Památník Wintonovým rodičům je pro skláře ze severní Anglie tou pravou výzvou
Dvě skleněné desky s otisky dlaní dětí a dospělých zasazené do dveří vlaku. Tak by měl vypadat památník rodičům Wintonových dětí, který by měl vzniknout na pražském Hlavním nádraží. Umělecké dílo nejspíš zhotoví skláři z designového studia Daedalian z hrabství Lancashire v severní Anglii. V něm pracuje i jedna šikovná Češka.
Absolventka univerzity ve Swansea Alžběta Šínková žije ve Spojeném království už 10 let. V prestižním studiu nedaleko Prestonu ale talentovaná Češka z novoborské sklářské rodiny působí teprve od února.
Alžběta zrovna „komunikuje“ s materiálem, které bude součástí vzorků pro movitého ruského klienta. Ten si nádherným ručně zhotoveným a zdobeným sklem hodlá zkrášlit koupelnu na své nové jachtě. Mladá Češka vytvořila tři typy designu s použitím tří různých technik. S láskou vzpomíná na střední školu v Kamenickém Šenově, která jí prý dala do další kariéry výborný základ.
Studio Daedalian bere projekt pražského památníku rodičům Wintonových dětí velmi vážně a prestižně. Památník s pracovním názvem „Loučení“ je prý pro zdejší sklářské kumštýře ta pravá výzva.
„Řekla bych, že naše návrhy mají život, a na rozdíl od dalších skláren něco jako smysl pro realitu a větší cit. Projekt se pořád vyvíjí a je před námi ještě řada otázek, co by mělo být vidět na skle z obou stran památníku věnovaného rodičům Wintonových dětí. Myslím, že ale máme dovednosti, abychom si poradili se vším,“ říká mi Davia Walmsleyová z Daedalianu.
„Pořád se bavíme o tom, jestli by měl na skle být vidět hřbet rukou dospělých a dětské dlaně, nebo obráceně. Bavíme se tu navíc o dvou kusech skla. Mohli bychom vyrobit něco opravdu složitého a zachytit ve skle celou ruku, ale to by pak byl památník skutečně obrovský!“ říká.
Alžběta Šínková příběh Wintonových dětí samozřejmě zná a ráda by se na vzniku památníku podílela. Bylo by symbolické, kdyby v Británii skleněným deskám se silným poselstvím vdechla myšlenku česká sklářka.
