Pavel Žáček, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Dobrý den.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Dovedete si, pane řediteli, představit, že by neexistoval ústav?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
V současné době už si to představit nedovedu.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To znamená, že je z vašeho pohledu natolik nezbytný, že to není možné bez něho?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Tak zcela jistě je to úsilí mnoha lidí, které trvalo mnoho let, abychom se dostali na úroveň našich partnerů od Německa po Rumunsko.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Čím podle vašeho názoru přispěl ten rok existence Ústavu pro studium totalitních režimů k našemu poznání o našich dějinách od roku 1939 do roku 1989 minulého století?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Tak podle mého názoru už i ten proces toho, tý přípravy a prosazování toho zákona, tak ta existence během těch posledních dvanácti měsíců podpořila velmi výrazně velmi hluboko, prostě v nebývalé míře tu hloubku diskuse o minulosti. Já si myslím, že to je věc, která se neodpáře, i kdyby se v budoucnosti s ústavem stalo cokoliv, tak toto česká společnost zúročí. A to, že se diskutovalo to, že jsme přinesli nová témata, že jsme přinesli nová fakta, někdy i v podobě, která není ještě dopracovaná, není ještě definitivní, čili naše úloha byla vystup do veřejné prostoru a podpora té veřejné diskuse. Tady ta diskuse předtím byla neúplná, protože prostě chyběla tato instituce. Já si myslím, že to jsou spojité nádoby.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Dobře, a teď zkuste prosím, pane řediteli, být konkrétní, protože kdybyste byli zcela úplně standardní historickou institucí, tak na tuto otázku by zde sedící ředitel odpověděl: Jistě, v červnu jsem vydali tuto knihu, jmenuje se tak a tak a mapuje období těchto pěti let.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Já určitě se nebudu srovnávat s nějakou standardní institucí, my máme ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A vy nejste standardní instituce?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Veliké plus ve srovnání s jinými akademickými institucemi, že máme ten zákon. Zákon je definován, co máme dělat, a to je věc, která nás trošku odlišuje. To je první moment. Druhý moment samozřejmě můžeme formálně udělat výčet těch publikací. Já myslím, že jste je viděl a byly skutečně prezentovány. Nicméně jsou součástí něčeho, což je co právě začínalo v tom procesu zdůvodňování, proč má být tato instituce, jaký prostor vlastně vyplňuje, proč ten ústav vznikl, aby zaplnil to, co jiné instituce nedělají. Aby dostal do toho veřejnou diskursu ať už odborného nebo i laického, v tomhle směru se velmi lišíme od jiných stávajících institucí, které jsou pro profesionály, jsou pro někdy úzkou skupinu odborníků, historiků a tak dále, kdežto my plníme úkol širší, který je skryt v tom zákoně. A to vlastně v minulosti nikdo nedělal. Tam já jsem se také dlouhou dobu pohyboval v akademické obci a tam se spíš některých tématů báli, vyhýbali se jim, verbálně podporovali, ale fakticky neudělali nic. Dostat grantovou nějakou podporu na mocenské opory Státní bezpečnosti, aniž byste byl v minulosti komunista, to prostě nešlo. Čili tady pořád jsou ty důvody a myslím si, že my se snažíme maximálně využít ten potenciál, který jsme během roku získal a zaplnit ten prostor a znovu opakuji, nejsme zde pro /nesrozumitelné/ skupinu, proto směrování naše je zaměřeno na veřejné prostory, třeba ta výstava tváře moci, samozřejmě, že to vyvolá nějakou diskusi, která jakoby v roce 1990 a 1991 nebyla, kdy všichni byli až jednoznačně, jsme dvacet let poté a samozřejmě, že to působí, že někdo brání dokonce argumenty, které člověk nepochopí dvacet let poté, po pádu režimu. Čili to si myslím, že pořád se snažíme připravujeme projekty směrované do škol, připravujeme projekty směrované do, vůči politickým vězňům, prostě věci, které tady nikdo jiný nedělal. Proto to vzniklo, proto jsme vznikli jako reakce na to, že něco chybí.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Když už jste zmínil výstavu Tváře moci, teď jen připomenu, zejména pro mimopražské na Václavském náměstí zveřejněné obličeje prominentů Státní bezpečnosti, tedy tajné bezpečnosti z minulého režimu plus profesionální curriculum vitae.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Jejich profesionální životopisy.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak minimálně jeden z odcházejících historiků z vašeho ústavu, pan Blažek říká, že se nesrovnává s těmi veřejnými výstupy a s jejich kvalitou a zaměřením a uváděl právě výstavu Tváře moci. Tvrdil, že prostě takto by se historicky pracující ústav neměl prezentovat.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Tak Petr se špatně srovnává s tím, na čem neparticipuje, na čem nedělá. Na té výstavě on nedělal, to prostě dělal někdo jiný.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To znamená, že je to osobní, pane řediteli?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Já myslím, že je to i trošku koncepční. To je právě otázka pojetí. My jsme strukturovaná instituce, my máme řadu úkolů ze zákona nebo z dalších zákonů a v tomto smyslu my se musíme, v uvozovkách, poprat o ten veřejný prostor, protože jsme součástí toho veřejného diskursu. Já myslím, že tady toto opravdu chybí. Opravdu nejsme pro nějakou uzavřenou sortu a nejsou ani naše partnerské instituce takto zamýšleny. Ty mají podporovat to poznání a ten úkol.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pardon, jen technická vsuvka. To znamená, když zůstaneme u expozice Tváře moci, kde z čistě historického hlediska není prostě přidaná hodnota, tam není už vedle toho životopisu napsáno ještě proč, co, kdy a tak dále. To všechno na co by se historik ...

