„Pelmeně zůstanou.“ V drážďanské kuchyni je spolu vaří Rus a Ukrajinky

Myslel jsem si, že rozdíl mezi vareniky a pelmeni je jen v tom, že jedno se jí na Ukrajině a druhé v Rusku, ale majitel podniku v Drážďanech Maxim Satanovskij mě vyvádí z omylu.

Pelmeně a vareniky jsou obojí těstovinové taštičky. Liší se hlavně náplní|foto:Tomáš Havlín, Český rozhlas

„Pelmeně jsou menší a vždy plněné mletým masem. Dnes děláme třeba jehněčí pelmeně. Mimochodem maso na ně kupujeme z Česka, od Teplic, protože tamní jehněčí překonává to novozélandské, má lepší aroma. No a vareniky jsou naopak větší a mají vždy vařenou nebo pečenou zeleninovou nebo ovocnou náplň, mohou být třeba s višněmi,“ vysvětluje.

Oboje jsou ale v každém případě těstovinové taštičky, které tady v Drážďanech na nerezovém stole umně formuje Galja, původem z Charkovské oblasti.

Každý si podle paní Galiny hledá práci, která mu vyhovuje, a jí se líbí být kuchařkou už skoro dvacet let, co je v Německu.

Třicet kilo taštiček denně

Naplnit těsto, zalepit a zamrazit – v Maximově podniku se denně vyrobí kolem třiceti kilo taštiček. Objednávají si je restaurace, ale třeba i lidé domů. A Maxim sám taky provozuje dvě bistra přímo v Drážďanech.

„Mám vysokou školu, ale tady jsem za kasou,“ říká Iryna, která pracuje v jednom z nich. Je taky z Ukrajiny a do Drážďan přišla krátce po ruské invazi.

„Když jsme utíkali z Kyjevské oblasti, z Buči a z těchto míst, tak za námi bombardovali mosty. Byla to náročná cesta a stýská se nám, hlavně dětem. Ale podle mě budeme muset zůstat. I kdyby válka skončila, nebude na Ukrajině minimálně dalších deset let bezpečno,“ obává se.

Paní Iryna utekla do Drážďan z Ukrajiny krátce po začátku invaze|foto:Tomáš Havlín, Český rozhlas

Nový život v Německu

Do Německa uteklo po začátku války před čtyřmi lety přes milion Ukrajinců. Řeklo by se, že byznysu to pomůže a po taštičkách se zapráší, ale podle Maxima to tak úplně není. Spíš se rozbujel černý trh s varenikami na Telegramu. A ještě musel vysvětlovat, proč prodává své zboží pod označením ruské speciality.

Dopis od Navalného, kterému Maxim poslal do nemocnice pelmeně|foto:Tomáš Havlín, Český rozhlas

„Třeba soljanka – taková silná polévka – se u nás nazývala „soljanka po moskevsku“. A to se Ukrajincům nelíbilo. Proč po moskevsku? Proč prý já jako žid dělám pelmeně a nazývám je ruskými? Spousta mých zákazníků jsou ukrajinské restaurace a většině z nich je to jedno. Ale na začátku války mě jeden tehdejší klient pozval do Berlína, abych objasnil svou politickou pozici,“ vzpomíná rodák z Čeljabinsku na Urale, kterému v kanceláři visí děkovný dopis.

Z ruské vazby ho Maximovi zaslal Alexej Navalnyj. Maxim mu předtím poslal pelmeně na německou kliniku, kde se Navalnyj zotavoval z otravy novičokem. V každém případě, Maxim tehdy do Berlína jel a svůj postoj objasnil:

„Podle mě Putin není Rusko a Rusko není Putin. A já nemusím měnit tovární značku jen proto, že jeden idiot začal válku. Jednou bude po Putinovi, možná zítra, možná za rok. Ale pelmeně zůstanou,“ uzavírá Maxim Satanovskij.