Pavel Maurer: Poznáte bio lososa od ryby ze sádek?
Máte rádi lososa? A věděli jste, že podle bílých proužků v jeho mase poznáte, jak aktivní během svého života byl? I to se dočtete v následující glose gastronauta Pavla Maurera.
Asi se shodneme na tom, že losos je nejspíš nejoblíbenější mořská ryba na našem trhu. Není totiž cítit rybinou, má minimum kostí a navíc jeho růžové masíčko vypadá přitažlivě.
To, že je maso uměle dobarvováno do krásné lososově růžové nejrůznějšími přirozenými i umělými barvivy, která se na rybích farmách sypou do žrádla, je jedna věc. Další je, že když máte na talíři lososí filet, uvědomte si, že jemné bílé proužky v masíčku jsou pruhy tuku.
Čím jsou proužky širší, tím se losos na sádkách nejspíš méně pohyboval. Buď proto, že tam bylo dost narváno jinými rybami. A nebo proto, že se mu nechtělo plavat. Nebyl totiž důvod. Vše mají tito chutní lososi tak říkajíc u huby: žrádlo, barviva, růstové hormony, teplo, antibiotika. Tak proč by někam plavali?
Dovozci ryb se ve svých propagačních letácích holedbají, že dováží lososy z nejméně znečištěných severských moří, transportují je letecky, chlazené v termoboxech. Můžou být u zákazníka už 24 hodin po výlovu! To je tedy věc!
Někteří lososi jsou dokonce v bio kvalitě a lovené na udici. Slyšel jsem, že takové ryby jsou třikrát dražší než ty ze sádek. Jenže málokdo už ví, že na talíři chuťový rozdíl nepoznáte. Finanční ovšem pocítíte okamžitě!
Divoce žijící losos má maso růžové až tmavě červené. Věřte, že pruhy tuku jsou tenké jako nitky, protože sebou musí pěkně mrskat a ne se flákat na sádkách nebo lososí farmě.
Kde jsou ty časy, kdy tato ryba plavala v našem Labi, aby se ze severních moří dostala do svého tradičního trdliště? Bylo jich u nás tolik, že česká poddaná chudina v 17. století žádala písemně panstvo, aby v rámci deputátních dávek nemusela jíst lososa častěji než jednou za dva týdny. Že si žádají raději obyčejné a chutnější maso. Tak o téhle rozmařilosti si v době kulinární revoluce můžeme nechat jenom zdát!