Pavel Mertlík - hlavní ekonom Raiffeisen bank o různých formách příprav na veřejnou diskusi o daňovém směrování České republiky, požadavcích na veřejné výdaje, z čeho budou hrazeny, způsobu placení daňového břemene a dvou variantách

Pavel MERTLÍK, hlavní ekonom Raiffeisenbank, bývalý ministr financí:
Dobrý den.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Zkuste, pane Mertlíku, zapátrat ve své politické minulosti a zkušenosti a popište posluchačům, co to je za, řekněme, tah, když ministerstvo financí tu další etapu vypouští jednak skrze článek v Hospodářských novinách a pak skrze rozpočtový výbor Poslanecké sněmovny, jehož členové za ODS potom dávají nějaké kusé rozhovory novinám.

Pavel MERTLÍK, hlavní ekonom Raiffeisenbank, bývalý ministr financí:
Tak já nevím samozřejmě, jak to v tomhle konkrétním případě bylo, jestli je to iniciativa vedení ministerstva nebo jestli je to takříkajíc uniklo spontánně z vnitřku toho úřadu, ale může to být prostě taktika, jak připravit veřejnou diskusi na ty příslušné návrhy.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jak by měla vypadat ta veřejná diskuse?

Pavel MERTLÍK, hlavní ekonom Raiffeisenbank, bývalý ministr financí:
Tak já nechci mluvit o formách, ty mohou být různé, ale myslím si, že hlavně obsah té veřejné diskuse by měl být o tom, jaké je daňové nebo obecně rozpočtové směřování České republiky. Znamená to, jaké chceme mít celkové veřejné výdaje, z čeho je budeme hradit a mezi koho potom rozdělíme to daňové břemeno, které je jádrem té úhrady těch veřejných výdajů.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A v rámci té debaty by se mělo také diskutovat o tom, jestli bychom čirou náhodou neměli začít vydávat alespoň zhruba stejně, jako jaksi přijímáme do rozpočtu?

Pavel MERTLÍK, hlavní ekonom Raiffeisenbank, bývalý ministr financí:
Tak samozřejmě to je součástí té debaty. Mám nějakou stranu příjmů, stranu výdajů a ty by měly být víceméně v rovnováze.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Začíná tedy jakási druhá etapa reformy veřejných financí, ten oficiální název bude rozhodně ještě znám. Podle dostupných informací se bude stejně jako ta první skládat zejména z pohybů daňových sazeb směrem dolů a různými manipulacemi se slevami na dani nebo s posunem částky na sociální odvody podle té dané verze, která je zatím známá. Teď budeme trochu fabulovat. Jak vy byste praktikoval v tuto chvíli tu další fázi daňové reformy?

Pavel MERTLÍK, hlavní ekonom Raiffeisenbank, bývalý ministr financí:
No, já především bych asi byl přítelem toho nedělat žádné další změny po určitou dobu, protože současná daňová reforma platí ve smyslu účinnosti od 1. ledna, a to ještě je svým způsobem s otazníkem. Ten otazník spočívá v tom, že to, co platí jaksi na sto procent od 1. ledna, je, že všichni platíme vyšší daň z přidané hodnoty z některých druhů zboží, z pěti na devět procent, a vedle toho se začaly platit vyšší daně spotřební, některé z nich zcela nové. Co se týče daní z příjmů, které jsou tím rozhodujícím bodem té diskuse podle všeho, tak tam sice jde o rovněž o účinnost od 1. ledna, ale ta účinnost se týká zdaňovacího období roku 2008, teď třeba řada z nás podávala v poslední době nebo bude ještě podávat daňová přiznání, ale ta se samozřejmě týkají zdaňovacího období roku 2007, kdy se ty daně zcela logicky budou platit ještě postaru, čili daňový příjem z daně z příjmů jak fyzických, tak právnických osob, který stát bude inkasovat v průběhu roku 2008, budou daňové zálohy, ty už budou podle toho nového systému, a daňové doplatky, ty budou podle starého, čili ten náběh toho nového systému je pozvolný, zda to za první jeden či několik málo měsíců roku, ještě nemáme pořádně ani tedy za dva měsíce data, nelze dělat žádné velké závěry a většinou to u velkých daňových reforem bývá a rozměrově tou restrukturalizací toho daňového břemene, to, co vláda uskutečnila v loňském roce, to byla poměrně rozsáhlá daňová reforma, tak je rozumné počkat a prostě spočítat, co to udělá.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Co to znamená po nějakou dobu počkat, jak dlouhou byste si tu dobu představoval?

