Parajezdkyně Zuzana Fialová vzpomíná na své začátky: Cítila jsem se jako páté kolo u vozu

„Trvalo to dlouho a neumím to dodnes,“ odpovídá překvapivě Zuzana Fialová s tím, že se bude učit až do konce života. „Toužila jsem jezdit od malička, kam až moje paměť sahá,“ dodává. Jenže v sedmi letech se jí začal zhoršovat zrak.

Tehdy u nás nebyla hipoterapie příliš rozšířená. „Vědělo o ní jen pár lidí někde v lázních,“ připouští Zuzana Fialová. I proto neměla šanci se koním naplno věnovat. „Holčina, která se chtěla učit jezdit na koni se zrakovou vadou, byla problém,“ popisuje situaci v minulosti.

Čtěte také

„Vzali děti hromadně na jízdárnu, kdežto já potřebuji, aby se mi trenér věnoval individuálně,“ přibližuje jednu z hlavních komplikací, na které během svého života narazila. Účast v jezdeckém oddílu si nakonec vybojovala. „Cítila jsem se jako páté kolo u vozu,“ tvrdí.

Dá se naučit jezdit na koni špatným způsobem? „Když se člověk učí sám, začne dělat spoustu zlozvyků,“ přitakává Zuzana Fialová. Proč tvrdí, že nejdůležitější je rovnováha. A jaké kompenzační pomůcky můžou jezdci používat? Ptala se moderátorka Zuzana Burešová krátce po 23. hodině.

Celý rozhovor si kdykoliv poslechněte buď kliknutím na odkaz přímo v tomto článku, nebo v našem audioarchívu.