Pavel Maurer: Nesnáším, když někdo v restauraci mluví moc hlasitě

Restaurace
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Restaurace
0:00
/
0:00

Každý už jste asi někdy potkal v hromadné dopravě nebo na ulici hlasitou skupinu lidí. A když se vedle vás taková parta posadí v restauraci při obědě, může to být nepříjemné. Zkušenost s tím má i Pavel Maurer.

Nedávno mne a hlavně moji manželku okřikla v restauraci nějaká nerudná paní, že prý mluvíme moc hlasitě. Tedy, abych byl úplně přesný, seděli jsme s moji ženou ve vegetariánské restauraci, kterou si občas dopřejeme a vedle, asi metr a půl od nás, usedla celkem dost bledá žena něco kolem padesáti.

Měla trochu vytřeštěný pohled a začala jíst brokolici, nakládané fazolky, uzené tofu, rýži, pečené brambory a čočku. Neznámá paní se k nám za chvíli naklonila a velmi tichým hlasem nám sdělila, abychom se ztlumili, že ona by se ráda najedla v klidu. Já mluvím od přírody celkem potichu, navíc nechci, aby někdo kolem byl rušen, nebo poslouchal obsah mého hovoru, moje žena má samozřejmě trochu znělejší hlas, ale určitě to není žádná katastrofa.

Abych pravdu řekl, docela mě to naštvalo. Nikdy v životě se mi ještě nestalo, aby mne někdo umírňoval v hlasitosti hovoru, zvláště pak ve vegetariánském polobufetu se samoobslužným pultem. Měl jsem chuť té tiché ženě doporučit, ať si koupí sluchátka nebo ať si jde sníst jídlo domů, když nesnáší restaurace s jejich charakteristickým ruchem. Také jsem jí chtěl poradit, ať není drzá a jde se vycpat, ať si dá vatu do uší.

Ale nakonec jsme s manželkou pokračovali v hovoru téměř bezhlučně, částečně jsme si šeptali přímo do uší, aby si ta paní mohla v klidu sníst svoji řepu s mrkví. Představte si, že druhý den jsem shodou okolností obědval ve stejném podniku, a o tři stoly za mnou si povídali dva mladší muži, kteří měli pravděpodobně naslouchátka, vadu sluchu nebo celý život pracovali ve slévárně. Jejich bodrý hovor v podstatě ovládl celou restauraci.

Ani nevíte, jak mi bylo líto, že tahle decentní tichá dáma tentokrát nebyla přítomna, aby těm neurvalcům promluvila do duše. Nakonec vám chci říci, že nesnáším, když někdo v restauraci a vůbec v životě mluví moc hlasitě, a úplně nejvíc ze všeho, když při jídle nebo v autobusu telefonuje a křičí, aby si to ostatní hodně užili. Nesnáším aroganci tohoto typu, ale že bych někoho okřikl v dopravním prostředku nebo v restauraci, ať ztiší hlas, tak takovou odvahu jsem zatím nedostal!