Pamětní spis o výměně obyvatelstva

[...]a) Postavme si nejprve zásadní otázku, je-li taková výměna (obyvatelstva) doporučení hodna pro budoucí restituovaný stát československý? Je třeba přihlédnouti k těmto momentům:

1. Československo se musí za každou cenu zbaviti těch, kdož se ukázali nespolehlivými a kdož dokonce pracovali na rozbití ČSR.

2. Valná část Němců byla ochotna kdykoliv se státi nástrojem a slepým exponentem politiky Německé říše bez ohledu na zájmy našeho státu, ba dokonce bez ohledu na své vlastní zájmy. Veliký počet Němců v ČSR, na něž vcelku nebylo možno spoléhati a kteří v okamžiku krize byli nebezpečenstvím, ochromoval zdravý vývoj parlamentarismu. Naše vláda byla v podstatě koalicí, která v neposlední řadě děkovala za svou soudržnost nemožnosti plně se opřít o Němce (i když byli ve vládě) a tím pozbývala pružnosti a přizpůsobivosti, nezbytných to atributů právě parlamentární vlády.

3. Mnozí Němci těžili vydatně ze situace po 15. III. 1939 a získali osobní, namnoze i majetkové výhody. Tyto výhody jim ovšem budou odňaty a oni potrestáni. Ponechají-li se však uvnitř státu, budou trvale nespokojeným elementem, který bude stále státu vytýkat své "ožebračení".

4. Německý element, zejména buržoazie v Čechách, svou omezeností, povýšeností a úmyslným uzavíráním se českým vlivům opustil svou historickou úlohu spojky a prostředníka obou kultur a stal se překážkou sblížení česko-německého. Je v zájmu dobrého soužití obou národů i států, aby právě tento element byl pokud možno restringován.

5. Německo neustálým podněcováním dostalo německé občany ČSR do situace, ve které by se nebyli nikdy ocitli, jsouce ponecháni sami sobě. Má tedy Německo těžkou morální odpovědnost za tyto osoby a jest povinno při nové úpravě poměrů se o ně postarati. Z těchto bodů plyne jasně, že by bylo vhodno počítat s většími přesuny obyvatelstva německého. Naproti tomu jest celkem menší počet Čechů a Slováků, usedlých v německých zemích. Bylo by možno počítat s repatriací vídeňské menšiny, případně s českým rolnickým obyvatelstvem Dolních Rakous, dále s menšinami, usedlými v jednotlivých německých a rakouských městech. Bylo by tedy vhodné tento počet učiniti pokud možno vysokým, aby nedošlo k poruchám hospodářského rázu vylidněním určitých krajů a tím k ochuzení celého státu. I tak by přesun měl převážnou měrou ráz jednostrannosti. Což by však nemusilo být na závadu. Dosud provedené přesuny - řecko-bulharský a zejména řecko-turecký - i když formálně oboustranné, svým čistým efektem byly značně jednostranné. [...]b)

Archiv Ústavu T. G. Masaryka Praha, f. 38 (Vladimír Klecanda), a. j. 192/1. Originál, strojopis. Češi a sudetoněmecká otázka 1939-1945. Dokumenty, ed. J. Vondrová, Praha 1994, dok. č. 3, s. 21-22.

a) Vynechána pasáž o výměně řecko-tureckého obyvatelstva.
b) Vynechána pasáž o možnostech realizace výměny obyvatelstva mezi Německem a Československem.