výjimek očekávat?

Host (Lenka Zlámalová): Tak já si myslím, že ty podmínky jsou takové, že asi ty problémy jsme měli očekávat, protože my jsme si vyjednali, že ta výjimka je do roku 2007 a teď se ji snažíme prodloužit, čili Evropská unie po nás nechce nic nového, než po nás chtěla tehdy.

Štěpánka Čechová: A jsou na tom podobně i ostatní nové členské země, anebo tam s tím možná počítali?

Host (Lenka Zlámalová): Já myslím, že jsou na tom podobně všechny ty ostatní země, protože když něco vyjednáte, tak si říkáte, že nakonec se třeba ještě později domluvíte jinak, já si myslím, že na tom jsou stejně i některé staré členské země. Ta dohoda momentálně visí především na Francii, která trvá na snížení těch sazeb z restaurací, protože prezident Chirac to sklidil ve své kampani v roce 2002 v prezidentské, a teď se za každou cenu snaží, aby před těmi volbami 2007, které budou ve Francii, ta výjimka prostě byla dojednána.

Štěpánka Čechová: Vy jste sama zmínila starší unijní státy. Ono Česko i další nové země mají přeci jen na prosazení těch výjimek více času, než ty staré unijní státy. Těm totiž ke konci roku vyprší výjimka na nižší sazbu DPH na všechny služby, spojené s větším podílem lidské práce, no a potom budou muset buď přeřadit ty služby do základní sazby, anebo porušovat unijní předpisy a riskovat sankce. No, ono to je ale ta situace, ve které je už Česko s dětskými plenkami. Jak odhadujete, že se to vyvine s plenkami?

Host (Lenka Zlámalová): Já myslím, že u těch plenek není moc velká šance, že bysme to mohli mít v nižší sazbě. Tehdy to byl takový trochu podvod na Evropskou unii, co jsme udělali, protože tam bylo jasně řečeno, a ty plenky jsou v tom zboží, které má být v té vyšší, v té základní sazbě a tehdy se poslanci Sociální demokracie si to vzali jako takovou svoji politickou prioritu, že ty plenky zkrátka zůstanou v té nižší sazbě, ale bylo to naprosto mimo ten dojednaný rámec. Čili jistě plenky patří do základní sazby a já myslím, že v tomhle nám nikdo vstříc nevyjde.

Štěpánka Čechová: V případě, že by se ta dohoda podařila, nemuselo by následovat zdražení bytů a vytápění a zároveň by se mohli dočkat podnikatelé v restauracích a službách opětovného snížení DPH. To ale naše vláda, současná vláda neplánuje, protože podle ministerstva financí je systém nastaven tak, aby ho mohl akceptovat státní rozpočet. Je to podle vás prozíravý postoj nebo jen podnikatele popudí?

Host (Lenka Zlámalová): No, tak já osobně si myslím, že to je prozíravý postoj. Já obecně si myslím, že bysme jsme neměli na těch výjimkách příliš bazírovat, protože ta tendence v Evropské unii je jednoznačně ty sazby sbližovat, časem se dostat k jedné sazbě, čili čím méně věcí budeme mít v té nižší sazbě, tím snazší potom pro nás bude ty sazby sbližovat. Bude to méně bolestné pro rodinné rozpočty, čili já myslím, že prozíraví politici by měli, neměli se tolik o ty výjimky zasazovat.

Štěpánka Čechová: Víte, ale napadá mě, když beru současnou situaci, jestli se tady možná právě třeba kvůli předvolebnímu populismu nevystavujete sankcím kvůli plenkám, když možnosti snížení sazby u mnoha služeb bychom v případě dohody nevyužili. Není to trochu paradoxní jednání?

Host (Lenka Zlámalová): Je to velmi paradoxní, protože ty restaurace, to je samozřejmě velký příjem z turistického ruchu a i příjem pro státní pokladnu a u těch plenek to je skutečně taková, to jste správně zmínila, taková bizardní záležitost, o kterou bysme neměli příliš bojovat, to je skutečně pouze předvolební populismus nebo ono se to stálo dávno před volbami, čili je to takový politický populismus.

Štěpánka Čechová: Sama jste mluvila o spíše plánu na sbližování daní, ony všechny ty diskuse o výjimkách by mohly rázem skončit, v případě, že se obrátí situace, politická situace po volbách v případě vítězství ODS a s jejím plánem rovné patnáctiprocentní daně by asi ty dojednané výjimky tak nějak ztrácely smysl, je to tak?

Host (Lenka Zlámalová): Víte, ono to nebude nakonec tak jednoduché s tou rovnou sazbou DPH, protože pokud ODS bude schopna sestavit vládu, tak ji bude sestavovat s křesťanskými demokraty a pan předseda Kalousek trvá na tom, že jednotná sazba nebude a mimo jiné i kvůli ubytovacím službám v regionech, na to aby byly dvě sazby DPH. Oni říkají ano, budou bližší, bavme se třeba o sazbách 17 a 6 nebo 17 a 9 procent, ale říkají, my nechceme jednu sazbu a zasadíme se o to všemi našimi silami, které v té příští koalici budeme mít.