Pavel MERTLÍK, hlavní ekonom Raiffeisenbank, bývalý ministr financí:
Tak ekonomové zpravidla odhadují, že účinnost nového daňového systému se plně projeví v nějakých dvou až třech letech, protože během toho prvního roku se to všichni tak postupně učí, zjišťují různé možnosti daňových optimalizací a podobně a ten systém se takzvaně usazuje jak na straně plátců daně, tak finančních úřadů a dalších. To je asi příliš dlouhá doba nerealistická z hlediska politického volebního cyklu, nicméně možná ta roční přestávka a vyhodnocení určitých zkušeností by byly na místě. Já na straně druhé chápu, že volby jsou v roce 2010, čili je to asi příliš tvrdý požadavek vzato pohledem politologa, ale z pohledu ekonoma by tohle byl rozumný přístup.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A z pohledu politika je vůbec reálné uvažovat o tom, že by se teď nastolila nějaká pauza a vše se začalo reálně řešit až v podstatě těsně před volbami?

Pavel MERTLÍK, hlavní ekonom Raiffeisenbank, bývalý ministr financí:
Tak ono se reálně řeší i průběžně různé zjevně nepovedené věci nebo problémy, které možná nebyly vhodně anticipovány a prostě se projevily.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jako například ...

Pavel MERTLÍK, hlavní ekonom Raiffeisenbank, bývalý ministr financí:
To se týká především té takzvané nízké kapitalizace, a to je jaksi poměrně složité daňové téma, které se týká odpisů některých leasingových pohledávek, úvěrových pohledávek a podobně, především firem, které řadě firem velmi zkomplikovaly život. Teď je, tuším, už ve sněmovně návrh, který připravilo ministerstvo financí, který de facto říká skrytou formou: "Ano, udělali jsme to špatně," protože to, co ministerstvo navrhuje, je, že se vrátí k tomu starému systému se zpětnou účinností k 1. lednu, čili všechny ty problémy budou /nesrozumitelné/ zahlazeny.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Máte představu, pane Mertlíku, proč byl zvolen v tuto chvíli ten postup, tedy snižování daní místo toho, aby se například v té další fázi škrtalo zejména na výdajové straně celého, celého toho procesu?

Pavel MERTLÍK, hlavní ekonom Raiffeisenbank, bývalý ministr financí:
Tak to skutečně nevím a ještě bych možná v této souvislosti dodal jednu docela podstatnou věc. Když se podíváme na návrh nebo už tedy platný státní rozpočet na rok 2008, tak on dělá poměrně výrazné změny na té příjmové straně, kde došlo skutečně k restrukturalizaci daňového břemene, na té výdajové straně žádné významné úspory vidět nejsou, naopak celá řada položek se tam výrazně zvyšuje, jsou tam některé úspory, které byly třeba hodně předmětem, řekněme, nějakého společenského zápasu a byly diskutovány v médiích, jako třeba výdaje na školství, ale vedle toho je tam řada resortů, kde se výdaje výrazně zvyšují, jako třeba vnitro nebo nakonec i třeba opět zvyšované výdaje na infrastrukturu dopravní zejména a podobně. To jsou věci, které prošly bez nějaké větší veřejné diskuse. No, a když se podíváte na meziroční nárůst objemů výdajů v roce 2008 oproti roku 2007, tak jestli mě paměť neplete, tak je tam nějakých osm procent nominálně nebo něco takového, čili poměrně razantní meziroční nárůst. Vláda si to může docela lehce dovolit proto, že právě kvůli tomu souběhu jaksi platnosti starého a nového daňového zákona od 1. ledna, ona je docela v exkluzivní pohodlné pozici, kdy značnou část příjmů, a to příjmů z nepřímých daní, už bude mít takříkajíc ponovu, ale zároveň jí budou dobíhat některé daně z příjmů jak fyzických, tak právnických osob, zejména právnických bych podtrhl, postaru, a to znamená, budou vyšší než do budoucna a z tohohle pohledu vláda si vlastně koupila jeden rok prostě, jeden rok budeme mít vyšší daňové příjmy, než je obvyklé, budeme mít vyšší složenou daňové kvótu, čili za jinak nezměněných okolností je tady otevřený prostor pro vyšší výdaje. To se ale změní, až nastane rok 2009 a 2010, o to víc bude třeba šetřit.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Rozumímli tomu dobře, rok 2008 je v tomto ohledu tím souběhem dvou daňových systémů ...