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Na ten panel, co se vejde? Tam se vejde ta velká fotografie veřejného činitele, bývalého příslušníka Sboru národní bezpečnosti.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tomu rozumím. Ale toto je tedy role vašeho ústavu, pane řediteli?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Je to jedna z věcí. Kdybychom to dělali jedni a výhradně, kdybychom celou republiku jaksi zaplnili těmito v uvozovkách billboardy, tak se můžete takto oprávněně ptát. Ale je to jedna z našich aktivit, je to jedna z mnoha našich aktivit a myslím si, že jako proč ne? My to musíme demýtizovat, démonizovat. Ty obavy ve společnosti z těch osob a mužů minula, těch funkcionářů, tady byly a jsou od roku 1990. To velmi dobře pamatuji, prošel jsem celou řadou diskusí a dneska máme dvacet let poté a ten stav té společnosti v tomto smyslu se příliš nezměnil. Proč?

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Dobrá. Jen připomínám, že posloucháte Dvacet minut Radiožurnálu. Mým dnešním hostem je ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů, Pavel Žáček. Před rokem se objevily názory a to i mezi členy rady vašeho ústavu, že by mělo být vyhlášeno nové výběrové řízení na ředitele ústavu. Nakonec převážil jiný názor a vy jste dostal jak dlouhý ještě distanc?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Tak ono to určitě neformulovala přímo na mě nebo vůči mě. Samozřejmě já jsem na tom uzavřeném zasedání nebyl.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Řekněme to jinak. Kdy by bylo vyhlášeno to další?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Dohodli se, že by k 1. 2. příštího roku, to znamená, tu evalvaci jakousi zhodnocení činnosti ústavu, takže by mělo být provedeno asi zjevně tedy spojeno s tím výběrovým řízením někdy kolem prvního února příštího roku. To si myslím, že to bylo za dané situace moudré opatření, protože ten ústav si myslím že potřebuje ještě těch dvanáct měsíců k tomu růstu a k tomu vnitřnímu zesílení a získání třeba u některých kolegů i sebejistoty při těch prezentacích a to je jedna věc. A druhá věc, velmi vážně se podílíme na některých akcích směrem do Bruselu, směrem v rámci toho našeho předsednictví.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To by nebylo teď dobré.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Nebylo by to dobré, určitě.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak a teď, prosím pane řediteli Žáčku, pojďme si představit, že příští rok tou evalvací projdete, ať už pomocí konkurzu nebo posvěcením další činnosti ve funkci ředitele ústavu a za necelého půlroku vás budou čekat a nás všechny standardní volby do Poslanecké sněmovny, kde podle posledních průzkumů veřejného mínění a volebních preferencí by mohla vyhrát levice. Tedy další vláda by mohla být zejména levicová. Obě levicové strany v české politické scéně, jak ČSSD tak KSČM, deklarovali celkem jasně, že by váš ústav buď nejraději vůbec neviděli, anebo že by ho chtěli přepracovat či překopat ku obrazu svému. Bojíte se toho?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Tak já si myslím, že díky tomu, že ten ústav může růst, může prostě získat na sebejistotě během toho následujícího roku, že nejisté tím, že najednou bude v uvozovkách nová kampaň ředitelů do výběrového řízení, tak bych se toho neobával.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pardon, proč se toho nebojíte?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Z mezinárodního hlediska vidím jenom jediný případ, kdy se situace, kdy ta situace politická po volbách se jakoby vrátila zpátky před vznik toho ústavu, a to je Bulharsko.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Vy uvádíte ten bulharský příklad už několikrát, ale pane řediteli ...

