Otužování nemusí být extrémní sport, důležité je zdraví a komunita, shodují se otužilci na Slovensku

9 fotografií

Na hladině vody je docela solidní vrstva ledu. Kousek od břehu leží vysekané kry, které museli odstranit, aby plavci vůbec mohli vlézt do vody.

Ozývá se odpočet a za chvíli už se přes dvě stě otužilců z celého Slovenska rozbíhá do jezera Velká Hangocká v nitranském parku. Dodo vbíhá do vody, která má dnes 1 °C, jako první. „Nevydržel jsem čekat,“ směje se.

Kousek od břehu leží vysekané kry, které museli odstranit, aby plavci vůbec mohli vlézt do vody|foto:Bára Vránová, Český rozhlas

Po pár minutách se na břeh s úsměvem vrací i Mirka a ještě v mokrých plavkách se zahřívá tancem. „Bylo to fantastické, naše duše se úplně vznášejí,“ rozplývá se.

Všechno pro Sabinku

Celoslovenský sraz otužilců pořádá každoročně nitranský klub Lední medvědi. Podle jeho předsedkyně Tatiany Meszárošové je to jedna z největších a nejoblíbenějších akcí svého druhu na Slovensku. Nejen pro účastníky, ale i pro přihlížející, kterých je taky dost.

„Jsme taková zvláštní komunita na Slovensku, rádi se potkáváme. Jsou to strašně fajn lidi, všichni jsou kamarádi,“ říká.

Sraz má ale i dobročinný rozměr. Startovné a dobrovolné příspěvky putují na léčbu nemocné holčičky Sabinky, která se od narození léčí s vážným neurologickým onemocněním a potřebuje nákladné terapie, často i v zahraničí.

Celoslovenského srazu se letos zúčastnilo přes dvě stě otužilců|foto:Bára Vránová, Český rozhlas

„Kolem jezera máme stánky, kde si můžete dát svařené víno, čaj, ovocné šťávy… Vše je za dobrovolný příspěvek a všechny vybrané peníze jdou Sabince,“ zdůrazňuje Tatiana.

Klidně dýchej!

Otužilci sami říkají, že když už jdou do zdánlivé nepohody dobrovolně, má to mít smysl i pro někoho dalšího. Nejdůležitější ale prý je, že drží pospolu a pomáhají budovat silnou a přátelskou komunitu. Dokonce mají i vlastní hymnu: „No tak plav, plav! Klidně dýchej! Vydržíš to, jen se nevzdávej!“ zpívá se v ní.

Čtěte také

Nová tradice pro adventní neděle? Ve Varšavě je nadšení otužilci už devět slaví v plavkách a kulichu

Slova o klidném dechu a výdrži tady nezní náhodou. Zimní plavání má na Slovensku dlouhou tradici. Kluby otužilců fungují ve městech i menších obcích a během zimy se jejich členové potkávají skoro každý víkend. Nejde přitom o to, kdo vydrží ve studené vodě nejdéle.

Čím dál častěji mluví o pravidelnosti, krátkých vstupech, a hlavně o tom, co přijde potom – o společném zahřívání, čaji a setkání. Právě to je důvod, proč se z otužování stal spíš společenský rituál než extrémní sport a proč si tu lidé hlídají, kde mají své hranice.

Netlačit na pilu

To potvrzuje i Rado, který se otužuje už pět let: „Netřeba to přehánět, stačí minutka, dvě minutky, úplně v pohodě – aby nedošlo k podchlazení a nebezpečné situaci,“ vysvětluje.

Někomu ani voda chladná jen 1 °C nebrání ve vodních radovánkách|foto:Bára Vránová, Český rozhlas

Ne každý se ale dokáže jen tak svléknout a jít do ledové vody. Pro spoustu lidí je nejtěžší právě ten první krok. Seniorka a dlouholetá otužilkyně Kamila na to má snadný recept. „Není potřeba nad tím přemýšlet, prostě jdu. A když mi tělo řekne, že už stačilo, tak jdu zase ven,“ směje se.

Někteří přesto možná letos ještě radši zůstaneme na břehu a zvážíme to příští rok.