Pavel MERTLÍK, hlavní ekonom Raiffeisenbank, bývalý ministr financí:
Přesně tak.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
... určitým bonusovým, protože přinese větší příjem do státního rozpočtu.

Pavel MERTLÍK, hlavní ekonom Raiffeisenbank, bývalý ministr financí:
Jednorázově. Přesně tak.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Rok 2009, to už bude úplně jiná píseň, budeme už jet podle nového daňového systému. A tam ten příjem bude jaký?

Pavel MERTLÍK, hlavní ekonom Raiffeisenbank, bývalý ministr financí:
Tam bude nižší zejména proto, že se sníží příjem z daně z příjmů právnických osob.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Říká zatím ve Dvaceti minutých Radiožurnálu hlavní ekonom Raiffeisenbank Pavel Mertlík. Když se ještě jednou vrátíme k tomu, že si vláda v tomto roce opravdu může dovolit restrukturalizovat tu, řekněme, příjmovou část a příliš nesahat na výdajovou část, anebo jí dokonce ještě o něco posílit. Dlouhodobě, pokud by držela takový rytmus práce, tak k čemu může dojít?

Pavel MERTLÍK, hlavní ekonom Raiffeisenbank, bývalý ministr financí:
Dlouhodobě to povede samozřejmě k růstu deficitu, a to bez ohledu na to, že v loňském roce byl ten deficit rekordně nízký a v letošním roce pravděpodobně bude, řekněme, nějaký podobný. V loňském roce to bylo podle odhadů vlády, který se zdá být realistický, těsně pod dvě procenta hrubého domácího produktu, letos to bude někde, řekněme, na stejné úrovni, maximálně do dvou a půl procenta, ale víc v žádném případě a může to být i příjemně více, pokud ten daňový výběr se prokáže, že bude lepší, než se obecně očekávalo.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ve chvíli, kdy hovoříme o tom, což už vláda udělala za daňové změny, a ve chvíli, kdy jsou minimálně dva takové, řekněme, nástřely ministerstva financí na stole, tak dají se tyto změny označit za takové, které by obstály při eventuelní politické změně a kdyby po příštích volbách nastoupila například levicová vláda? Myslím tím například slovenský, řekněme, příklad, kdy Dzurindovy reformy v daňové oblasti a ve finanční potom Ficovou vládou příliš měněny nebyly.