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
A stejně tak já si pamatuji, já jsem prošel krizí na ÚDV v roce 1998, kdy vznikla jednobarevná vláda ČSSD, kdy také se objevovaly na veřejnosti předtím názory, že ÚDV je zbytečné, ta činnost musí být zastavena. Tenkrát přistoupili k jinému řešení. Vyměnili vedení, které podle mého názoru trochu ten úřad jaksi normalizovalo, tu činnost, kterou se dělala předtím, omezilo, některé dokumentační spisy byly uzavřeny. Nicméně ten úřad přežil. Také to bylo později rezervoár vlastně ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Vy jste, pane ředitel použil takový zvláštní termín zejména k tomu období vzhledem k tomu období, kterým se ústav zaobírá, znormalizoval ten ústav. To znamená, pokud by byla levicová vláda po příštích sněmovních vládách, tak byste se také nechal znormalizovat?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
To by byla otázka, kdo by byl jaksi v čele.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
V čele čeho?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Té instituce, toho ústavu. Já si právě myslím že to řešení, které bylo zvoleno i na Slovensku, je, a to by svědčilo samozřejmě už o nějakých politických tlacích, které prostě dnes nejsou a v tomto smyslu jsme chráněni a plníme zákon naprosto jednoznačně, tak pokud by ta instituce podlehla, ta rada, tak by bylo zvoleno řešení, které bylo zvoleno v roce 1998 vůči ÚDV po té změně politické, po tom vytvoření jednobarevné vlády.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A u této změny vy byste mohl být?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Které bylo mimochodem obdobné na Slovensku, kdy prostě byl vygenerován ředitel, který byl zdánlivě přijatelnější pro koalici.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ale pojďme zůstat u toho českého příkladu.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
To je samozřejmě hypotetická otázka.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To je sice hypotetická otázka, ale na druhou stranu vy dobře víte, že na opravdu minimálně v preferencích levice má v tuto chvíli navrch. Tak se ptám, jestli Pavel Žáček, který tento ústav podle mnoha slov jiných vydupal takříkajíc ze země, by mohl zůstat v čele toho ústavu anebo v ústavu jak pracovník i za levicové vlády?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Tak já vstupuju trošku na politické pole a to mi z titulu, já jsem samozřejmě občan, nějaký občanský názor mám, ale to mi z titulu ředitele prostě nepřísluší.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Já po vás nechci, abyste komentoval, jestli je levice dobrá nebo špatná?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Co já mohu říct, tak ta procedura nebo to, jakým způsobem je ten ústav chráněn před těmi politickými vlivy a tak to také potvrdil Ústavní soud, je ten systém volby rady. Je to, že ta rada její členové jsou na nějaké období a že ta rada vlastně jmenuje toho ředitele.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pardon, technická poznámka, pane řediteli, vy jste sám uvedl, že a tak to samozřejmě je, ústav je zřízen zákonem. Zákon se dostatečnou většinou v Poslanecké sněmovně dá změnit, dá se novelizovat, dá se s ním udělat v podstatě cokoliv si vzpomenou daní poslanci, kteří mají většinu. Tak znovu zopakuji, prosím svoji otázku. Vy dobře víte, co říkají vrcholní představitelé KSČM a ČSSD o vašem ústavu. Víte to dobře jako já, víte to dobře jako posluchači Českého rozhlasu 1 radiožurnálu. Nijak to nehodnotím. Ptám se vás, jestli byste s těmito vyjádřeními mohl v tom ústavu existovat?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Tak prokázalo by se, zda ten ústav, pokud by se nedospělo k řešení takovému, že bude změna zákona, to znamená, že by ten zákon rušil ústav, tak by se prokázalo to, na kolik tak konstrukce je pevná, odolná proti případným politickým vlivům. Pokud by ta konstelace byla taková, že jak je v zákoně formulováno, do činnosti ústavu se může zasáhnout jedině zákonem, tak pak tedy samozřejmě nikdo nezabrání nikomu, aby ten zákon byl přijat, ale já si myslím, že to by bylo takové fau pax, které by mělo větší dopad mnohem než bylo v tom samotném Bulharsku, kde tedy i po několika letech museli tu instituci zřizovat. Ono rušit instituci, transformovat ji na něco, je poměrně obtížné. My jsme kapitola státního rozpočtu. Jsou tam procesy nastavené střednědobě, čili já bych se toho tolik neobával, bude to zkouška jako stejně jako v dalších oblastech toho, zda ten vliv té politiky je takový, že by určitým způsobem obešel i tu blokaci před tím politickým /nesrozumitelné/ zákoně anebo druhá věc, že tedy vliv komunistů, případně těch osob, které zpochybňují, proč bychom měli otvírat v minulosti tedy takový v české společnosti. Já si myslím, že tam může být řada důvodů, proč to ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To bezesporu, a tak dovolte, abych tomuto tématu položil ještě jednu poslední otázku. Vy jste říkal, že nepociťujete žádný politický tlak. Tak to opravdu je?