Pavel Maurer: Podívejme se apoštolům do talířů!

25. květen 2013
Glosa Pavla Maurera

Jídlo hraje velkou roli i v umění, soudí Pavel Maurer a zamýšlí se nad světoznámým obrazem Leonarda da Vinciho. Slavný malíř si z nás všech totiž tak trochu vystřelil!

Hádejte, jak se jmenuje nejslavnější gastronomický obraz na světě! Věřte, že jste jej všichni alespoň jednou v životě museli vidět. Je to Poslední večeře od mistra Leonarda da Vinciho. Pokud jej chcete viděl v originále, čeká se na něj několik hodin ve frontě v italském Milánu. Kvůli tomu, co vám chci vyprávět, tam však jezdit nemusíte.

Jen pro rychlé připomenutí kompozice této slavné fresky – u dlouhého stolu sedí dvanáct apoštolů a uprostřed nich Ježíš Kristus, který se vlastně symbolicky loučí před tím, než bude ukřižován. Většina lidí na celém světě si dokáže zhruba vybavit, co je na obraze, jaká je atmosféra, kdo tam sedí a že výraznou figurou je zrádce Jidáš.

Pokud však padne otázka, jak mají apoštolové prostřeno a co vlastně jedí, neumí odpovědět téměř nikdo. A přitom se obraz jmenuje Poslední večeře, takže by mělo být každému jasné, co mají k jídlu! Jenže není.

Čtěte také

Geniální Leonardo da Vinci namaloval dílo takovým způsobem, že se nedíváme na svatý sněm pokorně zespoda, jak bývalo zvykem, ale apoštolům nahlížíme přímo do jejich talířů. Vidíme velmi zřetelně, co mají na stole k poslední večeři, ale přitom tomu paradoxně málokdo z nás věnuje pozornost.

Nebudu vás dlouho napínat. Na stole je vidět chléb, víno, voda, nějaké pečené maso a pak, podržte se, úhoř proložený plátky pomeranče! Úhoř – ani ryba, ani had. Poměrně podivná vodní potvůrka, která z kulinářského hlediska rozhodně není košer, a na stole těchto svatých mužů z Judeje, navíc většinou židovského původu? To je od malíře skutečně velká podpásovka.

Poslední večeře

Jak je vlastně možné, že slovutný umělec podstrčil Ježíšovi a jeho apoštolům toho odporného a slizkého úhoře k poslední večeři? A proč to tenkrát ani dnes nikdo nereklamoval? Vysvětlení je už nyní známo.

Leonardo da Vinci namaloval úhoře na talíř, protože ho sám rád jedl. Prozradily jej dochované účty za potraviny pro jeho ateliér. Občas si úhoře nechal posílat k jídlu a kombinaci s pomeranči mu napověděl jeden kuchař, jehož recepty používal.

Čtěte také

V době renesance bylo běžné, že malíři do historických témat vkládali bez jakýchkoli problémů motivy ze současnosti. My to dnes vidíme po stovkách let jako autentické, ale tehdy to bylo stejné jako namalovat apoštolům pankáčské číro a položit mobilní telefon na stůl.

Řekl bych, že si z nás pan Leonardo da Vinci trochu kulinářsky vystřelil. Netuším, jak mu to prošlo v 15. století, když své dílo předával. Možná bylo v kapli málo světla a úhoř vypadal spíše jako ryba, ale v současnosti byl tento vodní had na stole poslední večeře identifikován až po důkladné rekonstrukci poničené slavné fresky.

autor: Pavel Maurer
Spustit audio