Pavel Maurer: Některé podniky si účtují automatické spropitné. Pro větší skupinu osob

18. listopad 2018
servírka, číšník, restaurace, kavárna, pohostinství

Jestli se někdy trápíte s tím, jaké spropitné máte v restauraci dát, tak už nemusíte. Některé podniky si ho totiž účtují automaticky. Často se stane, že o tom lidé ani nevědí. Bývá to sice na účtence napsané, ale někde vzadu, a to ještě velice malým písmem. Více se dozvíte v gastroglose Pavla Maurera.

Tak tu zase máme na talíři to zpropadené spropitné! Vždyť víte, co myslím. Tringelt, dýško, tip … prostě peníze, které většinou taháme z kapsy velmi neochotně, abychom odměnili celý personál za to, že jsme byli v restauraci rádi!

V naší zemi je zvykem trochu zachrastit s drobnými a zaokrouhlit částku pár korunami, desetikorunami, v nejlepším, ovšem spíše ojedinělém, případě i vyšší sumou. Obvyklých evropských 10 % jako vyjádření spokojenosti, to se v naší kotlině moc často nestává! Přesto nám naše turbulentní doba přináší další varianty, jak sáhnout hlouběji do peněženky!

Některé pražské luxusnější podniky si v poslední době účtují takzvané automatické spropitné, když skupina hostů čítá více než sedm nebo devět osob.  

Gastronomie před rokem 1989? Na místo v dobré restauraci museli lidé čekat několik měsíců

Jídlo - pokrm - restaurace

Před rokem 1989 byli lidé zvyklí na univerzální hnědé omáčky ze závodních jídelen. A pokud jste chtěli ochutnat čínskou nebo indickou kuchyni, stůl jste si museli rezervovat měsíce dopředu. Jak jsme se stravovali před sametovou revolucí a změnili se naše chutě za posledních 29 let?

Nebudu je jmenovat, ale přibývají! Nenáviděné povinné dýško odůvodňují tím, že obsluha se musí věnovat prakticky pouze jednomu stolu s velkou skupinou a tím pádem je to pro podnik „pracant navíc“.

No, pojďme věřit, že se nám obsluha bude za ty peníze skutečně plně věnovat. Jedna posluchačka mi nedávno napsala dosti zděšený dopis, že byla na večeři s rodinnou o devíti osobách a její povinné spropitné činilo 2 230 korun! To není málo, zvláště pak, kdy to ona osoba vůbec nečekala, ani si toho na účtu nevšimla, a navíc dala personálu ještě další dýško v hotovosti.

Když se obrátila na tuto velmi prestižní restauraci druhý den, bylo jí sděleno, ať se podívá na internetové stránky, kde mají napsáno, že skupinám automaticky účtují 12,5 procenta k celkové útratě. A že si toho nevšimla? To je její chyba!

Přes 1000 korun navrch

Tak si představte situaci, že pozvete svoji čtyřčlennou rodinu, k tomu babičku, dědu, strejdu a synovce na slavnostní večeři a podnik vám nakonec bez výstrahy připíše ještě přes 1000 korun navrch, protože to je ta povinná procentuální diškréce za to, že se o vás museli trochu víc starat!

Každý zákazník se má cítit jako král, říká Pavel Maurer

Kavárna Slavia (současný interiér)

Řada českých restaurací se může pyšnit tím, že je navštívila nějaká významná osobnost. Takový podnik je pro hosty hned zajímavější. Nesmí se ale zapomenout na to, že důležitou roli hraje kromě pověsti restaurace taky její dobré jídlo a servis. 

Bože, kolik je asi restaurací v naší zemi, jež by byly vděčny, že si někdo objedná stůl pro víc lidí, kteří něco slaví a rádi se trochu rozšoupnou! Jenže, některým podnikům to není dost, a tak hosty nakonec ještě potrestají a napaří jim povinné spropitné! Že tuto celkem neobvyklou informaci má zákazník, který si rezervuje stůl, dostat okamžitě ústně a na férovku, to je přece jasné a slušné.

Odvolávat se na odkaz na webu je trapárna… Naší povinností přece není detailně studovat restaurační stránky. A navíc, přiznejme si otevřeně, že informace o tom, že člověk má platit něco nečekaného, navíc bývá shodou zvláštních okolností napsána většinou tím nejméně nápadným malým písmem úplně někde vzadu!

Spustit audio
autor: Pavel Maurer