Patrik Bartko ve skladbě Dvě lahve vína zúročil cit pro romskou hudbu

„„Na kytaru jsem hrál jako samouk s pauzami od šesti, ale do hudebky jsem nastoupil v sedmi letech. Přivedl mě k tomu táta, ani jsem nevěděl, že existuje konzervatoř. Sice nejsem tak starý, ale ani tehdy se v hudebce rocková a jazzová kytara neučila, spíš klasika,” prozrazuje své hudební začátky muzikant Patrik Bartko. 

Kytara ho zaujala už v raném věku a brzy se stala jeho nejoblíbenějším nástrojem. Méně nadšený byl z klarinetu - ačkoliv se snažil, nikdy mu k srdci nepřirostl.

„Šel jsem na klarinet a myslel jsem si, že budu pokračovat na konzervatoř, ale já a klarinet - to nejde dohromady. Když slyším slovo klarinet, tak mám normálně husí kůži. Proto jsem zvolil kytaru a šel na Konzervatoř Jaroslava Ježka, kterou jsem teda ne nedostudoval, ale mám to v plánu.”

Rád si zahraje napříč žánry, od klasiky po modernu. Pokud jde o romskou hudbu, u Patrika jednoznačně vede cimbálová muzika a tradiční romská hudba.

„Mám hrozně rád blues i jazz, ale poslouchám absolutně všechno a rád všechno i hraju, od country po to, co mě v danou chvíli baví a co cítím, nemám to nijak vyhraněné. Mám rád cimbálovou muziku, to je za mne to pravé romství.  Nemám moc rád “zábavovky” na klávesy. Igor Kmeťo je skvělej, ten přinesl do muziky funky, nebo Ivan Herák a jim podobní muzikanti. Samozřejmě Věra Bílá, to je jasný. A Točkolotoč ještě, ten mám taky rád.”

Bartko působí jako kytarista v kapele Marka Ztraceného. Ačkoliv má k romské hudbě silný vztah, ne vždy je možné její prvky přirozeně zakomponovat do stylu, který s kapelou hrají. Výjimkou je však oblíbená skladba Dvě lahve vína, kde se jeho cit pro romskou hudbu zřetelně projevil.

„Ne u všech skladeb to jde. Ale u Dvou lahví vína Marek přinesl tři akordy a já jsem to udělal od A do Z, přidal jsem do toho romství. U Marka mám při natáčení ve studiích volnou ruku a hodně prostoru, i na koncertech sóla. Prostě jsem docela vidět. Taky tomu dávám 200% a snažím se být profesionální, což znamená, že nedělám chyby a jsem vždycky připravený.”

Na sólovou dráhu zatím nepomýšlí, svou hudební energii plně věnuje kapele a společné tvorbě.

„Moc času není. Mám teď v péči dceru, veškerý čas proto dávám dceři nebo Markovi. Možná někdy, třeba pro radost, až budu starší a budu mít chuť, tak si rád něco zahraju sám, ale zatím spíš ne.”