Pavel Maurer: Máte hluboko do kapsy? Nebuďte knedlíkáři a tlustomasaři!
Naditost peněženky nerozhoduje o tom, jak zdravě a chutně jíte, tvrdí známý milovník dobrého jídla. V té souvislosti vzpomíná na babičku Aničku, která vařila tak zdravě, že by jí dnes záviděla i kdejaká restaurace s biopotravinami.
Restauratér Goran, který pochází z bývalé Jugoslávie, mi říkal, že v každé části Prahy lidem jinak chutná. Měl totiž několik let podnik na Praze 6 a velmi dobře prosperoval.
Pak jej vysoké nájemné vystrnadilo na Prahu 4, kde si otevřel podobný podnik a přestalo se mu dařit. Říkal mi, že za rok musel zavřít, protože pro tuhle část Prahy vařit nedokáže a nechce. Návštěvníci prý neustále vyžadovali klobásy, sekanou a bůček. Úplně jiné pokrmy, než byl zvyklý prodávat na Praze 6.
Tak to mi rozum nebere. Že by na Praze 4 bydleli jen knedlíkáři a tlustomasaři? Zatímco o pár kilometrů dál na sever zdejším Pražanům narostla jiná pusa? Že by jim šmakovaly jen takové delikatesy jako pražma na grilu, jehněčí pod pekou nebo chobotnicový salátek?
A tak jsem pátral dál a zjistil, že na tom asi něco je. Jeden úspěšný výrobce svačinových sendvičů ve Východočeském kraji mi nezávisle na Goranově teorii potvrdil podobnou věc. Žáci základních škol mají různé chutě, i když žijí v jednom městě které má 300 tisíc obyvatel.
Ti, kteří bydlí na sídlištích nebo v okrajových čtvrtích města a je zřejmé, že jsou sociálně slabší, prý ohrnují nos nad cereálními houskami, saláty a nad takzvanou zdravou výživou vůbec. Tuto stravu naopak vyhledávají děti z rodin s vyšším vzděláním a asi i příjmem. Jakoby už tyto děti dostaly informaci, že je přece jen dobré dělat něco pro své tělo.
Jsem poslední člověk, který by vám chtěl podsouvat myšlenku, že ten, kdo má nižší vzdělání, jí špatné věci. Důkazem může být moje babička Anička. Myslím, že nedokončila ani základní školu. Byla to prostá žena ze selského lidu, nicméně její kuchyně byla tak zdravá a už v 60. letech minulého století by jí mohla závidět kdejaká restaurace s biopotravinami.
Výchova dětí a vůbec nás všech ke kvalitní gastronomii je velmi ovlivněna tím, co jíme doma. Škola může propagovat zdravou výživu jak chce, ale když pak doma maminka nacpe své ratolesti salámem, knedlíky, buřty a taveňákem nebo polotovarem přihřátým v mikrovlnné troubě, nemůže to dopadnout dobře!
Věřte, že i s malým domácím rozpočtem se dá připravit zdravý a výživný pokrm. Stačí se jen trochu zamyslet. A je úplně fuk, kde bydlíme a jak hluboko máme do kapsy.