Pavel MERTLÍK, hlavní ekonom Raiffeisenbank, bývalý ministr financí:
No, já bych tak docela s tímhle pohledem nesouhlasil. Ficova vláda změnila přinejmenším dvě, dva parametry poměrně významné, jeden se týkal nastavení daně z příjmu fyzických osob, kde stanovila to, čemu se na Slovensku trochu eufemisticky říkalo milionářská daň, ale fakticky to byla znovuzavedení de facto dvojpásmové daně z příjmu fyzických osob místo jednoho pásma, což je poměrně významná daňová změna, i když zase nic takového, co by totálně měnilo ten daňový systém. Druhá věc. Tam dojde, myslím, že to ještě nebylo schváleno, ale bude zcela určitě v nějaké podobě, poměrně výrazné reformě u penzijního systému včetně příjmové strany penzijního systému, kde jde o výši těch plateb, které do toho systému tečou, čili to je součástí samozřejmě těch daňových reforem jak na Slovensku, tak u nás, kde se také reformu diskutuje o sazbách pojistného na sociální pojištění a tam naopak došlo k poměrně významným změnám na Slovensku.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ptám se spíš na to, jestli tyto změny v daňovém systému jsou schopny obstát nějakou, řekněme, výraznou politickou změnu, jestli jsou koncipovány tak, aby nebyly svrženy například už v druhé polovině roku 2010.

Pavel MERTLÍK, hlavní ekonom Raiffeisenbank, bývalý ministr financí:
No, já jsem právě ukázal, že Ficova vláda během dvou let udělala dva, dvě podstatné korektury, jednu významnější v případě toho penzijního systému během dvou let tedy zhruba od svého nástupu, čili udělala to, co asi každá rozumná vláda, prostě do jisté míry odhodila některá předvolební hesla, ale provedla si jistou inventuru toho, jak ten systém funguje a v souladu s vyhodnocením funkčnosti toho systému a také se svými politickými a sociálními prioritami udělala v tom systému změny. Myslím si, že tohle lze čekat od jakékoliv vlády, ať bude levicová nebo pravicová, protože od toho vlády jsou, aby podobné věci měnily čas od času. No, a pokud se podíváme na názory a návrhy ze strany sociální demokracie, které od představitelů ČSSD můžeme slyšet, tak pokud by se staly vládní stranou a měly odpovídající koaliční podporu, tak si myslím, že je téměř jisté, že by se nějakou formou sociální demokracie navrátila k vícepásmovému zdanění u daně z příjmu fyzických osob.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak a pojďme teď k samotným návrhům skrze deník Hospodářské noviny a skrze nějaké mediální výstupy dvou poslanců ODS rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Jsou známy zhruba dva koncepty těch změn, které by měly nastat od 1. ledna roku 2009 buď snížení sazby daně z příjmu na dvanáct a půl procenta tak, jak je ostatně plánováno, což by vedlo nebo neslo sebou výpadek pro státní kasu plus minus třicet pět miliard korun anebo druhá možnost, a to je snížení odvodu na sociální pojištění, ten následný výpadek by byl o něco nižší. Která varianta je lepší?

Pavel MERTLÍK, hlavní ekonom Raiffeisenbank, bývalý ministr financí:
Já osobně si myslím, že příliš modrá není ani jedna. Ale vezměme to popořádku.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jak to?

Pavel MERTLÍK, hlavní ekonom Raiffeisenbank, bývalý ministr financí:
Já jsem rád, že tam zaznělo to číslo třicet pět miliard korun výpadku, ten výpadek je samozřejmě hypoteticky spočítaný a realita pak může být trošičku jiná, ale třicet pět miliard korun, to je zhruba jedno procento hrubého domácího produktu. V těch návrzích, které zazněly, také bylo řečeno to, že ODS trvá, aspoň to píší dnešní noviny, na tom, že by se měla snížit daňová kvóta na třicet tři a půl procenta, a tady nám to číslo třicet pět miliard hezky pomůže v té jednoduché aritmetice toho výpočtu, protože v současnosti sice tu daňovou kvótu neznáme, poslední známý údaj je za rok 2006, tehdy to bylo někde kolem šestatřiceti procent, v loňském roce pravděpodobně daňová kvóta zůstala zhruba stejná nebo možná mírně poklesla, protože se zvýšil odhad HDP, řekněme, že to bylo třicet pět procent, abychom to nekomplikovali, takže jestli dobře počítám, to je snížení o jeden a půl procentního bodu, co ODS by ráda dosáhla, no, a to je nějakých, řekněme, padesát miliard korun, jak už jsem řekl, jeden procentní bod je těch zhruba třicet pět miliard. Takže když najdeme škrt o nějakých padesát miliard korun, tak se dostaneme k tomuhle číslu, vedle toho je třeba stále brát do úvahu deficit, ten deficit v loňském roce představoval zhruba dvě procenta HDP, což máme nějakých sedmdesát miliard korun, takže kdybychom se ještě navíc chtěli dostat k vyrovnaným rozpočtům, a to bychom byť třeba ne hned příští rok, ale poměrně brzy tedy rozhodně měli, tak jsme na nějakých čísle, řekněme, sto dvaceti miliard korun potřebných škrtů, které vláda chce udělat, a pokud to chce udělat seriozně, tak by proti tomu měla najít příslušné škrty na výdajové straně. Ty škrty by klidně mohly být větší, nebo menší, ale mělo by to být ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pardon, pane Mertlíku, když je chci udělat seriozně, znamená to, že existuje i varianta, jak je udělat neseriozně?