Štěpánka Čechová: To znamená, spoléhat na to, že s vládou ODS přijde rovná daň, to se tedy nedá.

Host (Lenka Zlámalová): Tak, rovná DPH, na to bych si teda vůbec nevsadila.

Štěpánka Čechová: Tolik komentátorka Hospodářských novin Lenka Zlámalová. Díky na slyšenou.

Host (Lenka Zlámalová): Děkuji, na slyšenou.

Oční operace před sto lety a dnes

Štěpánka Čechová: Oční operace. Mnoho z nás má tyto chirurgické výkony za vymoženost posledního desetiletí, přitom tento týden uplynulo přesně 100 let od první úspěšné transplantace lidské rohovky. 7.prosince roku 1905 ji provedl tehdejší primář očního oddělení Zemské nemocnice v Olomouci doktor Eduard Cirm. Tehdejší okolnosti a podmínky zákroku připomíná reportér Dušan Valenta.

Dušan Valenta: Dárcem rohovky se stal jedenáctiletý chlapec po nehodě a příjemcem muž, který přišel o zrak při poleptání vápnem. Operace a léčba byla tehdy velmi obtížná, nebyl k dispozici operační mikroskop a bez něj bylo nemožné rohovku přišít. Doktor Cirm ale dokázal použít stehy z vnější strany, okamžitě poté, co odebírá rohovku z oka mladého dárce, používá ji pro transplantaci. Hrubým šicím materiálem, velmi vzdáleným dnešním jemným vláknům, fixuje maličký kus nové části v oku dvěma stehy ve tvaru maltézského kříže a upevňuje ji až za okrajem rohovky, tedy ve spojivce. Výsledek? Za několik hodin po operaci pacient znovu vidí. Úspěch doktora Cirma ukončil období víc než sta let neúspěšných pokusů očních chirurgů na celém světě a přinesl tisícům lidí šanci na navrácení zraku. Metoda, kterou vyvinul, je stále základem pro náhrady poškozené rohovky, od tohoto týdne připomíná významný pokrok oftalmologie pamětní deska u vstupu do budovy, kde doktor Cirm operaci tehdy provedl a ve které dnes sídlí oční klinika.

Štěpánka Čechová: A ve studiu teď vítám lékařku Oční kliniky Fakultní nemocnice Olomouc, doktorku Pavlínu Hrabčíkovou, dobrý den.

Host (Pavlína Hrabčíková): Dobrý den.

Štěpánka Čechová: Paní doktorko, teď jsme slyšeli, za jakých podmínek operoval tehdy primář Eduard Cirm, dokážete si představit, že byste něco takového s nástroji, které měl on tehdy k dispozici, zopakovala?

Host (Pavlína Hrabčíková): No, určitě by to bylo dost obtížné.

Štěpánka Čechová: Dnes tady máte moderní přístroje, mikroskopy asi daleko kvalitnější šicí materiály a i s rádcovskou tkání se zachází jinak, můžeme se pokusit shrnout, jakým pacientům jste dnes schopni zachránit zrak, s jakým postižením oka se umíte vypořádat?

Host (Pavlína Hrabčíková): Nejvděčnější diagnózy k operacím jsou ty, které jsou zkalené rohovky u klidného oka, to znamená dystrofie rohovky, takové ty věci, se kterýma se člověk narodí nebo vrozeně získá nějakou metabolickou vadu třeba rohovky, potom jsou to problémy s vyklenutím rohovky, takzvaný keratokonus, což je oko klidné, ale neumožňuje ostré vidění. Pak jsou to záležitosti třeba jizevnatých změn po různých traumatech. To poleptání rohovky, o kterém vlastně teď jsme mluvili, to se událo před 100 lety, to spíš patří do takové té třetí až čtvrté kategorie, čili tam se dá očekávat dost pooperačních komplikací, reječných komplikací.

Štěpánka Čechová: Nebo-li lze tomu rozumět tak, že to, co se tehdy povedlo, bylo do jisté míry zázrak?

Host (Pavlína Hrabčíková): Trošičku ano. Doteď vlastně trošku zvedáme obočí s kolegama, protože my se všeobecně se trošinku bojíme poleptaných očí, často vrůstají cévy do rohovky, kde normálně cévy nejsou a jakmile se tam ty cévy vyskytnou, tak se dá očekávat, že takzvaných odmítnutí, to znamená to tělo příjemce nějakým způsobem bojuje proti té cizí tkáni, tak těhle těch rejekcí významně přibývá.

