Pavel Maurer: Prodávat patoky za cenu Premier cru? Neslušné a nemorální

Byl jsem vychován v době, kdy na dotaz: „Jaké máte víno?“ většina číšníků suše utrousila: „Bílé, nebo červené?“ A na červené v nejlepším případě následoval dovětek: „Frankovka? Svatovavřinecké?“ Konec debaty.

Do této doby na druhé straně patří také poetické vzpomínky, kdy v Praze vládlo několik vináren, jako je Blatnička, Vrbovec nebo Vínečko, kde se koštovalo „na stojáka“ jen tak během dne. Dodnes si pamatuji na úředníky, jak odloží aktovku pod nohy a opřeni loktem o pultík si nechávají načepovat přímo ze soudků sklenku na posilněnou a se zasněným pohledem dumají, jak přežít ten „pražský kvapík“.

Za studentských let jsme pak pravidelně chodili na burčák v litrovkách zašpuntovaných kusem papíru a pili jej přímo před vinárnou u Lišky Bystroušky na dnešní turisticky nejfrekventovanější Královské cestě.

Čtěte také

Většina těch moků byla nevalné kvality, ale nám to nevadilo, protože ani nebylo nic jiného k mání a Moraváci si stejně to nejlepší vínečko nechávali doma pro sebe.

Dnes jsme s vinnou kulturou celkem pohnuli kupředu. Obdivuji novodobé znalce, kteří zkoumají buket, dlouze si prohlížejí víno proti světlu, zkušeně zanořují nos do sklenky a pátrají po kyselinkách, chuti malin a černého rybízu. Ti fikanější pak identifikují dokonce závan zpoceného koňského sedla a jiné vinné vychytávky. Míchají ten skvělý nápoj krouživým pohybem sklenky, provzdušňují a hlubokomyslně o něm hovoří.

Mám rád dobré víno a hlavně to, které je vhodné k jídlu. Baví mě vybírat víno k sýrům, masům a rybám. Vybírám podle nálady, nakupuji ve velkoobchodech, protože chci ušetřit, ostatně jako všichni. V restauraci toleruji, že zaplatím víc. Do ceny vína musím počítat obsluhu, atmosféru, ubrusy, židličky i nájem, ale stejně skřípám zuby.

Čtěte také

Rozhodně však nejsem připraven platit pět stovek za láhev špatného bordeaux, které někdo importoval za čtyři eura a spoléhá, že my tu chuť nepoznáme. A že my víno neznáme! Některá vína jsou skutečně oprávněně drahá, ale prodávat patoky za cenu Premier cru? To je neslušné a nemorální! Nic se nesmí přehánět.

Rád ochutnávám nové značky. A když nevím, podvoluji se názoru číšníka, v lepším případě sommeliera. Někdy se nechám unášet výtvarnou podobou vinět a riskuji, že se spletu. Mou zásadou zůstává, že čím méně nápadná a méně pozlacená je ambaláž vína, tím se v ní většinou skrývá krásnější produkt.

Ernest Hemingway, když se ho na vrcholu slávy ptali, co jej ještě na světě baví, když už má několikátou manželku, plný dům loveckých trofejí a Nobelovu cenu za literaturu, řekl, že jej baví už jen cestovat a ochutnávat nová jídla a nové nápoje. Tak to asi baví každého. Ovšem za rozumnou cenu!