Pavel MERTLÍK, hlavní ekonom Raiffeisenbank, bývalý ministr financí:
No, samozřejmě můžete škrtnout příjmy, o kolik procent chcete, a o to zvýšit deficit. I takové návrhy občas nejenom padaly třeba u nás v diskusích ale i v praxi, třeba v zahraničí byly občas provozovány, tam byla taková ta víra v to, že když ten deficit příliš vystoupí, tak následně vláda bude muset, bude nucena pod tlakem ty škrty skutečně dělat, čili někteří politici, kteří nevěřili na to, že se jim podaří ty škrty prosadit, řekněme, normální cestou, tak se snažili přes zvýšení deficitu a tu hrozbu národohospodářskou, kterou to vyvolalo, donutit vládu k tomu, aby posléze chtě nechtě ty škrty skutečně udělala, myslím si, že je to velmi hazardérská záležitost, která patří spíš do rozvojového světa než k nám a že u nás se v praxi nikdy neuskuteční. Nicméně samozřejmě i to je možné. Ale já chci říct základní věc, že pokud mluvíme o tom, kolik chceme škrtnout, musíme ve stejné chvíli říkat také, kde to škrtneme na věcné straně těch výdajů, čili co nebudeme financovat. Tady například padlo, že jednou z možností je snížení příjmů penzijního systému o jedno procento, respektive té sazby o jedno procento, to není snížení příjmu, já osobně to považuju za téměř ..., no, nechci použít příliš expresivní slovo, ale je to krok, který je činěn v situaci, kdy výdaje penzijního systému rychle porostou prostě proto, že nám přichází do důchodového věku generace lidí narozených v čtyřicátých, padesátých letech, čili toho poválečného či u nás ještě válečného baby boomu a počet důchodců rychle poroste, při běžných /nesrozumitelné/ prudce porostou i výdaje toho systému a pokud příjmy zůstanou nastaveny tak, jak jsou, tak ten systém, který je dnes v přebytku, tak se dostane do rovnováhy někdy kolem roku 2013, 2014 a pak půjde do deficitu, čili když někdo řekne: "O procentní bod snížíme příspěvky teď," to bude znamenat určitý výpadek na příjmové straně, řekněme nějakých dvacet, třicet miliard korun ročně, tak musí v té chvíli také říci, jak to nahradíme v tom penzijním systému, anebo co s tím penzijním systémem uděláme, snížíme důchody důchodcům, tak to asi nikoli, čili budeme muset hledat jiné zdroje pro financování toho penzijního systému.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Těch dvacet nebo třicet miliard ročně.

Pavel MERTLÍK, hlavní ekonom Raiffeisenbank, bývalý ministr financí:
Přesně tak a do budoucna více.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A jenom, abychom si to ještě jednou srovnali, oněch, tady samozřejmě velice nahrubo a na základě velice kusých informací o tom, jak by ty příští daňové změny měly vypadat, spočítaných sto dvacet miliard korun, které bychom potřebovali, nebo by vláda potřebovala pro to, aby ty daňové změny vůbec mohla učinit.

