Patřili jsme mezi menšiny určené k likvidaci, říká autorka dokumentu Čechoslováci v gulagu

„Vím, že dokázaly snáze přežít národnostní menšiny, kterých bylo více. Poláci se třeba sdružovali v táborech,“ nastiňuje Marta Nováková, autorka dokumentární trilogie Čechoslováci v gulagu, za kterou dostala hlavní cenu Trilobit.

Právě Čechoslováci byli jednou z národnostních menšin, které podlehly paranoii, že všichni cizinci žijící na území Sovětského svazu se musí zlikvidovat. Stále ale nešlo o tolik obětí ve srovnání s Poláky, Němci nebo příslušníky kavkazských národů a pobaltských států. „Ale také jsme patřili mezi menšiny, které musely být zlikvidovány,“ dodává.

Stačila pouhá anekdota

Režisérka uvádí příklad učitele Martínka, který v polovině 20. let odjel do Sovětského svazu na žádost krajanů, kterým se zoufale nedostávalo učitelů. Nejdříve byl odsouzen k trestu smrti, pak mu byl změněn trest na deset let žaláře.

Marta Nováková v dokumentu záměrně ukazuje putování vězňů po celé zemi – učitel Martínek se dostává do Kazachstánu a dál na východ, pak se přesouvá na sever do Murmansku, a pak se nějakým způsobem dostane do Prahy.

Díky psaní si lidé uvědomovali, co se v té zemi dělo
Marta Nováková

„Vidíme jenom ty linky, ale vůbec si nedokážeme představit utrpení transportů, které trvaly měsíce v dobytčích vagónech. To zprostředkovat asi neumíme,“ přiznává.

Dalším z hrdinů dokumentu je stále žijící Josef Boubalík, který do Sovětského svazu odešel s celou svou vesnicí na východě Slovenska. Dva roky poté byl zatčen, falešně obviněn a putoval z jednoho lágru do druhého.

A za co se mohl člověk dostat třeba ve 30. nebo 50. letech do gulagu? „Stačila nějaká anekdota. Nebo jenom stačilo, že byl obviněn z toho, že řekl nějaký politický vtip,“ říká.