Pacienti s covidem přibývají, personálu ubývá. Nemocnice v Kolíně tak zavřela neurgentní oddělení

„Zrovna dnes jsem v tom skafandru strávila plus minus šest hodin,“ zhluboka vydechuje zdravotní sestra Jitka Papežová, která si za celou tu dobu nemohla srknout ani kapky vody nebo dojít na toaletu. „Už se těším, až se najím,“ rozesměje se na sesterně, kde se na chvíli posadila. „Většinou se snažím, mít do deseti hotovo, ale dneska to nevyšlo a byla jsem v tom mezi pacienty až do dvou.“

Pro Jitku Papežovou je to nová zkušenost. Než nemocnice přeměnila lůžkové oddělení ortopedie na covidové, odebírala jen výtěry na testování koronaviru před budovou na čerstvém vzduchu. „Beru to jako práci. Nějak se s tím musím vyrovnat.“

„Nehroutíme se,“ říká přesvědčivě vrchní sestra Monika Krutská. „Než jsme z toho udělali covid, tak jsem si se sestřičkami sedla, všechno jsme probrali. Zeptala jsem se, jestli to zvládnou psychicky, to nemusí každý, mohla jsem je přesunout na jiné stanice, ale zůstaly tady všechny,“ říká Krutská, která pracuje ve zdravotnictví od roku 1988 a vrchní sestrou je třináct let. „Také jsem dělala stěry a jezdila se záchrankou odebírat vzorky, ale covidové oddělení mám pod sebou poprvé. Teď tu máme patnáct pacientů.“

Ve dveřích kanceláře v čisté části oddělení stojí mladý ortoped Patrik Večerka. S trochou nadsázky se dá říct, že když mu zavřeli oddělení, nemá do čeho říznout. „Ortopedie není jen o řezání, ale je tedy pravda, že na sál se teď podíváme málo. Je to takové interní kolečko, snažím se vcítit do internisty.“

Rozhovor poslouchá interní lékařka Hana Šafaříková, která dokončuje u počítače úřední povinnosti. „Přijímáme sem pacienty primárně dušné a mají k tomu další interní komorbidity,“ říká Šafaříková, která má na starost covidové oddělení také poprvé. „Jako chřipka se to nechová, to rozhodně ne. Spousta lidí to zlehčuje a podceňuje, máme tu i čtyřicátníky,“ říká lékařka, která sama covid prodělala už na začátku září.

Nárůst nemocných

S covidem v izolaci, v karanténě nebo na ošetřování člena rodiny je 85 zdravotníků, což je asi pět procent personálu Oblastní nemocnice v Kolíně. Podle jejího ředitele Petra Chudomela se počet lidí v pracovní neschopnosti každý týden zdvojnásobí. „Ti co se uzdravují, nestačí doplnit počty těch, kteří jdou na nemocenskou. Přitom počty covidových pacientů rostou každý týden o polovinu,“ říká Chudomel, původním povoláním chirurg.

Zatímco na ortopedii končí jedna směna, připravuje se druhá. Do bílého skafandru se obléká ošetřovatelka Marcela Vacková. Přes respirátor a štít zní její hlas dutě. „Já mám tuhle práci ráda, ale tohle oblečení je hrozné. Ten kdo nechce nosit roušku, ten kdo se nechce podřídit, já bych ho vzala, ať si do toho vleze. Ať ví, jaké to je.“