Pavel Maurer radí: Když vám jídlo nevoní, nejezte ho!
Nenechte se napálit v restauraci, varuje Pavel Maurer a vysvětluje, jak alespoň trochu ověřit kvalitu jídla. Podle něj máme používat přirozené detektory.
Moje dcera celou noc zvracela. Pak už neměla co, protože všechny tři chody draze zaplacené v luxusní restauraci už viděla několikrát tam a zase pozpátku. Takže noc a zbytek dne, shodou okolností prvního dne jejích posledních -náctin, lidově řečeno problinkala.
Chtěli jsme ji s manželkou potěšit, což se nám tedy opravdu „podařilo“, a tak jsme se plácli přes kapsu a poslali ji i s jejím chlapcem do velmi prestižního podniku, kde už byla nakrmena nejedna světová celebrita.
Vína zde podléhají podrobnému sommelierskému výběru, vody podávají v několika variantách, jídla jsou exotická nebo mají alespoň velmi neobvyklé a přitažlivé názvy. Suroviny prý jsou zaručeně 100% kvality. Ceny se z pohledu studenta opravdu dotýkají hvězd.
V takovém případě musí, podle mého názoru, být vše bez jediné chybičky. V případě, že je restaurace drahá, nejsem ochoten odpustit ani milimetr. Nejen já. Nikdo, nikde, nikdy! Jenomže standardní výkon, to je bohužel jedna z největších slabostí našich restaurací. Většina zákazníků proto namísto nevyrovnaných exkluzivních výstřelků raději volí restaurace jen lehce nadprůměrné, zato však stabilní v chuti i výkonu.
Že jsme jen lidé a i mistr kuchař se někdy utne? Že má špatnou náladu, pohádal se se ženou nebo večer přebral s kamarády? S tím se nehodlám smířit! Ve špičkových restaurantech něco takového neexistuje.
I mně se několikrát stalo, že jsem chtěl uctít významnou osobu v prestižním a drahém restaurantu a trefil jsem vedle. Před lety mě chtěl dokonce žaloval jakýsi potrhlý psychiatr, že se v mnou doporučeném podniku s partnerkou přiotrávil zkaženými mořskými plody. Těžko to dokážete!
Buďte stejně opatrní a důslední, jako když si kupujete televizi nebo nové auto. Je to neméně důležité rozhodnutí, možná dokonce důležitější.