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Já nepociťuji žádný politický tlak, jaký tlak pociťuji, je tlak jaksi veřejnosti, je to tlak médií, je to tlak určité zodpovědnosti, kdy se prostě občas čeřím nad některými zjednodušenými informacemi, které prostě tím mediálním sítem proběhnou a které vím, že se nedají zastavit nebo nedají opravit, že to prostě je otázka profesionality, je to otázka určité koexistence, spolupráce.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak tady máte výhodu, pane řediteli, že co řeknete, to jde ven do éteru. Tak ještě jednou přeci jen úplně poslední otázka. Děláte něco pro to, abyste jako ústav a vaše práce nebyly po případné změně té politické garnitury po volbách napadnutelní?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Ale to je prostě, my musíme plnit zákon. Chcete, abychom nějak ustupovali a taktizovali, jestli se to bude někomu po volbách možná líbit nebo nebude líbit, to vůbec nejde.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pane řediteli, o to přeci nejde, já se vás ptám, jestli děláte něco pro to, aby se potom na vás levice nemusela potom zlobit.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Cítím to jako otázku, jako my řešíme dva totalitní režimy dvacátého století, které prostě ten prostor, jak jsme se o tom bavili, zaplňujeme a v tomto smyslu a tak je také hodnoceno a já jsem hodnocen a ústav je hodnocen radou, jestli my plníme zákon. Ty další konotace jako další taktika vůči nějakému politickému subjektu nám nepřísluší.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Takže neexistuje žádná taková taktika?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Tak nás podle mě i zpětně, samozřejmě dneska se bavíme v reálném čase a samozřejmě to zhodnocení přijde s nějakým odstupem. Zpětně, jak by nás při tom nějakém lavírování, jak by nás ti hodnotitelé, kteří přijdou, jak by nás vnímali? Já si myslím, že to není možné. Stejně jako dneska si myslím, že se pohybujeme nezávisle a tak jak to stanoví zákon, tak v budoucnu se o to pokusme. Bude to také svědčit o politické kultuře, bude to také svědčit o tom, nakolik se jaká politická síla kultivovala anebo nekultivovala.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak říká zatím ve Dvaceti minutách Radiožurnálu po roce existence Ústavu pro studium totalitních režimů jeho ředitel Pavel Žáček. Z těch řekl bych, možná z vašeho pohledu mediálních anebo skutečných kauz, které měly sílu nějakým způsobem poškodit obraz Ústavu pro studium totalitních režimů za těch uplynulých dvanáct měsíců byla nejvýraznější asi ta podzimní, případ Milana Kundery, respektive vašeho podřízeného Adama Hradílka, historika Adama Hradílka, který nechal v týdeníku Respekt zveřejnit svůj článek o údajném udavačství spisovatele. Vy jste potom v rozhovoru pro Mladou frontu říkal, že pokud by ten článek nebo vůbec ta informace vyšla ve vašem odborném časopis, že by měla veškeré odborné parametry, že by vypadala jinak. Řekněte mi, jak by vypadala, když na začátku byl jeden papír policejní svodky na začátku padesátých let?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Tak to zadání byl příběh agenta Choce, který při druhém svém průniku na území Československé republiky se dostal do poručí vlastně bezpečnostních složek, odsouzen, vyšetřován, odsouzen, skončil na dlouhá léta ve vězení a zbyla k tomu příslušná dokumentace, kterou vyprodukovaly bezpečnostní složky, různé orgány, národní bezpečnost, Státní bezpečnost, orgány vojenského zpravodajství. A tam při tom pátrání se objeví jedno jméno, v tomto nebo stejně jako v řadě jiných případů. V tomto smyslu Milan Kundnera. Čili, pokud by to mělo být dokončeno to co zahájil Adam na webu řádně formou studia, tak samozřejmě poznámkový aparát, kritický přístup k pramenům a tak dále včetně využití toho inkriminovaného zápisu a jeho interpretace. To si myslím, že je prostě legitimní.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Včetně toho, že by se i v té studii, protože asi bychom to potom nazvali historickou studií. Tak by se tam objevilo přímo autentické prohlášení Milana Kundery k dané věci?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