Štěpánka Čechová: To znamená, že pak je potřeba pacienta nějak uměle udržovat na lécích, které poklesují imunitu a jsou s tím spojeny další komplikace. Tou první transplantací rohovky udělal tehdy primář Cirm tečku za dlouhým obdobím neúspěšných pokusů, stojí i dnes oftalmologie před podobným problémem, je něco, s čím si nevíte rady, nějaký problém, který čeká na podobné vyřešení?

Host (Pavlína Hrabčíková): Co se týče operativy, jsme za posledních 10 až 15 roků významně pokročili a děláme věci, které ještě donedávna byly tabu, zvláště teď myslím operativu takzvaného zadního segmentu očního, to znamená na sítnici. Ještě před dvaceti lety se oftalmochirurgové v podstatě báli sáhnout na sítnici, takže odchlípené sítnice a tak dále, to jsou věci, které už dokážeme řešit, ale co nás trápí hodně, jsou takzvané věkem podmíněné makulární degenerace. Degenaritivní onemocnění té žluté skvrny, toho místo nejostřejšího vidění na sítnici, což se chirurgicky sice také zkoušelo řešit, ale není pořád ta cesta taková jednoznačná. Tak to bychom rádi v následujících deseti letech vyřešili.

Štěpánka Čechová: A je na obzoru nějaký postup, rýsuje se nějaká naděje?

Host (Pavlína Hrabčíková): Zkoušely se různé chirurgické postupy, zkoušel se laser, laser ještě dohromady s takovými zvláštními barvivy, které se dávají do žíly a nějakým způsobem reagují právě s těmi laserovými paprsky, ale ty výsledky jsou poměrně přesvědčivé, ale pořád těch cest je mnoho a nedá se říct, že některá z nich je jednoznačně naprosto přesvědčivá, aby se řeklo ano, tudy se půjde a ostatní cesty nebyly správné.

Štěpánka Čechová: A pracují třeba i čeští lékaři na nějakém takovém výzkumu?

Host (Pavlína Hrabčíková): Určitě, na naší klinice máme takzvanou makulární poradnu a tam kolegové na tom intenzivně pracují.

Štěpánka Čechová: Takže doufejme, že dáte brzy naději i těm, kteří ji dosud neměli, já vám přeji hodně štěstí při vaši práci. Tolik lékařka Oční kliniky Fakultní nemocnice Olomouc, doktorka Pavlína Hrabčíková. Díky, na slyšenou.

Host (Pavlína Hrabčíková): Děkuji, na shledanou.

Fejeton Jana Pokorného

Štěpánka Čechová: Jan Pokorný ani tentokrát nezapomněl na svůj pravidelný fejeton pro Týden v tahu. Po vylosování základních skupin fotbalového mistrovství světa přemýšlí o tom, na co by měli či neměli zapomenout fotbalisté.

Jan Pokorný: "Od pátečního večera se vede diskuse, jestli měl Pelé šťastnou ruku, když vylosoval fotbalové týmy do základní skupiny E mistrovství světa. Jakkoliv byly vždy u Pelého důležitější nohy, dá se jeho ruce odpustit, že se utkáme s Ghanou, Spojenými státy a Itálií. Ty zápasy se budou hrát příští rok v červnu. Pokud si hráči vzpomenou, že tou dobou před 30 lety proměnil Antonín Panenka ve finále šampionátu v Bělehradě tu nejúžasnější penaltu všech dob, můžou na počest tohoto výročí hrát jako o život a bude se na co koukat.

I když vzpomínkami a přemýšlením bych radši fotbalové reprezentanty moc neobtěžoval. Taky by mohli začít dumat o tom, koho vlastně reprezentují. Jestli Českou republiku nebo český fotbal. V tom prvním případě by to snad neměl být takový problém, ekonomika roste, lidé jsou zdravější a kdyby nebylo takových různých pěti v českých na stole, může být fotbalista na lvíčka na prsou hrdý.

Pokud by měl ale hráč reprezentovat český fotbal, musel by spíš zapomínat, než vzpomínat. Korupční aféra v našem fotbale začala Synotem na jaře loňského roku a soud s rozhodčím Zejdou má pokračovat až příští rok, protože jak tvrdí Zejdův advokát, kapr je kapr a mluvilo se o výlovu rybníka. Víme, jak jsou fotbalisté citliví. Pokud se fotbal od korupce neočistí, může to být pro jeho reprezentaci na šampionátu koule u nohy.

Kdo by chtěl reprezentovat hru, kde připlouvali kapříci, rozhodčí za ně měli jasnou strategii s vidinou třicetníku za výhru, jestli mi rozumíš, jak by řekla hvězda policejních odposlechů Ivan Horník. Pořadatelé mistrovství světa, Němci, nenechali nic náhodě a tamní rozhodčí Robert Heutzer jde za korupci a manipulaci s výsledky na dva a půl roku za mříže. To se jim to bude hrát."

Štěpánka Čechová: Slova Jana Pokorného ukončila pořad Týden v tahu. Připraven pro vás bude opět příští sobotu po 17. hodině. Hezký večer vám přeje Štěpánka Čechová.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.