Pavel Maurer: Čerstvými malinami se nemůžeme promlaskávat po celý rok

Kaštany jsou krásné. Jen tak svírat je v ruce mě uklidňuje, děti z nich milují figurky na sirkách, a já si je dávám jen tak na stůl, obložím s nimi celý počítač, aby kaštany zničily a potlačily jeho negativní energii. Naše dnešní téma je o neplýtvání.

Třeba látkové kapesníčky ušité ze zbytkových jemných látek, aby nás nedřely do nosu a zároveň se daly vyprat. Věřte, že jednorázové papírové šnuptychly v igelitovém sáčku nás zatěžují. Ty nejsou určitě Zero Waste. V naší době se řeší třeba i to, jak dalekou cestou musí potraviny urazit, než přistanou na našem stole?

Anebo: Co si máme počít, když se zkonzumuje všechna česká a vzápětí evropská pohanka? Máme nakoupit asijskou? Za mě tedy určitě ne! V žádném případě! Já doporučuji normálně přestat jíst pohanku, i když nám ukrutně chutná a přepřáhnout na něco podobného, našeho, domácího, lokálně bližšího.

Změna potravinového řetězce je pro naše tělo lepší. V dobách minulých se jedlo to, co bylo čerstvé, místní a sezónní. A holt taky to, co bylo zrovna k mání! Nemůžeme se přece promlaskávat čerstvými malinami po celý rok! Tedy můžeme, protože naše civilizace nám je umí permanentně nabízet, ale není to správné.

Naše těla jsou miliony let naučena jíst jen to, co je kolem nás a ne to, co si zrovna vzpomeneme a na co nás honí mlsná! To není přirozené. Přirozené je trošku strádat, omezovat se, někdy mít i malý hlad. To skutečně nikomu čas od času neublíží. Ba naopak!

Já přiznávám, že třeba chrousti a mouční červi nejsou tak šťavnatí jako vepřová pečeně nebo kuřecí řízek, ale chemicky vzato proteiny jsou tam také. Stejně tak zmíněné kaštany to může být neuvěřitelná pochoutka: kaštanová nádivka, žaludová paštika, jitrocelový sirup, kopřivový čaj nebo šťovíková omáčka.

To všechno je jedlé a ve správné úpravě velmi chutné! Jen je třeba trochu přemýšlet a objevovat neobvyklé dobroty z naší přírody. Nejhorší ze všeho je totiž plýtvání.