To je samozřejmě otázka. Já nemohu mluvit za konkrétního autora. Já si myslím, že bychom se měli pokusit, na druhou stranu já se v této oblasti pohybuju velmi dlouho a není to jen u osob spolupracovníků nebo osob, které jednorázově podlehly prostě moci nebo příslušníků komunistické strany, ale také osob třeba ze státní bezpečnosti a prostě k některým věcem se velmi obtížně vyjadřují nebo je vytěsňují ze své paměti nebo prostě jim pak nevěříte a oni se tváří takovým způsobem.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jinými slovy, nemělo by cenu se ho ptát?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Nemyslím si, je to opravdu na každém autorovi, zda se pokusí, protože u některých kauz je obtížné při tom rozptylu těch osob. Vidíte, že pan Dvořáček jakoby je nedaleko ve Švédsku, ale prostě už asi neměl sílu se k tomu vyjadřovat. Čili pracujete s těmi zdroji, které máte a samozřejmě, že to musíte dát najevo. Podle mě určitě musíte přiznat kartu a v té studii, v tom textu v tom poznámkovém aparátě musíte dát najevo, kdy byly limity i vaší práce, a pokud by to mělo být příběh agenta Choce, tak já si myslím, že by práce s tím, ale trošku jiná, s tím záznamem, který by se dal rozdělit na dvě tři části, časově a tak dále, tak by se dalo vypracovat jinak, ten pokus o to, oslovit pana Kunderu je naprosto adresný. Asi měl přijít na začátku, ale je to opravdu na každém autorovi a pak samozřejmě zda unese tu kritiku. Protože jak jsem říkal, vstupujeme do veřejného prostoru se všemi těmi pracemi a se vším, co k tomu patří.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ještě jedna otázka, protože jak už bylo řečeno kdyby, nebo podle vašich slov, kdyby se tato studie objevila ve vašem odborném časopise, vypadala by jinak. Vy jste sám přiznal, že jste článek četl až po vydání v týdeníku Respekt.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
To vypadalo podle slov Adama, vypadala jinak.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak to je ještě redakční práce potom v daném týdeníku, ale to pro tuto chvíli nechme stranou. Je teď na začátku roku 2009 možné, se něco podobného stane znovu, že bude v nějakém jiném tištěném nebo elektronickém periodiku něco otištěno, aniž vy jste to nečetl a bylo by to takto nedobře zpracováno?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
My to nemáme tak nastaveno, že já jsem ten zodpovědný jako že čtu každý výstup, každý řádek, to nejde učíst. Je to určitě decentralizováno.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Může se stát další kauza Kundera?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Myslím si, že se stát nemůže právě na základě zkušenosti, že jsme si zdůraznili, že nesoupeříme, neběžíme někde vedle na nějaké trati pomyslné s médii, zda ta média uchopí to téma nebo tu kauzu dříve. My máme jaksi úkoly jiné a trvalejší. Čili myslím si, že se i na základě toho, co se odehrálo, stát nemůže. Samozřejmě je to na otázce zodpovědnosti všech kolegů, kteří dělají třeba na úseku zkoumání.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A vy máte nastavena nějaká nová pravidla v tomto ohledu?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
To už byla věc z podzima, kdy jsem na poradě požádal ředitele odboru, protože samozřejmě ctíme svobodu bádání, svobodu projevu a v tomto smyslu já Adamovi nemůžu určitě nic vytknout a dokonce jedna vaše kolegyně z televize to formulovala, že jako příbuzný vlastně jedné z těch aktérek jako by byl podjatý, ale i tak prostě každý má právo na to interpretovat a pracovat s tím materiálem. Vůbec nikomu bránit nemůžeme. Na druhou stranu musí tady být určitá realita a musí tady být určitá zodpovědnost a musí ten člověk vědět, co tím způsobí ta instituce, nikoli v pouze sobě, ale také tomu celku, ve kterém působí, takže to může mít dosah třeba v tom, že Respekt to udělal vlastně těsně před volbami. Třeba v tom, že rozhodně ústav v té době procházel jednáními o finančních prostředcích a myslím si, že trošku se to na tom podepsalo v Poslanecké sněmovně a podobně.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pane řediteli, bezesporu rázem se uvidí, jestli například v tom příštím roce do dalšího hodnocení vaší práce se ukáže další kauza a razance jako kauza Milana Kundery. Takových bylo dnešních Dvacet minut po roce existence Ústavu pro studium totalitních režimů s jeho ředitelem Pavlem Žáčkem, děkuji za váš čas a na shledanou.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Hezký den.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Martin Veselovský byl také u mikrofonu Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu, přeji vám hezký večer.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.