Pařížské tržiště Rungis nabízí čerstvé ryby, maso i ovoce z celého světa. Nakupující si ale musí přivstat

Frédéric má na sobě holínky, bílý plášť a ruce neustále v ledu. „Vstávám, když jdou ostatní spát. Kolem osmé hodiny večer. Cesta sem mi trvá tak hodinu a půl. Domů se vracím v půl deváté ráno,“ popisuje.

Vidět zboží naživo

Padesátník Frédéric pracuje na trhu už od svých šestnácti let. Připravuje objednávky pro majitele restaurací a obchodů s rybami, kteří začínají přicházet už ve dvě hodiny ráno:

Frédéric (vpravo)|foto:Martin Balucha, Český rozhlas

„Prodavači ryb jsou stále ti stejní. Některé z nich znám už 25 nebo 30 let. Když táta odejde do důchodu, nahradí ho syn. Je ale pravda, že mladá generace pracuje jinak. Objednávají si všechno přes internet. Sem už nechodí. Ti starší ještě ano – chtějí zboží vidět. Takový přístup se už ale vytrácí.“

Řeznice s červeným baretem

Přesouváme se do další obrovské haly, kde se prodává drůbeží. Od perliček přes kapouny, slepice až po kuřata. Ročně se tady prodá zboží v hodnotě přes tři sta milionů eur. Osmdesát tisíc tun zboží. V tomhle obrovském prostředí vyčnívá řeznice Véronique s krásným červeným baretem:

„Narodila jsem se do řeznické rodiny. Táta sem jezdíval nejméně třikrát týdně. Bydlel na severu od Paříže. Vstával ve dvě hodiny ráno. Chtěl si zboží osahat,“ vypráví.

Koncem 60. let se trh přestěhoval z centra Paříže na okraj hlavního města nedaleko letiště Orly. Véronique byla na slavnostním otevření trhu a vzpomíná na okamžiky, kdy doprovázela tátu:

Véronique|foto:Martin Balucha, Český rozhlas

„Vzpomínám na vůni, která se tady mísila v teple a na soudržnost lidí. Všichni se tady znali. Bylo tu vždycky narváno. Když si někdo objednal kafe, šlo z ruky do ruky, než se k němu dostalo. Táta si pamatoval ještě na původní trh v centru Paříže v oblasti Les Halles. Vzpomínal taky na jatka ve čtvrti Villette. Často mi o tom vyprávěl.“

Královská drůběž

Véronique na trh v těchto dnech jezdí pro vybrané drůbeží maso – hlavně pro bréská kuřata o kterých dokáže až poeticky vyprávět:

„Bréské kuřecí je královský pokrm na Vánoce. Tahle kuřata zůstávají v chovech podstatně déle. Mají modré běháky, červený hřebínek a sněhobílé peří. Je to vlastně taková naše francouzská trikolóra. Maso je krásně křehké a šťavnaté. Je to prostě královské drůbeží.“

Drůbež se prodává postaru - jen částečně oškubaná|foto:Martin Balucha, Český rozhlas

Na Vánoční stůl ve Francii patří taky ovoce, které tady prodává Jérémy. I on na trhu pracuje už dlouhé roky:

„Na trhu v Rungis pracuju už 21 let. Začínal jsem tady, když mi bylo 18. Prodáváme tady jahody z Belgie, maliny z Portugalska, Maroka a Španělska, ostružiny a rybíz z Nizozemska, třešně z Chile a borůvky z jižní Afriky. Máme zboží z celého světa.“

Mezinárodní trh je poslední dny před Vánocemi doslova ve varu. Velkoprodejci si tam přijíždějí pro různé druhy zboží, které pak prodávají svým klientům. Jak potvrzuje ředitel Mezinárodního trhu Stéphane Layani, obchodníci si teď nemůžou dovolit chyby, někteří z nich v předvánočním čase utrží až čtvrtinu celoročního obratu.