Pavel Novák: Billboardy, ze kterých mrazí

„Conduire ou dormir?“ – „Řídit, nebo spát?“ ptají se varovně velkoplošné reklamy na mostech nad francouzskou dálnicí A4 mezi Štrasburkem a hranicí s Lucemburskem. „Plus lentement, plus loin.“ – „Pomaleji, ale dál,“ říká další panel.

Snažím se toho držet, i když skoro každoměsíční harcování z Bruselu do Evropského parlamentu ve Štrasburku je skutečně ubíjející. Možná jsou tu ty cedule právě pro takové jako my, abychom ještě před dojetím z jednoho z mozkových center Evropské unie do druhého neskončili ve svodidlech nebo na kapačkách.

Tento způsob naléhání na řidiče je ještě jakoby francouzsky decentní a působí jako důrazně, ale diskrétně zdvižený prst. To na druhé straně Rýna v Německu přišli s osvětou pro řidiče daleko těžšího kalibru.

Ještě loni byly na billboardech kolem silnic černobílé plakáty, které si řidič musel přečíst z větší blízkosti a pečlivěji. Musel proto dát nohu z plynu. Obrázky měly formu fotografií ve smuteční knize. Byl na nich například snímek usměvavého páru a pod ním datum s křížkem a nápis: „Ute a Jorgen. Chtěli být doma z dovolené co nejrychleji.“ Na další byla klasická fotografie šťastné rodiny a zase datum a nápis: „Graffovi. Spěchali na oslavu babiččiných narozenin.“

Tak tohle už musí zalomcovat i mozkem otrlého piráta silnic, říkal jsem si tehdy. Němci však šli ještě dál. Teď jsou na billboardech kresby asi pětiletých dětí. Jedna z nich zobrazuje maminku (je u ní napsáno MAMA) a holčičku s označením ELA. Obě mají místo pusy oblouček směřující dolů. Postava Ely dokonce pláče. Vedle je totiž namalované hranaté auto nabořené do hnědě vybarveného stromu. Nad ním je modrá skvrna. Je to obláček. Na něm stojí další postavička a u ní je napsáno – PAPA.

Cestou do Bruselu z Česka přes Německo a Francii mne však dorazila výchovná reklama tady v Belgii. Na billboardu je copatá holčička, která jako by právě prováděla salto mortale ve vzduchu. A pod tím je napsáno: „Koukni tati, jak lítám. A bez pásů.“