Pavel Kysilka: K měnové odluce došlo ve vleku událostí

8. únor 2013

Vzpomínáte? Bylo to právě před dvaceti lety, kdy byla za rozdělením Československa nakreslena pomyslná tečka. Češi a Slováci se 8. února 1993 probudili každý s vlastní měnou. „Dostali jsme se tenkrát do vleku událostí,“ vzpomíná Pavel Kysilka, bývalý šéf České národní banky a muž, který stál u měnové odluky.

8. únor roku 1993 znamenal zásadní změnu v česko-slovenském finančním světě. Od toho dne musela mít každá velká bankovka kolek. Výjimku měly jen ty malé a také nová dvousetkoruna s Janem Ámosem Komenským.

Měnová odluka byla světovou akcí. Kolky se tiskly až v Kolumbii a nové české mince se razily v Německu nebo v Kanadě. Po rozdělení federace zůstala Česku státní tiskárna cenin. Přišlo však o mincovnu v Kremnici, kdysi jedinou v celém státě. A ani pro slovenskou stranu nešlo o nic jednoduchého.

„Slováci se své vlastní měny trochu báli,“ přibližuje atmosféru roku 1993 Pavel Kysilka. „Neměli žádnou infrastrukturu pro řízení vlastní měny. Všechno bylo tenkrát v Praze. Navíc měli velice slabé devizové rezervy, které domácí měnu kryjí.“

Slovenská strana se nakonec ukázala být velmi dobře připravenou. Už v létě 1993 začali Slováci tisknout vlastní bankovky. A jak Pavel Kysilka zdůrazňuje, svou roli na slovenské straně hrálo i nadšení z vlastní měny, která přišla poprvé po dlouhých desetiletích.

Pavel Kysilka, ekonom

Jak si dnes Pavel Kysilka vysvětluje hladký průběh odluky české koruny od slovenské? Co všechno v rámci její přípravy muselo být přísně utajeno? A za jakých podmínek bychom se dnes měli vzdát koruny a připojit se k jednotné evropské měně?

Záznam celého rozhovoru s Pavlem Kysilkou a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu.

autor: als
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.