Pavel Maurer: Dejte si pozor! Francouzský číšník má vždycky pravdu
Chystáte se v létě do Francie? Nabiflujte se alespoň několik gastronomických pojmů, radí Pavel Maurer. Výrazy jako foie gras, terroir nebo baguette jsou pro tamní obyvatele stejně důležité jako točené pivo pro nás.
Francouzské restaurace se vyznačují dvěma základními vlastnostmi – mají vždy vynikající nebo zajímavé jídlo a jídelní lístek bývá většinou pouze ve francouzštině. Věřte, že pokud mi někdo ve Francii předloží meníčko napsané anglicky, mám se okamžitě na pozoru, kde jsem se to vlastně ocitl.
Že by se odvážili Francouzi přeložit své jedinečné pokrmy do jiného jazyka? To přece nejde! Majitel takové „překladatelské restaurace“ musí být tím největším ignorantem v okolí a silně pochybuji, že s ním nějaký soused vůbec promluví slovo, kromě totálního pohrdání.
Je celkem všeobecně známo, že Francouzi stále odmítají hovořit s návštěvníky své krásné země jinak než po jejich. Čas od času vám blahosklonně, když jsou v dobré náladě, odpoví několika anglickými slovy s velmi silným přízvukem a kyselým výrazem ve tváři. Pokud však dojde na gastronomii, tak jedině francouzsky! Země galského kohouta je kolébkou kulinářství, a francouzštině proto neuniknete.
Právě francouzština dala jména všem podstatným jídlům, která se ani při nejlepší vůli nedají a nemají překládat. Apetit, sauce, foie gras, baguette, terroir, haute cuisine, à la carte nebo à la cokoliv.
Dalším důležitým momentem ve francouzské restauraci je nezvratitelný fakt, že pokud dojde k jakémukoli nedorozumění v objednávce nebo kvalitě předkládaného pokrmu, pak ne host, ale číšník má vždycky pravdu.
Host může být rád, že byl vůbec obsloužen. Platební karty jsou trapným zdržováním, připravte si raději hotovost. A dotazy zákazníků na míru propečenosti masa jsou považovány za výraz naprostého ignorantství vůči domácí kuchyni.
Pokud ve Francii požádáte o sůl, pepř nebo nedej pánbůh o kečup, vystavujete se nebezpečí, že se k vašemu stolu už nikdy nikdo z personálu nevrátí. Přestali jste pro ně existovat. Je to asi podobný trapas, jako když onehdy přišli do proslavené pivní hospody U Zlatého tygra čínští turisté a požádali o kolu.
Okamžitě se stali průhlednými, byli vzduch a už jim nepřinesli ani popelník. Porušili nepsaná pravidla. Chvíli se pokoušeli zaujmout pozornost vrchního. Marně. Ten, ověšený věrtelem piv, si tancoval svůj obvyklý kvapík mezi štamgasty, co tu mají po několik generací blokovány stoly.
Jiný kraj, jiný mrav. Pokud se chystáte na prázdniny do Francie, doporučuji nabiflovat pár gastronomických výrazů. Nepodléhejte iluzi, že si tím Francouze získáte, ale potěší je i malá snaha a budou se vám alespoň trochu víc věnovat.