Pavel MERTLÍK, hlavní ekonom Raiffeisenbank, bývalý ministr financí:
No, pokud by chtěla splnit ten cíl třicet tři a půl procenta, který jsem vzal z dnešních novin, a posléze se může ukázat, že není třeba úplně přesný.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ten cíl zveřejnil dnešní deník E15. Mluvil o něm poslanec Michal Doktor, šéf té finanční komise Občanské demokratické strany. Není vyloučeno, že to tak opravdu bude. Je vůbec představitelné, že by v rámci zákona o státním rozpočtu na rok 2009 bylo opravdu někde definována úspora sto dvaceti miliard korun?

Pavel MERTLÍK, hlavní ekonom Raiffeisenbank, bývalý ministr financí:
Já si myslím, že na rok 2009 asi nikoli, ale třeba rozloženo do dvou let už to asi realistické je ve dvou dávkách, je to sice náročný program, ale možný, něčemu se říká, že když výdaje jsou škrtlé, tak o jeden jedno procento HDP ročně, že to je tak jako ta hranice mezi tím bezbolestným a už bolestivým, čili tohle si myslím, že je v horizontu dvou let zvládnutelné a ono se to tak většinou i dělá, když se podíváte na ty změny, které byly uzákoněny k 1. lednu, tak vidíte, že třeba u daně z příjmu právnických osob tam jsou tři změny za sebou naplánovány a podobně, čili to je standardní praxe.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Říká Pavel Mertlík, hlavní ekonom Raiffeisenbank, zatím v těchto Dvaceti minutých Radiožurnálu. A ještě principiální otázka. Je vůbec nutno nezbytně snižovat daně?

Pavel MERTLÍK, hlavní ekonom Raiffeisenbank, bývalý ministr financí:
No, tak to v žádném případě nutno není, je možné je i zvyšovat i snižovat. Racionální odpověď na tohle téma, na tuhle otázku musí vycházet z toho, že si jako společnost řekneme, a to prostřednictvím voleb, jinou metodu k tomu nemáme, jak velký rozsah veřejných služeb, které hradí stát, a sociálních transferů v rámci toho chceme mít, jsou země v Evropě, když se podíváme do našeho kulturního okruhu, řekněme, nepůjdeme někam jinam, které mají tu takzvanou složenou daňovou kvótu někde kolem třiceti procent, devětadvaceti, to jsou extrémy na té dvojní straně, příkladem je třeba Slovensko, pobaltské země, Irsko. Na straně druhé máme země, kde ta částka je někde kolem padesáti procent a v minulosti byla i vyšší, viz třeba některé skandinávské země. My máme těch svých pětatřicet, šestatřicet procent dlouhodobě, od poloviny devadesátých let v podstatě beze změn s malými výkyvy nahoru a dolu, které přináší, řekl bych, běžný hospodářský život, to je úroveň, kterou dlouhodobě udržuje třeba Velká Británie v Evropě, čili to jsou různé možnosti, velmi to souvisí se sociálními modely a tam je možno do jisté míry volit. Na straně druhé jsou tam některé danosti, ty jsou dány například demografickým vývojem, no, a jednou z těch našich zvláštností je to, že byť jsme společnost rychle stárnoucí, tak zároveň jsme pořád ještě v evropském srovnání společnost relativně mladá. Tou vyšší a lepší, řekněme, věkovou strukturu průměrnou nám zlepšují ty pověstné Husákovy děti z těch sedmdesátých let, které navíc jsou dneska v ideálním produkčním věku nejvíce z celého svého životního cyklu, vydělávají, tudíž platí i vysoké daně a vysoce přispívají na budoucí penze a přítomné penze, samozřejmě. Když tuhle situaci vezmeme, podíváme se na ní, tak víme, že se bude zhoršovat a cena našeho sociálního systému poroste, čili my dnes vydáváme na sociální systém v široké definici tak, jak se to běžně používá, včetně školství a nějakých dalších souvislostí, zdravotnictví samozřejmě, zhruba nějakých jednadvacet procent hrubého domácího produktu převážně z veřejných zdrojů z části soukromých, v zemích, které jsou starší věkově, což jsou skoro všechny země západní Evropy, s výjimkou, řekněme, Řecka nebo tak, tak to číslo se typicky pohybuje kolem nějakých šesta, sedmadvaceti procent, čili je o nějakých pět šest procentních bodů vyšší, přestože ty země často mají velmi rozdílné sociální systémy, některé štědřejší, některé méně štědré. Je to dáno prostě tou demografickou situací. A tenhle trend nás čeká v příštích deseti patnácti letech, čili my dlouhodobě ty sociální výdaje budeme muset zvyšovat a pokud si je dovolíme v současné době snížit příjmy do tohoto systému, tak to nutně bude jenom dočasná záležitost.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak a poslední otázka dnešních Dvaceti minut Radiožurnálu, pane Mertlíku, v podstatě také sahá nebo se váže k sociálnímu výdaji. Jaký je váš názor na dnes projednávaný návrh sociální demokracie na jednorázovou šestitisícovou, řekněme, dávku či platbu českým seniorům, důchodcům.

Pavel MERTLÍK, hlavní ekonom Raiffeisenbank, bývalý ministr financí:
Tak pokud tomu návrhu správně rozumím, tak spočívá v tom, že by se jednorázově vyplatila určitá částka, někde kolem šesti tisíc, důchodcům letos, čím by se pokrylo nad běžnou valorizaci ty zvýšené výdaje, které mají, a s tím, že od 1. ledna spolu s běžnou valorizací by se už započítala i celá letošní inflace, která bude vysoká, bude někde kolem šesti procent určitě, čili pak by přišel ten velký poměrně skok v běžném starobním důchodu. Návrh ODS počítá v principu s něčím podobným s tím, že by se to valorizovalo někdy v polovině roku zhruba o čtyři stovky a potom by ..., čili proběhla by takzvaná mimořádná valorizace a potom by proběhla řádná, která už by nebyla za, řekněme, dvanáct měsíců, dvanácti měsíční zvýšení cen maloobchodních, ale pouze zhruba šestiměsíční od data té poslední valorizace, která by tedy byla někdy v létě. Pokud se člověk podívá na ta čísla, tak zjistí, že ten návrh ČSSD je výdajově zhruba dvojnásobný, znamená to, že ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Měl by požadovat zhruba asi dvanáct miliard korun.

Pavel MERTLÍK, hlavní ekonom Raiffeisenbank, bývalý ministr financí:
Přesně tak. A z hlediska toho jednotlivého důchodce, když by dostal za půl roku čtyři stovky měsíčně v průměru, čtyři sta krát šest je zhruba polovina toho, co těch šest set krát dvanáct, tedy by to bylo rozpočítáno jakoby dvanáct měsíců, čili ten návrh sociální demokracie je výrazně štědřejší a důležité je říct asi to, že do budoucna z hlediska budoucích výdajů penzijního systému je to v podstatě jedno, protože tak jako tak ta valorizace bude muset proběhnout od letošní inflaci, čili jde pouze o dopad, který bude v případě návrhu ODS menší pro rozpočet letošního roku a samozřejmě horší pro kapsy důchodců a vice versa v případě té sociální demokracie.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pavel Mertlík, hlavní ekonom Raiffeisenbank byl hostem dnešních Dvaceti minut Radiožurnálu. Děkuji, že jste přišel do studia. Na shledanou.

Pavel MERTLÍK, hlavní ekonom Raiffeisenbank, bývalý ministr financí:
Na shledanou.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Martin Veselovský byl u druhého mikrofonu. Přeji vám příjemný podvečer strávený s Českým rozhlasem 1 Radiožurnálem.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.